Kde se vzal cloud, co je vlastně zač? | E15.cz
Partnerem projektu je Tech Data

Před 50 lety vizionář McCarthy poprvé promluvil o cloudu. Dnes ho používáme všichni

Před 50 lety vizionář McCarthy poprvé promluvil o cloudu. Dnes ho používáme všichni

Kořeny cloudu údajně sahají až do šedesátých let. Tedy do jejich začátku, přesně do roku 1961. To právě vznikala Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD.  Dwighta Eisenhowera nahradil v úřadu amerického prezidenta John F. Kennedy. Zatímco ve Vietnamu se rozbíhala válka, do níž USA měly později vstoupit, na východě Evropy naopak lehce tály ledy. Nikita Sergejevič Chruščov měl být u moci ještě tři roky. Sověti vyslali do vesmíru prvního člověka (i druhého) a provedli největší jaderný výbuch v dějinách. Naopak Kennedy oznámil cíl dobytí Měsíce. Za Atlantikem začala vznikat teorie chaosu, vědci izolovali virus spalniček a Otto Wichterle vyrobil první měkké kontaktní čočky. Praha poprvé napočítala víc než milion obyvatel.

Tak nějak ve skrytu těchto událostí John McCarthy údajně poprvé promluvil o počítačích, jejichž kapacitu a výkon si lidé budou kupovat na dálku. Tedy část této kapacity a výkonu. Hovoříc o konceptu „Utility Computing“ vyjádřil myšlenku, že poskytovatel služby nebude prodávat hardware a software, nýbrž umožní přístup ke službě za poplatek. V době, kdy pro většinu obyvatel planety, dokonce i vyspělého světa, mělo slovo počítač příchuť sci-fi.

Vizionář McCarthy

McCarthy byl v oboru IT – tehdy se ale mluvilo spíš o počítačích – skutečnou osobností. Dnes o něm můžeme hovořit jako legendě, bez níž by možná nikdy nevznikl ani internet. Jeho myšlenka sdílení byla řadu let velice populární. Aby ne, když tehdy existovaly obří sálové počítače s periferiemi. Časem však upadal do zapomnění. Až na přelomu tisíciletí se začaly objevovat podnikové aplikace sdílené přes web a první cloudová řešení pro firmy.

Co je tedy vlastně CLOUD? Definice od různých autorit se trochu rozcházejí. Shodují se však v jednom – jde o službu. Nekupujete si prostor na disku (i když v minimalistické variantě to tak být může) nebo licenci na program. Kupujete si nějak definovanou službu s různými komponenty. V ideálním, učebnicovém případě s platbou jen za to, co odeberete. V praxi ale samozřejmě často s paušálem. Tím pádem znáte předem svoje náklady a téměř o nic se nestaráte. Zatímco poskytovatel služby může počítat s vysokou pravděpodobností pravidelného příjmu.

Cloud tedy není server, ale něco jako systém, v němž si můžete koupit část služby, část kapacity apod. Kapacita je vždy spojena s nějakou funkcionalitou, minimálně pohodlným přístupem. Zadáte heslo a jste tam, kde chcete být (a kde máte předplacenou příslušnou službu). Přístup je zpravidla možný odkudkoliv. Tedy nejen z počítače, do kterého je naistalován specifický, unikátní software s konkrétní licencí pro konkrétní zařízení.

Mezi dalšími výhodami cloudu se zpravidla uvádí permanentní aktualizace a modernizace systému. Uživatel se tudíž nestará o rozvoj produktu, o aktualizaci zabezpečení apod. Stejně tak zpravidla na jednom typu služby může participovat několik uživatelů. Výjimkou jsou aplikace uzpůsobené konkrétnímu zákazníkovi. I tak zpravidla ale nejde o fyzickou osobu, nýbrž instituci.

Ze základní nabídky si také většinou může klient vybrat moduly, které chce využít. Nemusí vždy kupovat vše, co poskytovatel nabízí. Tato flexibilita je jednou z největších výhod cloudu. Někteří odborníci zdůrazňují i vysokou elasticitu čerpání služeb, sdílení dat (pokud je to v zájmu uživatelů) a možnost měřit, co a v jakém objemu uživatel čerpá.

Cloud veřejný a privátní

Všechny tyto charakteristiky jsou typické především pro cloud veřejný. To neznamená, že se do něj může připojit kdokoliv, bez dohody s provozovatelem nebo dokonce zdarma. Připojujeme se přes internet, odkudkoliv a zpravidla nám služby nejsou, anebo jsou jen částečně šity na míru.

Existuje i privátní cloud. Je určen konkrétní instituci, třeba vládě a ministerstvům. Dokonce může fungovat na serveru v jejich vlastnictví (ale nemusí) a připojení pak funguje na „vnitřní“ síti. Podstatou je vždy ona nabídka – ze všech ministerstev se můžete připojovat na tuto sdílenou službu a využívat ji dle svých potřeb.

Kombinací je pak logicky cloud hybridní. Navenek většinou takový systém působí jako jednotný, je jsou za ním dva subsystémy, vzájemně propojené.

Takže když se to vezme kolem a kolem, pak cloudem jsou i mailové schránky jinde než na firemním serveru, třeba Skype, svým způsobem i sociální sítě… Takže v cloudu už vlastně jedeme skoro všichni.

Návrat do speciálu