Karel Štědrý - od plastelíny k počítači | E15.cz
Partnerem projektu je J&T Banka

KAREL ŠTĚDRÝ: Od plastelíny k počítači

Karel Štědrý
Karel Štědrý
1/2

Hlavní budova pražského nákladového nádraží Žižkov léta budí vášně. Mnozí by ji chtěli zbourat, část lidí se však zasadila o to, aby byla prohlášena za kulturní památku a místo začalo připomínat kulturní cluster berlínského typu. V prvním patře tu má ateliér i mladý umělec Karel Štědrý, jehož dílo srší nápady, originalitou, ale zároveň se nebojí inspirovat velikány minulého století, především abstraktního umění. „V abstraktní tvorbě jde o vytváření určité dynamiky, rytmu a řádu. Neměla by se vytratit původní radost z tvorby,“ říká tvůrce.

 

 

„Umění má v sobě obsažený společenský aspekt, takže jsem byl přirozeně rád, že se tu začalo něco dít. Spousty akcí jsem se i zúčastnil, měl jsem to taky hned za rohem. Spojení industriální architektury a hudebního podžánru deep house mě inspirovalo ke stejnojmennému cyklu obrazů, který je založen na užití černé barvy, různě traktovaných struktur a na geometrické abstrakci,“ ukazuje tvůrce, jehož ateliér sousedí s ateliérem o dvě generace staršího Petra Písaříka.

„S Petrem jsme se potkali zhruba před deseti lety,“ vzpomíná Štědrý. „Tehdy jsem chystal výstavu v nově rekonstruovaném a částečně vyklizeném Obchodním domě Kotva. Vzhledem k rozlehlým prostorům se nabízelo, aby obrazovou instalaci doplnily sochy nebo objekty.“

S tím mu pomohl Stanislav Diviš, u kterého tou dobou studoval v ateliéru malby na pražské UMPRUM. Zavolal Petru Písaříkovi, jenž měl tehdy ateliér ještě v Celetné ulici, a ten na jeho doporučení svolil, že se začínajícím umělcem pár objektů vystaví. A na výstavu ještě přizval Viléma Kabzana. „Nakonec z tohoto experimentu vznikla vcelku svébytná a seriózní výstava, která sklidila poměrně dost kladných ohlasů. A Petr mi po skončení výstavy nabídl, že bych s ním mohl jít do nového ateliéru v karlínské Pernerově ulici, a tak sousedíme dodnes,“ vypráví talentovaný, ale již umělecky vyzrálý tvůrce.

Kulturní pětiboj

Karel Štědrý se k umění dostal přes studium grafiky na pražské střední výtvarné škole Václava Hollara. Jeho začátky formovala i léta, kdy se aktivně podílel na rozvíjející se pražské hiphopové scéně jakožto člen breakdancové skupiny 02 Red Stars.

„Vzhledem k tomu, že převážnou část členské základny 02RST tvořili writeři ze Sci-fi crew, jsem měl hodně blízko ke graffiti, které na mě ve věku 16 let mělo z tvůrčího hlediska větší vliv než přednášky z dějin umění. Já jsem primárně nemaloval. Na to jsem byl až moc velký srab. Vybral jsem si b-boying (breakdance – pozn. aut.), takže jsem byl součástí pražské hiphopové scény stejně jako třeba rapeři, dýdžejové, writeři nebo pouzí zevláci. Byla to jednolitá komunita. Takový kulturní pětiboj.

Mohls dělat jednu věc nebo všechno, pokud jsi na to měl. Talentovaní a cílevědomí jedinci transformovali svou zkušenost z mládí do jiných, v mnoha případech kreativních oborů a dnes jsou z nich úspěšní umělci, designéři nebo třeba architekti. Mně z toho všeho zůstala čistá radost ze hry a těžko pojmenovatelný pocit, přes který se člověk identifikuje se svou generací nebo spřízněnou skupinou lidí, aniž by musel cokoli říkat. Je v tom něco kmenového a archetypálního.

Možná že tohle poznání je nakonec na celém hiphopovém podniku asi to nejcen nější, protože si člověk uvědomí, že tohle mohli prožívat stavitelé barokní architektury nebo kubističtí malíři stejně intenzivně jako poflakující se partičky s ideálem ve spreji,“ popisuje své začátky Štědrý, který však poté přece jen začal dělat graffiti pod dohledem zkušenějších tvůrců.

Modelíňáková stylizace

Graffiti se však v jeho tvorbě odráží spíše volně. Z této subkultury si vzal především oblibu v geometrii tvarů, práci s linií a s barvou. Přesto Štědrého začátky ve volné tvorbě mají určitou spojnici právě s graffiti.

„Jeden z přímých dopadů české rapové scény na mou tvorbu je snaha být originální. Jestli si to dobře pamatuju, v graffiti, ale i v dalších segmentech hip hopu jako celku šlo o několik hlavních pravidel – nikoho nevykrádat, respektovat staršího a být nejlepší ze všech. Když nad tím tak přemýšlím, byla to perfektní přípravka do budoucna. Autorství spojené s originálním rukopisem umělce se dá počítat od chvíle, kdy se umělci pod dílo začali podepisovat svým jménem, a tím mohli prohlásit: To, na co se díváte, jsem já!“ prozrazuje Štědrý.

A jak se snaží dosahovat vytoužené originality? „Ve své práci se snažím co nejvíc propojovat formu s obsahem. Pracuji s technikami, kresbou, s malbou, využívám různé tmely, struktury, hraju si i s tvarem a formátem pláten, s materiály, vlastně trochu zkoumám i hranici mezi obrazem a plastikou, protože některá má plátna již mají specifické tvary, že by je nejspíš bylo možné považovat i za prostorový objekt.“

Ostatně již v prvních letech své umělecké kariéry vešel ve známost právě originálním přístupem. Během studií totiž začal skici či možná přesněji modely pozdějších obrazů tvořit pomocí plastelíny.

„Když Stanislav Diviš poprvé uviděl mé skici k jednomu komiksu, jehož prostředí a postavy byly vymodelovány z dětské plastelíny, řekl mi, ať to zkusím namalovat. V té době jsem se učil zacházet s air brushem, který mi ve spojení s akrylovou barvou dopomohl dosáhnout prostorové iluze, a pak výsledná forma vypadala reálně, jako bych kusy plastelíny nalepil přímo na plátno. Touto technikou jsem s menšími či většími pauzami maloval po celou dobu studia na UMPRUM, zkoumal její formální i obsahové možnosti. Díky modelíňákové stylizaci jsem se snažil vybudovat svůj vlastní a rozpoznatelný rukopis,“ přibližuje svůj vývoj Štědrý.

Kupka a Tetris

Nové impulzy a inspiraci hledá Štědrý zejména v architektuře a v dějinách umění, s nimiž často vstupuje do dialogu. K jeho mentorům vedle zmíněného Stanislava Diviše a Petra Písaříka patří i doyen české výtvarné scény Stanislav Kolíbal. Podle Štědrého je však znalost dějin umění důležitá právě při hledání vlastního originálního rukopisu a směru, kterým se chce umělec vydat. Znát dějiny vlastního řemesla však má i jinou, možná ještě podstatnější rovinu.

„Tvorba našich předchůdců, kteří se stali postupem času klasiky, je určitým vzkazem pro nás a všechny po nás. Ukázali, co funguje, jak to funguje, čemu se vyhnout, a naopak na co má význam upnout pozornost a rozvíjet to po svém dál. Je pak možné si vzít dané dílo či metodu, zasadit je do nových souvislostí, aby tak mohla vzniknout nová kvalita s novým kontextem,“ popisuje a ukazuje sérii obrazů nazvanou Tetris. Ta se přitom kompozičně inspiruje nejznámějšími obrazy Františka Kupky, jako jsou Vertikály.

„V dětství jsem samozřejmě Tetris hrával, tehdy to byla jedna z mála dostupných her. A já si v tom našel určitou spojnici s konstruktivním nebo konkrétním uměním. Je to dobrý příklad, kde se potkává svět geometrie s herní funkčností a s variabilitou. Výsledkem jsou právě obrazy, v nichž se motivy a významy různě prolínají, posouvají, mění se, najednou je desítky let starý obsah zase aktuální a nese současné sdělení. Když tvořil Kupka, ovlivnilo jej objevování mikroskopického světa, mě zase ovlivňují třeba možnosti současných výpočetních technologií. S Kupkou se samozřejmě nechci srovnávat, ale chci si zkusit pracovat s tím, co vytvořil a objevil.“

V těchto novějších obrazech Štědrý již nepracuje s plastelínou, ale namísto toho používá počítač a grafické softwary, kde může jednotlivé komponenty různě deformovat, skládat či mazat.

„Je zajímavé sledovat, jak vám počítače urychlují práci a jaký to má vliv na výslednou formu obrazu. Práci s počítačem používám volně a jako součást procesu tvorby, nikdy přesně nevím, jak dopadnou vizuální vstupy, které do programu nahraju. Dělám v jeden moment spoustu rozhodnutí, co má zůstat, co smažu nebo co se kam posune. Je to vlastně takový tanec, pokaždé si ale hlídám, abych neopustil hlavní obsahovou myšlenku obrazu nebo celého cyklu. Je to dost podobné práci grafického designéra s tím rozdílem, že zadavatelem jsem já sám, a ne druhá strana, které se pak musím zodpovídat za výsledek,“ popisuje svou aktuální metodu Štědrý.

Sám v džungli

Na otázku, zda se dnes lze v Česku uživit volnou uměleckou tvorbou, Štědrý namítá, že je chybně položená. Připomíná, že velcí tvůrci minulého století byli zvyklí žít s málem, tvorbě se věnovali především proto, že museli a že si tím do jisté míry zachraňovali existenci. Jejich hlavní motivací nebylo materiálně se zaopatřit, i když se o to vždycky kvůli svému přežití pokoušeli. Až na výjimky se jim jejich snaha mnohdy začala finančně „vyplácet“ až ke konci tvůrčí dráhy.

On sám se vedle původní umělecké tvorby věnuje také grafice, upravuje katalogy či pomáhá při pořádání výstav. „Umění se věnuji vlastně ve více rolích a mám ten luxus, že se mohu věnovat i té původní, vlastní volné tvorbě.“

Jinak ale Štědrý stojí trochu mimo hlavní proud tuzemského art marketu, protože nemá exkluzivní smlouvu o zastupování se žádnou z prominentních galerií současného umění. „Jak se jednou zmínil úspěšný obchodník s uměním: Obchod s uměním v Čechách je jedna velká džungle. Bohužel má pravdu, takže aby v této džungli umělec mohl přežít, musí věřit především sám sobě, potažmo svým nejbližším. Takový vztah mám v současné době pouze s Galerií Miroslava Kubíka v Litomyšli, což je ale vztah založený téměř na rodinné bázi, na české poměry dost ojedinělý.“

Přesto mu jedna z prominentních galerií velmi prospěla. Na podzim se bude v aukci Sotheby’s dražit jeden jeho obraz z cyklu Acid House, který se tam dostal díky Galerii Kodl, jež zprostředkovává pro Sotheby’s výběr českých současných autorů do dražby. „Důvodem mohlo být, že se jeden z mých obrazů vydražil vysoko nad odhadní cenu v jarní aukci pořádané právě Galerií Kodl. Že moje dílo bylo vybráno londýnskými odborníky, kteří jezdí do Prahy stvrdit předvýběr galerie, beru jako velký úspěch,“ pochvaluje si Štědrý. Ještě před dražbou bude obraz k vidění na výstavě J&T Banka Art Index Pop-Up, kde bude umělec prezentovat i díla z cyklu Tertris.

Umění na síti

Během pandemie jsem se začal více starat o svůj profil na sociálních sítích, což mi pomohlo efektivněji propagovat svou práci pro širší okruh diváků, ze kterých se mohou v budoucnu stát potenciální vážní zájemci o moji práci. Dřív jsem měl předsudky, že na sociální sítě umění nepatří, že ho to devalvuje. Přestože si to myslím i nadále, tento normativní přístup jsem přehodnotil a snažil se k celé věci přistoupit racionálně,“ přiznává umělec.

A pokud jde o prodej umění, rád cituje svého učitele Stanislava Diviše, který jim již na škole říkal: „Dělat si trauma z prodeje obrazu je ztráta času. Zaprvé je to do jisté míry štěstí, že za tvůj nápad je ochoten někdo zaplatit, protože nakonec k přežití tvoje obrazy ani myšlení nikdo nepotřebuje. A zadruhé je to dobrá zpětná vazba, když se někdo rozhodne dát své peníze za tvoji práci místo toho, aby je investoval do své rodiny nebo čehokoli jiného. Je ale dobré mít svou tvorbu a kariéru v určité rovnováze tak, aby se jedno nedělo na úkor druhého.“

Autor: Stanislav Šulc

 

Karel Štědrý (1985)

Je absolventem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval v ateliéru malby Stanislava Diviše (2003–2010). Žije a pracuje v Praze. V roce 2006 založil se svými spolužáky Josefem Achrerem, Davidem Hanvaldem, Martinem Krajcem a Ondřejem Malečkem uměleckou skupinu OBR. Po osmiletém působení se skupina rozešla. V roce 2010 založili David Hanvald, Aldin Popaja a Karel Štědrý spolu se svým pedagogem Stanislavem Divišem uměleckou skupinu CLAN. Karel Štědrý ve svých geometricky abstraktních kompozicích odkazuje na modernu. Letos poprvé vstoupil do prestižního žebříčku J&T Banka Art Index. Dostal se na příčku s číslem 100.

 

návrat do Speciálu