Trhy nyní znervózňuje hlavně hrozba inflace | E15.cz
Partnerem projektu je Creditas fondy

Trhy nyní znervózňuje hlavně hrozba inflace

Obchodní ředitel X-Trade Brokers Vladimír Holovka Obchodní ředitel X-Trade Brokers Vladimír Holovka

 

 

„Jsem přesvědčen, že při masivním používání kryptoměn dojde k nějaké míře jejich regulace,“ říká obchodní ředitel X-Trade Brokers Vladimír Holovka. Nejžhavějším tématem na trzích je podle něj jednoznačně inflace.

 

 

 

 

Na trhy s aktivy vstupuje v posledních měsících nový fenomén, a sice inflace. Co to dělá s klienty?

Příliv nových klientů zpomalil, ale nespojoval bych to zrovna se strašákem inflace. Blíží se léto, uvolňují se opatření proti covidu a lidé mají zkrátka i jiné zájmy. Sezónnost je u investic poměrně běžná a s blížícím se létem aktivita investorů vždycky oslabuje.

Covid měl na příliv nových peněz obrovský vliv, protože mnozí lidé se nemohli věnovat svým zálibám a celé dny trávili u počítačů. Teď od nich trochu odcházejí ven.

Na samotnou inflaci se díváte jak?

Bez pochyby je to ze všech rizik na trzích to nejčastěji zmiňované. Dlouhá léta o inflaci vůbec nebyla řeč, ale teď se situace změnila. Jako hlavní příčinu asi můžeme označit státní stimuly během pandemie a politiku centrálních bank. Ale nejsou jediné. Určitě vidíme i odloženou poptávku. Ne všechno si všichni kupovali přes e-shopy, takže se teď nahrnuli do obchodů, což bylo dobře vidět i u nás v Česku. Hodně důležitý je pak i růst vstupů, hlavně komodit.

Na druhou stranu, inflace má mnoho definic. Nejčastěji se setkáváme s indexem spotřebitelských cen. Přitom existuje také něco jako inflace aktiv. Ta není tolik vidět, ale je tady dlouho. Nejvíc to lidé vidí u nemovitostí, nicméně týká se to i jiných investic. Tento růst cen hodně souvisí s expanzivní měnovou politikou centrálních bank. Ani ne tak naší, tak je celkem umírněná. Spíše ze strany amerického Fedu, Evropské centrální banky, Bank of Japan, Bank of England a dalších. V posledních letech nahnaly do ekonomiky tolik peněz, že se to prostě musí někde projevit. A projevuje se to spíš než ve spotřebitelských cenách právě v cenách aktiv.

Teď se ale čím dál víc diskutuje i o té spotřebitelské. Vývoj i reakce centrálních bank je přitom těžké předvídat, protože příčin je neskutečně mnoho a s různým časovým horizontem. Co by tedy měl investor dělat?

Ono se to netýká jen inflace. Různé sektory ekonomiky jsou na tom různě i z hlediska kondice. Některé vydělaly, jako e-commerce. Ty tradičnější navíc bojují nejen s rokem různých restrikcí, ale i s výpadky dodávek a podobně. Navíc se objevuje i nedostatek pracovní síly. U nás to ještě není tak znatelné, ale třeba v USA ano.

Čím to je?

Protože americká vláda během pandemie rozdávala peníze a řada lidí tak necítí potřebu pracovat. Je to vedlejší negativní efekt toho, že vláda se distribucí peněz přes vouchery snažila podpořit poptávku.

Uvidíme, jak to bude probíhat u nás, ale exit ze státní podpory ekonomiky musí být velice dobře naplánován, aby nedošlo k velké deformaci trhů.

Každopádně ta výjimečná situace posledního více než roku přinesla velké rozdíly mezi jednotlivé sektory. Což ale centrální banky podle mě až tak úplně neřeší. Ony se dívají na ekonomiky jako celek. Takže když uvidí inflační tlaky, těžko je ve zvyšování sazeb zastaví vývoj v nějakém konkrétním odvětví. 

A nemůže je pořád ještě zastavit hrozba recese?

To je otázka i s ohledem na nejednoznačnost cílů u jednotlivých měnových autorit. Třeba Česká národní banka má ze zákona daný mandát primárně k udržování cenové stability. Když bude stát před rozhodnutím, zda dát přednost omezení inflace, nebo podpoře ekonomického růstu, tak její mandát jí jednoznačně směřuje k omezení inflace. Ale u Fedu už to zdaleka není tak jednoznačné, rotože ve svých cílech má jak měnovou stabilitu, tak podporu ekonomickému růstu i plné zaměstnanosti.

Evropská centrální banka to má nastavené podobně jako ČNB. Takže se ve stejné situaci může zachovat úplně jinak než Fed.

Co to znamená pro investora?

Určitě je na místě informace okolo inflace sledovat. To je jednoznačné, protože to ovlivní mimo jiné i ceny dluhopisů. Vliv mohou mít i různé spekulace. Ale dlouhodobě pořád platí, že ekonomika trvale roste.  Byť s výkyvy. Pokud má nějaká firma dobře postavený byznys a je finančně zdravá, tak jí růst úrokových sazeb o čtvrt nebo půl bodu může lehce zabolet, ale nepoloží ji. Vypořádá se s tím, třeba i cestou úspor či zvýšení cen a nakonec si ziskovost udrží.

Samozřejmě u titulů, které nejsou až tak zdravé, to může znamenat větší dopady.

A pokud jde o dluhopisy?

V Česku jsme přesvědčen, že ČNB nepůjde na ruku vládě s tím, aby jí pomohla s levnějším financováním. Prostě bude sledovat inflaci a jestli její reakce povede ke zvýšení výnosů státních dluhopisů, tak se nedá nic dělat. U evropské ECB bych si tím ale tak jist nebyl. Myslím, že i z vyjádření jejích představitelů je jasné, že vnímá, nakolik změna tržních úrokových sazeb ovlivňuje více zadlužené státy. Tedy hlavně jižní křídlo. Takže tam může hrát roli i tento aspekt.

Americký Fed podle mě bere v úvahu i vliv na financování společností. Takže směr, kterým se budou ubírat úrokové sazby u nových dluhopisů, jednoznačně předvídat nelze. I proto, že rozhodnutí o změně úrokových sazeb se projeví v ekonomice s mnohaměsíčním zpožděním.

ČNB to dokonce udávala v kvartálech.

U nás se hovoří o roku až roku a půl. Ale v USA to bývá i víc, třeba dva roky. Je to dáno jejich velikostí a větší uzavřeností. Centrální bankéři tak střílí na cíl, který ještě nevidí. Asi jako když lovec míří na letícího ptáka. Vlastně musí mířit trochu před něj. Takže tam hraje roli i pohled na to, jestli ty tlaky nejsou krátkodobé. Rozhodovat se v této nejistotě musí být náročné. Kritika, že inflace je vysoká a centrální bankéři to neumí řešit, mi proto přijde hodně povrchní.

Cítíte od klientů, že míra nejistoty u nich stoupá?

Hlavně u těch, kteří podnikají. Cítí, že skončí podpory, ale přitom pořád budou bojovat s následky dosavadních opatření. U investic se projevuje určitá nervozita u těch, kteří investují s tím, že eventuálně rychle odprodají, a teď sedí u počítače a čekají na známky přehřátí. Je to ale jen část investorů. Naštěstí rychlé propady, které taková nervozita může způsobit, se zpravidla rychle vyrovnávají. Tématem číslo jedna je ale teď skutečně inflace. Proto jsme i pro klienty vydali na toto téma aktuální příručku.

Hodně klientů investuje i do kryptoměn. Ty se dost liší, ale přitom najednou padaly skoro všechny. Proč?

Kryptoměny nejsou vyloženě založeny na fundamentální hodnotě. Na rozdíl od akcií, kde společnost nese nějaký zisk, vyplácí dividendu a podobně. Tím pádem je těžké se při ocenění něčeho chytit a kolísavost takových aktiv je vždycky větší než u cenných papírů nesoucí pravidelný výnos. Protože můžete v podstatě analyzovat jen chování trhu a jeho sentiment. Tady je jádro odpovědi, protože v situaci, kdy se sentiment otočí, tak padá vše. Protože tam není onen fundament.

Je možné najít nějakou analogii třeba se zlatem? To sice existuje, ale taky nemá vnitřní hodnotu. O drahokamech nemluvě.

To je sice docela dobrý příměr, nicméně u zlata můžete definovat nějakou spodní hranici danou náklady na jeho těžbu, zpracování a distribuci, ziskem a podobně. Něco podobného se sice dá definovat i u kryptoměn,ale tím, že nenesou žádné budoucí peněžní toky, je těžké je ocenit.

Mimochodem, možná že lepší pojmenování než kryptoměny by bylo kryptoaktiva. K tomu se přiklání i leckteří centrální bankéři. Protože měna je prostředkem směny a platebním prostředkem. Což kryptoměny zatím nenaplňují. Navíc mají výkyvy 20 až 30 procent oběma směry. V takto rozkolísaném měně asi nechce nikdo pobírat mzdu nebo přijímat platby za své produkty. Přece jen, standardní měny jsou oproti tomu mnohem stabilnější.

Na začátku přitom tvůrci bitcoinu hovořili o platbách a nezávislosti na měnových institucích. Jaký tedy sledujeme příběh?

Já bych to připodobnil nějaké evoluci. Myslím, že kryptoměny se dají připodobnit internetu. Na začátku to byla omezená záležitost, bez komercializace a vysoké technické propracovanosti. Ale byl tu velký potenciál, na který slyšelo hodně chytrých a podnikavých lidí.

U těch známějších, zavedenějších kryptoměn bych čekal něco podobného. Stále jsme v nějakém ranném, možná pozdním ranném stádiu. Kryptoměny se potřebují obecně rozšířit, spojit svou existenci s nějakým dalším praktickým užitím a tak dostat úplně nový rozměr. Když k tomu dojde, budeme tu mít najednou něco jiného než dnes.

Zajímavé je, jak se na to tváří centrální bankéři, které to může potenciálně ohrožovat. Zpravidla říkají, že jim nechtějí bránit ani je podporovat. Ať si jdou svou vlastní cestou a svoji použitelnost si najdou.

Pořád to jsou ale zcela neregulované prostředky, které v případě masivnějšího užití začnou mít vliv na makroekonomickou rovnováhu.

Já jsem přesvědčen, že při masivním používání kryptoměn k nějaké regulaci dojde. Samozřejmě je tu problém, že většina z nich je decentralizovaná. Ale podobně jako u internetu podle mě dojde k regulaci na straně uživatele a provozovatele s kryptoměnami spojených systémů.

 

Autor: Roman Pospíšil

návrat do Speciálu