Vládní krize přerostla v otevřenou válku, leč zákopovou. V současném Česku to jistě nebude vypadat jako svého času u Verdunu, ale nekrvavých ofenziv a protiofenziv si ještě užijeme. Bude to o nervy. O to, komu z politiků prasknou dřív. Prezident Zeman dobře ví, že jeho argumenty, s nimiž operuje proti premiérovi, jsou liché. Přesto trvá na tom, že ministra Babiše lze odvolat až poté, co vládní strany vypovědí koaliční smlouvu. Jejím podpisem se prý předseda vlády vzdal části svých pravomocí.
Je to samozřejmě nesmysl, jehož účel je zřejmý. Zeman se nechce vzdát myšlenky, že totálně zničí politickou kariéru Bohuslava Sobotky. To je pro něj možná důležitější než držet ve vládě šéfa ANO kvůli tomu, aby mu pomohl v prezidentské volbě.
Zeman dobře ví, s čím si zahrává. A s kým hraje. Přitom jak prezident zná socialisty, nejspíš tak trochu spoléhá na to, že jim dlouho nevydrží vnitrostranická soudržnost. To mu zatím nevychází. Podstatnější ovšem je, že ani ČSSD, ani lidovci, natož potom ANO si nepřejí předčasné volby, a tudíž nechtějí v boji obětovat celou vládu.
Příliš obávat se Zeman nemusí ani varování senátorů, kteří mu připomněli, že hlavu státu lze sesadit. Cesta k odstranění prezidenta je dost složitá. Zemana je nově možné zažalovat už nejen za velezradu, ale také pro hrubé porušení ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.
Než se však žaloba dostane k Ústavnímu soudu, musí pro ni zvednout ruku třípětinová většina senátorů přítomných na příslušné schůzi. A hlavně také nejméně 120 poslanců. Za zveřejněným varováním zatím stojí 27 z 81 senátorů. Situace ve sněmovně je ještě nepříznivější. Hnutí ANO, které drží Babiše, a tudíž je na Zemanově straně, disponuje 47 hlasy z celkových dvou stovek. Stačí proto, aby se proti případné žalobě spolu s anoisty vymezili komunisté. Připomeňme, že voliči, kteří dávají hlas KSČM, volí i Zemana.
Není pochyb, že prezident musí žádosti o odvolání ministra vyhovět. Žádné ujednání, ani koaliční smlouva, nestojí a nemůže stát nad ústavou. Ta ovšem hlavě státu nepředepisuje žádnou lhůtu, v níž by musela konat. To je hlavní Zemanův trumf. I po svém návratu z Číny může vyvolávat politická jednání, zvát si jednotlivé aktéry na Hrad ke konzultacím. Rychlé rozuzlení politické krize nečekejme. K tomu by mohla vést jedině kapitulace Andreje Babiše.
Vicepremiér se ovšem k rezignaci zatím nemá. Zadní vrátka k tomu, aby jeho odchod z vlády nebyl totálním fiaskem, si už ale otevřel požadavkem, aby finance po jeho odvolání vedla opět figura vybraná hnutím ANO. Tak by rezort dál ovládal, a navíc očekává, že by se kritika přesypala na Sobotkovu hlavu. Pravicová opozice už s ní v podstatě začala. Babiš zkrátka spoléhá na to, že skandály, které ho svírají tak pevně, že už se mu špatně dýchá, se zase zamlží. Nic jiného před volbami nepotřebuje. A má slušnou šanci, že se to podaří. Pokud ho nedoběhne vyšetřování evropského úřadu OLAF nebo české policie.
