Komentář Heleny Horské: Volební hody. Zn.: Poslední platí!

Peníze

Peníze Zdroj: Aleš Pospíšil

Stávka ve Volkswagenu Bratislava
Michaela Marksová
3
Fotogalerie

Zdá se, že hitem letošních parlamentních voleb budou vyšší mzdy. Alespoň tak působí rozjezd předvolební kampaně. Hrubé mzdy v Česku jsou v porovnání s Německem čtvrtinové, přitom průměrná výkonnost českého pracujícího (měřená tržbami na zaměstnance) je vyšší – dosahuje tří čtvrtin německého výkonu. To je ale typické pro všechny ekonomiky, jejichž růst byl založen na levné práci, stačí se podívat do zemí visegrádské čtyřky.

Až chirurgickým řezem do struktury nákladů práce zjistíme, že česká práce je zatížena druhou nejvyšší sazbou sociálního pojištění hrazeného zaměstnavatelem – hned po francouzské. Každá stokoruna navíc pro zaměstnance stojí firmu 125 korun. Boj za vyšší mzdy musí začít jinde – u samé příčiny tohoto stavu, u levné ekonomiky.

U ekonomiky levných zdrojů, jejíž růst se měl v souladu se strategickým rozhodnutím na samém počátku transformace opírat o zahraniční kapitál. A jeho příliv byl také od konce devadesátých let podporován investičními pobídkami. Právě tento model růstu ekonomiky se totiž drží v šachu s růstem mezd.

Jediné, čeho dosáhneme prosazováním rychlého dorovnání mezd s úrovní vyspělých států, bude odchod investorů z Česka. Zaměstnanci zahraničních firem v Česku mají přitom vyšší mzdy, protože ve většině případů se podílejí na výrobě zboží s vyšší přidanou hodnotou.

Co nebo kdo potom potáhne růst české ekonomiky? Kdokoli, kdo slibuje vyšší mzdy, by měl zároveň dodat, kde na ně vezmeme. A jak by se měla ekonomika proměnit, aby dohánění západních mezd bylo dlouhodobě udržitelné. Volební programy klíčových stran se předhánějí v nápadech, jak upravit ty a ony položky u daní z příjmu či DPH, komu zvýšit platy jako prvnímu, koho ještě více podporovat.

Naopak firmy, především ty malé domácí, by nejvíce ocenily stabilní daňový systém, minimální zatížení administrativou, rovný vztah mezi podnikatelem a úředníkem nebo větší smluvní svobodu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem.

Místo toho některé strany chtějí prosadit daňový systém, který ještě více narovná už tak relativně rovné příjmy v Česku. Slibují podporu rodin s dětmi, která se ale může obrátit proti rodině samotné, neboť ženy, které tráví dlouhou dobu na mateřské dovolené, přicházejí o kvalifikaci, mají nižší příjmy a poté i důchody. Ačkoli se chlubíme nejnižší mírou nezaměstnanosti v EU, sever Čech či Moravy v tomto směru stále trpí kvůli nedostatku pracovních příležitostí, koncentraci sociálně slabých skupin a špatné dopravní obslužnosti.

Místo podpor by se stát měl zaměřit na podporu nájemního bydlení, výstavbu obecních a startovacích bytů, které by lidem usnadnily stěhovat se za prací. A koneckonců zřízení nezávislé Národní rozpočtové rady, která by měla přístup k údajům potřebným pro výpočet dopadu návrhů politických stran na rozpočet, by bylo také velmi záslužným činem.

Autorka je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank

Vše k blížícím se parlamentním volbám najdete zde >>>