Během 14 dnů přešel Pleas na šití roušek. Zachránil tím rok 2020. | E15.cz
Partnerem projektu je Bisnode ČR

Během 14 dnů přeměnil Pleas výrobu na šití roušek. A zachránil tím rok 2020, říká finanční ředitel Petr Nobst

Petr Nobst, Pleas
Petr Nobst, Pleas
Jeden z nejdůležitějších strojů v pletárně Pleasu v Havlíčkově Brodě.  Foto: Vladimír Kunc
Jeden z nejdůležitějších strojů v pletárně Pleasu v Havlíčkově ...
Letecký pohled na areál společnosti PLEAS v Havlíčkově Brodě.   Foto: Vladimír Kunc
Letecký pohled na areál společnosti PLEAS v Havlíčkově Brodě. ...
Pracovnice ve střihárně Pleasu.  Foto: Jiří Průša
Pracovnice ve střihárně Pleasu. Foto: Jiří Průša
1/4
Petr Nobst, PleasJeden z nejdůležitějších strojů v pletárně Pleasu v Havlíčkově Brodě.  Foto: Vladimír KuncLetecký pohled na areál společnosti PLEAS v Havlíčkově Brodě.   Foto: Vladimír KuncPracovnice ve střihárně Pleasu.  Foto: Jiří Průša

Během čtrnácti dnů na jaře roku 2020 dokázali v havlíčkobrodském podniku Pleas s nastupující pandemií koronaviru „přesměrovat“ výrobu tradiční konfekce či spodního prádla na šití roušek. „To nám zachránilo ekonomicky rok 2020,“ přiznává v rozhovoru finanční ředitel Petr Nobst.

 

Vypráví také o tom, jaký je rozdíl mezi kolekcemi českého Pleasu a jeho německé mateřské společnosti Schiesser. Vypočítává též, kolik se v Havlíčkově Brodě ročně ušije kusů oblečení, o které je největší zájem.

Pleas je dceřinou společnosti Schiesser AG, což je tradiční německá akciová společnost založená v roce 1875. V roce 1994 neprošel Pleas kupónovou privatizací, ale našel si strategického partnera. Tím se stala odkupem akcí právě společnost Schiesser AG, součást švýcarského holdingu Hesta. V roce 2008 prošel Schiesser AG insolvencí a novým partnerem se v roce 2012 odkupem stala izraelsko-americká firma Delta-Galil.

 

Přesunuli jste také v době pandemie prodej z kamenných prodejen na internet?

Samozřejmě. Především od poloviny roku 2020 se nám zvýšil obrat e-shopu na trojnásobek tehdejšího normálu. Ale zase to nebylo tak, že by se prodej přesunul jen na e-shop.

Dokážete vyčíslit, jaký byl procentuální pokles objemů v kamenných ochodech? A naopak jaký nárůst na e-shopu?

V kamenných obchodech jsme zaznamenali pokles skoro na nulu. Samozřejmě hlavně v měsících, kdy byly z rozhodnutí vlády zavřené. Naši zákazníci jsou většinou lidé přes čtyřicet let a vědí, co hledají. A ti ještě starší raději chodí do kamenných obchodů. Sice nám hodně vyrostl e-shop, protože máme jasně definované velikosti či barvy. Lidé u nás koupí jednou, pak i podruhé, potřetí, počtvrté, takže vědí, která velikost jim sedí. To je jedna z věcí, která nám pomáhá. Přidám trochu čísel. Prodej v našich pěti kamenných obchodech v roce 2019 přesáhl 170 tisíc kusů, v roce 2020 šly prodeje i přes Covid omezení přes 180 tisíc, a letos v první pololetí víc jak 60 tisíc. A to bylo většinou zavřeno. A čísla e-shopu: v roce 2019 přes 40 tisíc kusů, 2020 přes 60 tisíc kusů a letos jen za první pololetí přes 54 tisíc. Takže ten nárůst na e-shopech je výrazný.

Co se prodávalo v první vlně pandemie nejvíc?

Možná to bude překvapení, ale nejvíce se před rokem „řešila“ dámská a pánská pyžama. Některé modely jsou tak zajímavé, že se dají využít i volnočasově. A pak také dětské prádlo.

Kolik jste zaznamenali vráceného zboží? Kupovat spodní prádlo přes internet nese určitá rizika.

Ano, i tady jsme zaznamenali narůst kolem 20 až 30 procent oproti normálu. Přičítáme to také tomu, že se objevili noví zákazníci, kteří nakupovali poprvé, a tedy nemají vyzkoušené velikosti. Výměnu zboží provádíme zdarma, takže se zákazníci nemusejí bát, že by platili dopravu.

Přišli jste v posledních 15 měsících s nějakou novinkou? Třeba s funkčním prádlem, oblečením pro sport a volný čas?

Každý půl rok máme nové módní kolekce, jaro-léto a podzim-zima. Ty si zákazníci, tedy kamenné obchody, objednávají tři až čtyři měsíce dopředu. A loni nastal problém, protože jsme distribuovali kolekci podzim-zima 2020, ale už jsme vyráběli jaro-léto 2021, ale zákazníci nevěděli, jak to všechno půjde, jak bude vypadat situace okolo koronaviru, jak dlouhé budou lockdowny. Ale nakonec jsme se dostali do stavu, kdy jsme tuto kolekci jaro-léto 2021 kompletně a ještě v předstihu vyprodali. Až takový byl zájem.

Stejně jako pro všechny, tak i pro nás bylo novinkou šití roušek. Do toho jsme dokázali tak zvaně naskočit velmi rychle a byli jsme až zavalení poptávkou.

Jakých jste dosáhli ekonomických výsledků v porovnání s předchozími roky?

Byli jsme sami překvapení, jak jsme dopadali v roce 2020, který téměř ze tří čtvrtin „ovládala“ pandemie koronaviru. Ještě to trochu uvedu. Jsme organizace, která ročně vyrábí kolem 12 až 13 milionů kusů výrobků dámského, pánského, denního či nočního oblečení. Devadesát pět procent naší produkce jde pod značkou Schiesser do Německa, zbytek zůstává v Česku. Export tedy činí 91 procent obratu. Když začala pandemie, zavřely se hranice, následně došlo ke stornu zakázek a obchodníci přestali odebírat zboží. Kvůli tomu jsme museli pozastavit výrobu.

V té době se ale objevila poptávka po rouškách. A nám se během velmi krátké doby, maximálně 14 dnů, podařilo naši vícestupňovou výrobu předělat. Za normální situace kupujeme přízi, pleteme, barvíme, stříháme, šijeme a balíme. V březnu 2020 jsme zastavili výrobu úpletu a předělali jsme linku na výrobu konfekce na textilní roušky a začali je masivně šít. Dostali jsme se až na počet kolem 10 tisíc kusů denně. Tím jsme překlenuli březen, duben a květen. Pak jsme získali i jednu státní zakázku, po ní přišla jedna významná ze zahraniční. Později jsme šili také nanoroušky. V červnu 2020 jsme „přepnuli“ výrobu zpátky, protože všichni už chtěli normální zboží. A tím se dostávám k ekonomickým výsledkům. Obratově jsme poklesli meziročně pouze o deset procent, k tomu i ziskově. To znamená sedm osm procent. Rok 2020 pro nás tedy ekonomicky nedopadl tak špatně. Jedna z věcí, která nám hodně pomohla, bylo překlopení výroby na roušky. Vždyť během tří měsíců jsme vyrobili přes milion roušek. A to přestože jsme vyráběli jen v Česku a ne jako běžně v rámci kooperace po Evropě.

Pracovnice ve střihárně Pleasu. Foto: Jiří Průša

 

Kolik z toho více než milionu roušek zůstalo v Česku?

Menší polovina. Kolem 600 tisíc roušek šlo do Německa. Ty jsme šili z jejich dodaného materiálu, později i respirátory FFP2.

V oblasti potravin se často mluví o dvojí kvalitě. Ta lepší jde na Západ, horší do zemí bývalého socialistického bloku. Existuje něco podobného u textilu?

Ne, něco takového je u nás nemyslitelné. My nedokážeme vyrábět horší věci. Pletací stroj prostě nejde „ošulit“, nařídit mu, aby dal méně příze. Navíc to zásadní je, že když se dělá úplet, tak se neví, jestli bude pro Schiesser nebo Pleas. U nás znamená druhá jakost vadu výrobku, že má dírku nebo je špatně ušitý.

Do kterých zemí dodáváte výrobky pod značkou Pleas?

I z důvodu tradice na česko-slovenský trh. Zkoušeli jsme Polsko a Maďarsko, ale protože tam nejsme známí a nejsme nadnárodní značka jako například Schiesser, tak jsme se stáhli. Regionální znalost značky dělá hodně, proto se snažíme vybudovat si silnější pozici v Česku a na Slovensku. Až se to našemu prodejnímu oddělení povede, třeba budeme expandovat dál. Ale víme, že zavádění nové značky na zahraničním trhu je velice finančně náročné.

Jak by se na to dívali v mateřské společnosti Schiesser? Nebylo by to „vyhazování“ peněz, zvlášť když do zahraničí můžete dodávat právě pod značkou Schiesser?

Ono to funguje i obráceně. Značka Schiesser je velmi dobře zavedená na západním trhu, tedy samozřejmě v Německu, dále hodně ve Francii a ve Švýcarsku, Itálii. Lidé v regionu střední a východní Evropy, tedy u nás, na Slovensku, ale i v Polsku nebo v Maďarsku Schiesser tolik neznají. Vždyť i Schiesser se zkoušel prosadit v Polsku a „spálil se“. Proto to není o tom, jestli by nám to dovolil, ale spíš o tom, na kolik by to vyšlo peněz. Budu otevřený a řeknu, že pět let do toho dáváte peníze a nevíte, jak to dopadne.

Existuje rozdíl mezi kolekcemi Pleasu a Schiesseru?

Ale samozřejmě. Oni si navrhují kompletní kolekce a my je vyrábíme. Značku Pleas si navrhujeme sami tady a také ji vyrábíme. Nemáme stejné cítění na barvy, na kolekce. Přiznávám, že Schiesser je proti značce Pleas obrovský. My jsme malí, a pokud nedobudeme Česko a Slovensko, tak nemá cenu expandovat. A když, tak jen lokálně.

Co to znamená lokálně?

Třeba Ostravsko a blízké polské okolí. I tam už máme zákazníky. Ale není to o tom, že bychom hned mysleli na Varšavu nebo Gdaňsk.

Čeho šijete nejvíce, jaký výrobek?

Pánské boxerky a dámské kalhotky. Až třetina produkce je tento sortiment. Dále jsme specialisté na pyžama a noční košile pro ženy, muže i děti.

Kolik ze 13 milionů výrobků roční produkce nese značku Pleas a kolik Schiesser?

Naší hlavní produkcí je výroba pro firmu Schiesser prakticky pro celou Evropu, proto vyrábíme toto až neuvěřitelné množství prádla. Pro značku Pleas je to z tohoto počtu zhruba osm procent, ovšem každý rok značka Pleas roste, což je pro nás velice potěšující.

Kolik procent z produkce Schiesseru se šije v Česku?

Pro značku Schiesser zajišťujeme více jak 40 procent její celkové produkce.

A kolik procent z Schiesseru ušitého v Česku tady zůstane?

Nula, protože vše, co se zde ušije, jde do centrálního skladu Schiesser. Odtud se následně dle požadavků zákazníka expeduje do celého světa. Je to pochopitelné, PLEAS například vyrábí z jedné módní řady tři typy výrobků a zbylé dva typy se vyrábějí jinde po světě.

Šijete kromě Pleasu a Schiesseru ještě pro další zákazníky?

Ano, jde o tak zvané. třetí zákazníky a to jsou ti, kteří potřebují něco vyrobit, ale nechtějí výrobek označit ani Pleasem ani Schiesserem. Jedním z mediálně známých zákazníků je firma Covert Underwear a její Neviditelná trika. Dále například firma Citizen a trika, která nepropotíte.

V čem je výhodné pro Pleas zařazení do majetkové struktury Schiesseru?

Kdyby šel Pleas jakoukoliv jinou cestou, tak už by tady nebyl. A existenční starosti by měl i Schiesser. My bychom v devadesátých letech takový areál „neustáli“ a Schiesser by zase nepřežil ekonomickou recesi let 2008 a 2009.

Jak funguje vzájemná spolupráce?

Je to normální byznys. Přiznám, že i v rámci koncernu jde o byznys. Pořád se nás ptají, jak můžeme konkurovat Asii. Normálně, a konkurujeme jí už od devadesátých let. Vždyť i v západní Evropě nakupovali v Asii a ke všemu to porovnávali s námi. Musíte mít kvalitu, přijatelnou cenu a rychlost. To je celé. Nejdůležitější je kvalita, protože stále přibývá certifikátů jakosti, kvality, ochrany, které jsou povinností.

Co je tedy vaší předností?

Optimalizace. Pořád hledáme, jakou cestou jít, kde uspořit. Ale ne tím, že se nenatře jedna zeď, když je špinavá. Jdeme do hloubky tak, aby to dávalo smysl. Zjistili jsme, že základem je neustálá úprava a správa, proto je náš areál tak udržovaný, stejně jako stroje. Vyjde to levněji, než to vše nechat zastarat a pak do toho znovu výrazně investovat.

Jeden z nejdůležitějších strojů v pletárně Pleasu v Havlíčkově Brodě. Foto: Vladimír Kunc

 

Jak se zbavíte označení montovna, i když u vás v přeneseném smyslu slova?

Čekal jsem, kdy ta otázka přijde. Ale my se montovnou vůbec necítíme. Kdybychom byli montovnou, poslali by nám polotovar a řekli: Z toho mi něco ušijte. Jenže tak to není. Schiesser přijde s návrhem, ale my už musíme udělat vše ostatní. Koupit příze, uplést, obarvit, nastříhat a ušít. Tudíž nemontujeme. Musíme mít zvládnuté všechny postupy a technologie. Platí to i o dalších, tak zvaně třetích stranách. Oni vědí, co chtějí vyrobit, a my jsme ti, kteří jim to vyrobí od A do Z. To není montovna. My musíme vymyslet, jak stříhat a šít, aby byl odpad co nejmenší.

Učí se Němci, Švýcaři nebo Izraelci něco od českých pletařů?

Spíš naopak. Když jsme startovali společnou cestu, tak do Česka dorazilo až 30 kolegů z Německa, kteří to know-how Schiesseru předávali. I stylem „Ordnung muss sein“, tedy pořádek musí být. Lidé tady se to naučili. Schiesser totiž předal kompletní výrobu sem do Havlíčkova Brodu.

Dovolíte si říct, proč to tehdy Němci udělali?

Ale samozřejmě. Jen kvůli ekonomice. Sami věděli, že by dlouhodobě nepřežili. Ale hlavně my tady v Pleasu jsme fakt šikovní a dokázali jsme to převzít.

Tedy je to o tom, že pracovní síla v Česku je stále levnější než v Německu?

Ono to má širší souvislosti. Není to jen o tom, že Němec musí dostávat více zaplaceno. Jde to do historie, z které vyplývá, že měli dlouhodobě vyšší mzdy. My jako země sice rádi říkáme, že je dohoníme. Ale to musíme jako celý stát. Nemůžeme to udělat jen tak, že přidáme peníze na mzdách. To je nesmysl. V devadesátých letech se proměnila celá Evropa. Ta západní dostala možnost získat levnější pracovní sílu. Kdyby to Schiesser neudělal stejně jako skoro všechny západní továrny v jeho okolí, tak by na to tak zvaně dojel. Šlo čistě o ekonomické rozhodnutí. U nich byly dražší energie, voda, údržba. Dražší je i servis. Až po téměř 30 letech se to v rámci Evropy skoro vyrovnalo a nejsou tu tak zásadní skoky.

Máte možnost nabídnout některé výrobky Schiesseru?

Tu možnost máme, jenže… Lišíme se v naturelu, cítění barev. Jsme prostě jiní. Vysvětlím to na příkladu. Německý kolega si nedovede představit, že by měl modré boxerky, že by neměl bílé spodní prádlo. Krásné povlečení v Německu je černé. A kdo by si dal u nás do ložnice černé povlečení? Nepředstavitelné. A o tom to je. Trochu jsem to zveličil na extrémech. My jim sice můžeme něco nabídnout, ale mají jiné vnímání.  

Říkal jste, že se i Schiesser zkoušel v Česku uchytit. Nedochází mezi Pleasem a Schiesserem v Česku k jakémusi „požírání”?

Schiesser byl v Česku jako značka od roku 1995 do roku 2003 a pak zjistili, že je to těžce ztrátové. Proto skončil také na Slovensku, i v Polsku a Maďarsku. My jako Pleas jsme nyní obchodní zastoupení Schiesseru pro Českou a Slovenskou republiku. Jsou zákazníci, kteří vyžadují Pleas a ti, kteří chtějí Schiesser. A pak si vybírají podle ceny, podle kvality úpletu (jemnosti a složení materiálu). Není to ovšem o kvalitě jako takové, ta nemůže být horší. Jen to prostě máme udělané jinak. Tak, na co jsme v Česku zvyklí. A oni to chtějí udělat jinak. To, co bychom my dali do kolekce, tak by v Německu neprodali. A obráceně. To, co vidíme u Schiessera, tak nechápeme, že se jim líbí. Jde i o kulturní vliv, který je rozdílný u nás a v Německu.

Existuje totožný výrobek, jednou s visačkou Pleas a podruhé se značkou Schiesser?

Myslím, že ne. Vždy konečný výrobek upravujeme podle toho, co zákazník požaduje. A náš zákazník požaduje něco jiného, než má Schiesser. Jejich kolekce bývají usedlejší, střízlivější. Češi to prostě mají jinak. K tomu přidám jednu zajímavost. Boxerky s průhmatem se v Česku skoro neprodávají, a když už, tak kupují muži nad sedmdesát let. Kdežto u Schiesseru jde o žádané zboží.

Letecký pohled na areál společnosti PLEAS v Havlíčkově Brodě. Foto: Vladimír Kunc

 

Jak jste se dostali k ocenění Bisnode?

To je také zajímavá historie. Když se Schiesser v roce 2013 dostal z  insolvence, a my, Pleas a.s., jsme chtěli zjistit, jak jsme na tom jako firma ekonomicky, tak jsme to s Bisnode zkusili a získali jsme ocenění dvě AA. Pak jsme se rozhodli, že toto absolvujeme každý rok, abychom věděli, jak se držíme nebo posouváme. Víme, že jde pouze o čistě ekonomické hodnocení, které je pro nás důležité.

Za rok 2020 jste získali ocenění Platinum.

A to nás samotné překvapilo. Protože to je něco, co splňuje jen velmi malé procento firem v České republice. Jsme firma, které má stále výborné hodnocení AAA.

Pomáhá vám v něčem takové ocenění?

Je to důkaz pro naše zákazníky, že jsme stabilní partner. Skutečně stabilní. Těší nás, když slyšíme, kolik se kde vystřídalo firem a někdo nám řekne, že my jsme tady pořád.

 

Petr Nobst

Jednatel a finanční ředitel společnosti Pleas a.s. Vystudoval obor Technická kybernetika na Elektrotechnické fakultě ČVUT v Praze. Po ní nastoupil jako počítačový technik do elektrárny Tušimice II, následně pracoval jako vedoucí IT oddělení Chotěbořských strojíren. Během let 2006 až 2008 vedl celou divizi IT Schiesseru v Německu, odkud už do Pleasu přišel jako finanční ředitel.

Je ženatý, má tři děti. Mezi své záliby řadí počítačové hry a víno.

 

Text: Vít Chalupa                                                          návrat do Speciálu