Málokdo v Česku zná situaci uvnitř ČSSD tak detailně, jako dlouholetý poradce několika jejích předsedů a premiérů Oto Novotný. Právě proto ho v čase, kdy se mluví o výměně Bohuslava Sobotky na postu volebního lídra a šéfa strany, INFO.CZ požádalo o rozhovor. Podle Novotného je problém ČSSD komplexní a vyžaduje tudíž komplexní řešení. „Lidový dům od nástupu ČSSD do vlády nedisponuje potřebnými odbornými kapacitami pro strategické řízení strany (...) Od roku 2014 jsou život strany a účast strany na vládě dvě nezávislé proměnné, což je devastující,“ říká. Pokud jde o případné nástupce Sobotky, zatímco na adresu Lubomíra Zaorálka Novotný říká, že jde o autentického socialistu západního liberálního střihu, Milana Chovance označuje za nebezpečného.
Média s ohledem na preference ČSSD spekulují o výměně jejího lídra. Co o podobném manévru soudíte?
Obávám se, že strana učinila v posledním roce několik neuvážených, doslova zbrklých kroků s cílem nějak rychle zastavit dlouhodobý trend propadu voličské podpory – odvolání vlastních ministrů, okázale vyhlášený příklon k městským liberálním voličům, následně popřený „návratem“ k tradičním voličům, demise vlády, pak jen demise Andreje Babiše s Bohuslavem Sobotkou, následně jen Babiše… Všechny tyto kroky se ukázaly jako neúčinné. Obávám se, že v úvahách o odstranění Sobotky z čela strany či z pozice volebního lídra ČSSD by šlo o další zbrklý krok.
V čem tedy spočívá podstata úbytku voličů sociální demokracie?
Problém ČSSD je komplexní a vyžaduje komplexní řešení – reformu strany téměř od základů, po čemž volám již od dob Jiřího Paroubka. Jistě, jeden z jeho prvků představuje otázka lídra, ale v systémové vazbě na ostatní řešení. Počínaje otázkou výchovy a výběru lídrů v širším kontextu různých úrovní vedení strany – v demokratických, zdůrazňuji, ve skutečně demokratických primárkách apod. Komplex těchto řešení jsem zpracoval v návrhu projektu modernizace v roce 2007. Naposledy – v méně komplexní podobě – je obsažen v návrhu opatření, jež jsme v okruhu premiéra navrhli po prohraných regionálních volbách. S konceptem skutečně demokratických primárek přišel Jiří Dienstbier.
Tyto návrhy se ale nikdy nepromítly do praktické politiky strany. Jedním z problémů je, že vzešly z okruhu lidí v dané chvíli rozmístěných na vládě bez jakékoli vazby na Lidový dům jako na centrálu strategického řízení strany a tudíž ani na širší stranické vedení. V zásadě skončily u předsedy strany. Lidový dům od nástupu ČSSD do vlády nedisponuje potřebnými odbornými kapacitami pro strategické řízení strany vyžadující napojení na vládní politiku. Od roku 2014 jsou život strany a účast strany na vládě dvě nezávislé proměnné, což je devastující.
I kdyby ovšem v Lidovém domě existovaly vůbec nějaké odborné kapacity na racionální řízení strany, existoval by ještě problém, jak je propojit s kapacitami na vládě. Je to ale ještě horší – Lidový dům a potažmo stranu již čtyři roky prakticky nikdo neřídí. Ještě nikdy nebyla situace ve straně s ohledem na řízení tak chaotická, což se dnes projevuje v doslova katastrofálním managementu volební kampaně. Přitom strana byla kdysi ve volebních kampaních (2002, 2006, 2008, 2010) příkladem pro ostatní, o kterém se psaly politologické a marketingové studie.
To nezní pro ČSSD příliš povzbudivě. A neměla strana zareagovat už na prohrané krajské a senátní volby loni na podzim? Není náhodou na výměnu lídra pozdě?
Myslím si, že Bohuslav Sobotka prokázal velký politický um – v roce 2010, 2012 a 2013 vyhrál v čele ČSSD všechny důležité volby (komunální, regionální, senátní, sněmovní). Dnes stojí v čele vlády, která patří k nejúspěšnějším v polistopadové historii; teprve třetí vlády, která dokončí celé čtyřleté funkční období. Nevidím vedle Sobotky nikoho v současném užším vedení, kdo by tohle dokázal.
Spekuluje se o Lubomíru Zaorálkovi nebo Milanu Chovancovi…
Luboš Zaorálek je jistě dlouhodobě takové srdce strany a její mozek, i když poněkud nesystematický a chaotický. Každopádně je však tvořivý a navíc politik s velkými zkušenostmi. Jestliže bude muset Bohuslav Sobotka po prohraných volbách z čela strany odejít, tak navzdory tomu, že dnes největší sociálnědemokratickou morální autoritou je podle mne stále Jiří Dienstbier, Zaorálek je asi jediný, který by Sobotku nejlépe nahradil. Bylo by to ku prospěchu, protože jak Sobotka, tak Zaorálek, myslí jako autentičtí socialisté západního liberálního střihu a ne jako jejich východní karikatury opředené místními nacionalistickými pověrami.
Ale myslet si, že řešení problému ČSSD spočívá jen ve výměně lídra – údajně „necharismatického“ „charismatickým“ – je naivita a varuji před ní. Každý, kdo stane v čele strany po Sobotkovi, pokud neprovede její reformu v základních parametrech programu, organizace a komunikace, dopadne špatně a trend sublimace sociální demokracie v českém politickém spektru bude pokračovat.
