Z porovnání posledních volebních modelů před samotným hlasováním je zřejmé, že skutečnou povolební situaci určí nerozhodnutí voliči, kteří se do modelů vtěsnávají obtížně.
Předvolební průzkumy veřejného mínění nejsou predikcí výsledků voleb, dušují se lidé, kteří se zkoumáním voličských nálad a postojů zabývají. Je to jenom sonda do momentálních nálad a preferencí voličů. Obvykle toto vysvětlování nepadá na úrodnou půdu. Touha znát budoucnost je stará jako lidstvo samo a v případě věštění výsledků blížících se voleb zkrátka není nic chytřejšího k dispozici.
Nejsledovanější metodou výzkumníků je vytváření takzvaných volebních modelů. Vznikají tak, že z celkového vzorku (obvykle kolem jednoho tisíce respondentů) se vyberou ti, kteří se chystají k volbám. Ostatní ve volebním modelu uvedeni nejsou, takže modely (při volební účasti kolem 60 procent) vznikají na základě vyjádření zhruba 500 až 600 respondentů.
Výzkumy STEM/MARK a Median v září 2017
Problém je s voliči, kteří sice chtějí jít k volbám, ale v době šetření nevědí, koho budou volit. Agentury obvykle tyto nerozhodnuté započítají do modelu tak, že mezi ně rozloží podporu stran stejně, jako je rozložena mezi rozhodnutými.
Například agentura Median se ale při tvorbě modelů snaží s nerozhodnutými více pracovat. Podle Daniela Prokopa z Medianu nejsou preference nerozhodnutých stejné jako rozhodnutých. „Reálně váhají často právě v té části spektra mezi TOP 09, KDU, STAN a podobně,“ říká Prokop s tím, že Median se snaží od nerozhodnutých voličů získat alespoň několik zvažovaných stran a tyto preference pak s příslušnou vahou do modelu zahrnout. Jde nicméně jen o jednu z metod práce s daty, na jednom ideálním postupu se výzkumníci neshodnou.
Výzkumy Focus a CVVM září 2017
Nerozhodnutých voličů bylo v době tvorby posledních průzkumů stále zhruba 20 procent a je jasné, že budou hlavní silou, která s výsledkem voleb – a také se sebevědomím a pověstí výzkumníků veřejného mínění – zahýbe.
