Komentář Martina Čabana: Apokalypsa se zatím odkládá

Dění ve volebním štábu hnutí SPD

Dění ve volebním štábu hnutí SPD Zdroj: Michael Tomeš

Dění ve volebním štábu hnutí SPD
Dění ve volebním štábu hnutí SPD
Dění ve volebním štábu hnutí SPD
Dění ve volebním štábu hnutí SPD
Dění ve volebním štábu hnutí SPD
7
Fotogalerie

Při pohledu na volební výsledky, především na masakr tradičních stran a nevídaný rozdíl mezi prvním a druhým na pásce, není těžké podlehnout chmurným myšlenkám a katastrofickým vizím. Je to ale předčasné. Starý politický systém dostal na frak skutečně víc, než si zasloužil. Nicméně brzdy a ochranné mechanismy, které za sebou zanechal, nezmizely a jejich demontáž nebude ani při novém rozložení sil zdaleka jednoduchá.

Andrej Babiš získal mohutný mandát, ale současně vyluxoval elektoráty ostatních stran do té míry, že mu nezbyl nikdo dost silný na to, aby s ním pohodlně postavil vládu. To jej staví do velice nekomfortní pozice. Z ní se sice dá nějak dostat, ale v žádném případě to nebude zadarmo. Jinými slovy hnutí ANO se svým suverénním vítězstvím dostalo pod enormní tlak očekávání svých voličů. Jenomže tato očekávání nejdou žádným snadným a pohodlným způsobem naplnit.

Jako prakticky nemožné se v tuto chvíli jeví sestavení vlády, v jejímž čele by sám Babiš stanul. Deklarovaný odpor ostatních stran vůči variantě, že usednou do vlády s trestně stíhaným premiérem, je významnou překážkou. Váha slova v české politice je vždy diskutabilní, ale ani dnes snad ještě není nulová.

Česká politická tradice samozřejmě zná nástroj, jímž se dají velké deklarace obejít – získávání (nákup, chcete-li) přeběhlíků. Babiš jistě má v tomto směru co nabídnout, na druhé straně politické náklady takového řešení by byly obrovské a musel by je snad pocítit i politik, jemuž u voličů zdánlivě projde úplně cokoli.

Pak se otevírá varianta, že Babiš, i když se mu nepochybně vůbec nebude chtít, ustoupí do pozadí. To by podle dosavadních vyjádření politiků mohlo otevírat prostor minimálně pro sestavení vlády na současném půdorysu s ČSSD a lidovci. Byla by to ale vláda slaboučká s mnoha jizvami a většinou tří hlasů, navíc Babiš už stihl prohlásit, že by vládnutí v této sestavě považoval za ztrátu času.

S Okamurou by se ANO bez Babiše možná dokázalo dohodnout, ale těžko by hledali potřebného třetího do mariáše. Jazýčkem na vahách je ODS, s níž by Babiš vládl rád. Stačilo by vlastně jediné – malý stranický puč, který by do čela vynesl místo Petra Fialy Václava Klause mladšího. Zatím se ale nezdá, že by Klausův proud ve straně převládal.

Nelze vyloučit, že Andrej Babiš nakonec pro sebe nebo alespoň pro svého loutkového premiéra cestu do Strakovy akademie najde. Je ale pravděpodobné, že jeho kabinet nebude nijak silný, takže nezvládne úplně oslepit kontrolní mechanismy od hledání koaliční shody přes sněmovní výbory a komise a přes Senát až po případného nového prezidenta.

Neúspěchy takové vlády navíc půjdou víc než dosud k tíži vůdčího hnutí. Demokratické strany by tak přes ukrutný výprask měly ještě dostat nějaký čas na konsolidaci a hojení ran. Pokud jej nedokážou využít, další šance už přijít nemusí.