Novému socialistickému trojvládí chybí jasná myšlenka. Jeho architekti nevědí, jak dál.
Zvítězila varianta triumvirát. Je hezké, že se pánové Sobotka, Chovanec a Zaorálek snaží předstírat, že o žádné trojvládí nejde, ale je to marnost. Zatímco ve středu byl volebním lídrem, předsedou strany a premiérem Bohuslav Sobotka, od čtvrtka se tyto funkce, z nichž každá je pro předvolební kampaň velmi důležitá, dělí mezi tři muže. Tito tři mužové, má-li kampaň a její výsledek k něčemu vypadat, budou nuceni spolu na denní bázi komunikovat a koordinovat své kroky a výroky. Jestli tohle není trojvládí, co je?
Budiž, strana se rozhodla, jak se rozhodla. Stále ale čelí dvěma zásadním problémům. Prvním je vnitřní nejistota a trvající boje v regionálních patrech strany, které se mohou ošklivě přelévat do celostátního obrazu.
Řeč je především o rozdělené pražské organizaci, která nevybíravě zametla s ministrem zdravotnictví Ludvíkem, a neméně rozdělené jihočeské organizaci, která trvá na zařazení exhejtmana Zimoly na tamní kandidátku, z níž jej vyškrtlo předsednictvo strany v čele se Sobotkou. Dokud nebudou tyto spory zahlazeny, nemůže být v klidu ani zastupující šéf strany Chovanec, ani volební lídr Zaorálek.
Druhým problémem je, že rozhodnutí o trojjediném vedení volebního boje bylo zjevně aktem zoufalství a jeho architekti nemají žádnou představu, jak s ním dál pracovat. Žádost volebního lídra Zaorálka směrem k novinářům, aby mu dali dva dny, než přijde se svou představou vedení kampaně, je sympaticky upřímná, ale velkou důvěru nebudí. Chybí totiž odpověď na zásadní otázku: v čem je ČSSD bez Bohuslava Sobotky v čele zajímavější a atraktivnější pro voliče než ČSSD se Sobotkou? V celém vystoupení vedoucího trojlístku nepadl ani náznak odpovědi.
Na první pohled jsou patrné dva možné důsledky nového uspořádání. Jedním je mírné rozšíření koaličního potenciálu ČSSD směrem k hnutí ANO. Přes všechna ostrá slova, kerá dosud padla a ještě nepochybně padnou, leze Lubomír Zaorálek Andreji Babišovi na nervy méně než Bohuslav Sobotka. Druhým možným dopadem je alespoň mírné oteplení vztahů s Pražským hradem. Uprostřed vládní krize Miloš Zeman jasně jmenoval Zaorálka jako svého favorita na premiérskou funkci po Sobotkovi. Zaorálka to velmi potěšilo a je pravděpodobné, že jeho vztah k Hradu bude vstřícnější než v případě člověka, na nějž mířila Zemanova nezapomenutelná hůl.
Pokud se tyto dva předpoklady naplní, bude to ovšem pro ČSSD znamenat totální popření všeho, co v posledních měsících minimálně od březnového sjezdu ČSSD představoval Sobotka. Fakticky tedy nepůjde o střídání unaveného vůdce na čele pelotonu, ale o zásadní otočku o 180 stupňů ve dvou důležitých hodnotových postojích. A to je něco, co se bude voličům vysvětlovat výrazně hůř než pouhé přepřahání před cílovou rovinkou.
