Jak na diverzifikaci aneb Důležitý je objem a délka investice | E15.cz
Partnerem projektu je Patria Finance

Jak na diverzifikaci aneb Důležitý je objem a délka investice

Jak na diverzifikaci aneb Důležitý je objem a délka investice

Dobře postavené portfolio by mělo být složeno z akciových a dluhopisových investic – diverzifikovaných teritoriálně i sektorově. Také je vhodné jej doplnit o nemovitostní investice, případně další alternativy, pokud má investor dostatek kapitálu. Ve zkratce tolik k diverzifikaci portfolia aneb Teorie je jednoduchá, v praxi je však nutné zohlednit mnohem více faktorů.

Právě diverzifikace by měla být při investování základem. Klíčové je rozložit investované prostředky do více produktů či do produktů, které toto již nabízejí. Samotná alokace se pak odvíjí od horizontu, postoje investora k riziku, jeho zkušeností a cílů. Může ji ovlivnit i pravděpodobnost, s jakou bude do investice zasahovat dříve než na konci plánovaného horizontu. Samozřejmě je také důležitý objem celkového majetku a případných závazků a v neposlední řadě i objem samotné investice.

„Při velikosti portfolia zhruba do 50 tisíc korun je diverzifikace do více druhů aktiv relativně nákladná jak na poplatky, tak z časově-administrativního pohledu. Využít se ale dají třeba tzv. smíšené fondy investující do akcií i dluhopisů zároveň, které v sobě mají diverzifikační složku zahrnutou, byť se jedná o jedno aktivum. Portfolio investora ve stovkách tisíc korun už pak lze diverzifikovat jednodušeji a lze se bavit o cílovém procentuálním zastoupení akcií, dluhopisů, zlata, hotovosti nebo i nemovitostí,“ vysvětluje profesionální investor Ondřej Hartman z portálu FXstreet.cz.

Trh robotických investic čeká v Česku výrazný růst, věří manažeři Patrie

Do portfolia patří

Základem by měly být akcie, které (jako skupina aktiv) dokážou porazit inflaci na dlouhý časový horizont a pomohou investorům jejich majetek zvětšit. „Je to dáno samotnou definicí akcie, kdy je investor podílníkem ve firmě, která něco vytváří a generuje zisky,“ říká Robert Novoměstský, investiční analytik Freedom Financial Services. Patrik Madle, tiskový mluvčí ČSOB, pak upozorňuje, že v akciovém základu je na prvním místě dostatečná diverzifikace mezi sektory a regiony, ideálně po celém světě.

Také podle poradce z společnosti Partners Josefa Uchytila by v případě dostatečně dlouhého horizontu, ideálně 10 let a více, měla být základem investice do akcií, a to konkrétně amerických, a ideálně prostřednictvím diverzifikovaného podílového fondu. Následovat je mohou, teprve jako doplněk, akcie firem v rozvíjejících se zemích. V konzervativní části by neměly chybět dluhopisy investičního stupně, high yieldy a korporátní dluhopisy opět jako doplněk – a vše opět ideálně formou podílových fondů. „K akciím vyspělých zemí a bonitním dluhopisům ještě nesmí investor zapomenout na hotovost a od určitého objemu i nemovitosti. Alternativní investice by neměly činit více než 10 procent majetku,“ uvádí Uchytil.

Tomáš Pfeiler, portfolio manažer z společnosti Cyrrus, má k rozložení investic také zajímavý postřeh. „Věřím, že každé kvalitně diverzifikované portfolio by mělo obsahovat garantovanou složku. Tu mohou reprezentovat jak klasické dluhopisy, tak i garantované certifikáty. Akciový segment lze považovat spíše za doplňkový. V případě budování portfolia by akcie měly hrát roli instrumentu, který navýší celkovou výkonnost. Uvolněná politika centrálních bank ovšem vede k abnormální situaci na trhu s dluhovými cennými papíry. Kvalitní dluhopisy se obchodují s velmi nízkými, nezřídka zápornými výnosy.“ V takovém případě představují zajímavý stabilizační prvek právě garantované certifikáty, které oproti klasickým bondům nyní nabízejí zajímavější výnosy.

Podle investičního stratéga Consequ Michala Stupavského přitom dále platí, že minimálně 10 procent kapitálu by měl mít investor likvidních v hotovosti na bankovním účtu, aby případně mohl rychle reagovat na nové atraktivní investiční příležitosti.

Obchodní války ohrožují českou ekonomiku přes Německo, říká analytik Pfeiler

Plán i správa

Základem dobře postaveného portfolia je plán. „Bez něj by určitě nikdo neměl investovat, bohužel tak velmi často lidé činí jen proto, že se to zdá výhodné,“ upozorňuje Robert Novoměstský. Již od počátku by tak investor měl stavět na silných základech a alokaci dostatečně promýšlet. „Velmi často se stává, že klienti, kteří nemají finanční plán, mají všelijaké produkty a myslí si, jak dobře mají diverzifikované portfolio. To ale nemusí vůbec dávat smysl, produkty se mohou dublovat a klient vlastně netuší, proč platí tu a tu smlouvu,“ říká Radek Husák, ředitel pobočky OK Point v Brně.

Ovšem nic není neměnné. Cíle investorů se v čase vyvíjejí, mění se poměry jednotlivých tříd aktiv vlivem chování finančních trhů, také přibývají nová rizika. Nakonec se dopředu posouvají i možnosti, jak a kam investovat.

Kvalitně spravované portfolio se tak neobejde bez průběžných zásahů. „V případě akciové složky může například dojít k neadekvátnímu oslabení některého z titulů. Taková situace může znamenat ideální příležitost k dokoupení s cílem snížit průměrnou pořizovací cenu,“ doplňuje Novoměstský.

E15 a byznys: Hrátky s dividendami. Dejte pozor na regionální rozdíly

Jak začít

Investor by si měl rozložit peníze, které dnes má, a podle toho, kdy a kolik z nich bude chtít utratit v budoucnu. Dle Petra Šimčáka, ředitele obchodu Amundi Czech Republic Asset Management, neexistuje žádné univerzální zlaté pravidlo, ale velmi může pomoci třeba tabulkový rozpis (viz tabulka níže).

Pohled na portfolia bohatých lidí (kolem jednoho milionu USD a více) ukazuje, že mají v průměru přibližně 30 procent v akciích a 20 procent v nemovitostech. Zbytek představuje hotovost a dluhopisy. Nadstavbou jsou alternativy a riziková aktiva. Ovšem pohled na to, do jaké míry je které aktivum rizikové, se odvíjí od délky investice. Dobrým příkladem jsou akcie. „Na horizontu jednoho až pěti let jsou nadstavbou či spekulací; relativně v pořádku jsou na dobu 5–15 let; jako konzervativní základna pak pro 15 a více let,“ uzavírá Šimčák.

Osobnost investora je klíčová

• Zcela zásadní je rizikový profil samotného investora. Jeho povaha portfolio spíše vychýlí jedním směrem – konzervativnější investoři alokují většinu do státních dluhopisů, hotovosti a případně koupí nemovitosti bez hypotéky, pokud k tomu mají finanční možnosti. Rizikově ladění investoři zase budou tíhnout více směrem k akciím, korporátním dluhopisům a k nemovitostem financovaným dluhem. „Zlato bych zařadil mezi vysoce riziková aktiva, byť je paradoxně často nakupováno opatrnými investory,“ míní Ondřej Hartman.

• Pokud jde o opatrnějšího klienta, případně o peníze investované na kratší dobu (do 5 let), měl by mít kolem dvou třetin portfolia uloženo v konzervativních investicích, jako jsou kvalitní dluhopisy a peněžní trh. Co se týče akciových investic, ty by měly tvořit zhruba třetinu portfolia opatrného klienta. V případě odvážného klienta a u dlouhodobých investic ale jeho většinu. „Alternativy doporučuji přimíchávat v řádu jednotek procent,“ vysvětluje Patrik Madle, tiskový mluvčí ČSOB.