O praktických úskalích diverzifikace. Řadu známých pouček berte radši s rezervou | E15.cz
Partnerem projektu je Patria Finance

O praktických úskalích diverzifikace. Řadu známých pouček berte radši s rezervou

O praktických úskalích diverzifikace. Řadu známých pouček berte radši s rezervou

Nevsázet všechno na jednu kartu - je to sice lidová, ale v podstatě velmi přesná definice diverzifikace. Investor, který se podle toho snaží řídit, narazil určitě na řadu dalších pouček: Namíchat akcie s dluhopisy, rozložit investici regionálně, časově, sektorově atp. Diverzifikace rozhodně má smysl, ale pojďme si rovnou říct, že není nejlepší se řídit jen známými jednoduchými poučkami. Ony totiž nejsou úplně spolehlivé.

Akcie a dluhopisy nejsou protiklady

Co akciím vyhovuje, dluhopisy tíží, a naopak. V rámci hospodářského cyklu se chovají prakticky opačně. Drobek akcií v dluhopisovém portfoliu zvýší výnos a sníží rizikovost. Správně? Bývávalo. S růstem vlivu centrálních bank na pohyb finančních trhů klesá možnost diverzifikace mícháním různých druhů aktiv. Když to vypadá na pokles úrokových sazeb, akcie, dluhopisy, ale také zlato, rostou. Když hrozí růst sazeb, je tomu naopak. V krátkých periodách denního obchodování protichůdný pohyb najdeme, ale dlouhodobý investor toho příliš nevyužije.

A to pomíjíme fakt, že opravdu velký balík dluhopisů nese záporný výnos, čímž benefit z diversifikace mnohdy vymaže. Je dobré si zafixovat ztrátu z části investice na několik let dopředu jen proto, abychom měli v portfoliu nějaké dluhopisy?

Zahrnutí obou tříd aktiv do portfolia dává smysl. Stále platí, že dluhopisy (bavíme se o běžných státních, nikoli spekulativních) vykazují nižší kolísavost cen a tu mohou částečně přenést na celé portfolio. Také představují obranu pro případ krátkodobých propadů akcií. Pokud ale dluhopis nabízí příliš nízký výnos, tuto práci může zastat také zlato, případně hotovost.

Sektory nejsou, co bývaly

Jsou sektory hodně cyklické, málo cyklické, necyklické nebo proticyklické podle toho, jak se vyvíjejí v rámci hospodářského koloběhu růstu, stagnace a poklesu. Je to dobře známé, zažité, a tak podle toho můžeme nastavit portfolio, využívat sektorové rotace a snížit rizikovost. Ale tak jednoduché to nebude…

Empirické studie o sektorové rotaci jsou většinou naroubovány na americký trh. Tam jsou všechny sektory dobře zastoupeny, je na výzkum spousta dat a tak dále. Ani tak se ale studie neshodnou na tom, kdy přesně v rámci cyklu má který sektor a jak růst. Navíc je mylná představa o sektorech jako o nějaké homogenní skupině firem. Jsou telekomunikace stále tím málo cyklickým sektorem s relativně nízkou rizikovostí a pěknými dividendami, když skoro polovinu tvoří volatilní jména jako Google a Facebook? Taková cyklická spotřeba je také skrumáží naprosto nesourodých firem. Vedle sebe stojí automobilky s maloobchodními řetězci a výrobci oděvů a největší vahou sektor ovlivňuje Amazon hodně rozkročený do IT byznysu. A třeba ve zdravotnictví biotechnologická firma také není úplně podobná provozovateli nemocnic.

Mikroskop E15: Zahraniční akcie mohou být dobrou příležitostí, shodli se experti

Problém je také v tom, že některé burzy příslušné sektory vůbec nenabízejí, což ví každý, kdo investuje třeba na pražské burze. I velké trhy bývají vychýlené některým směrem, ať už jsou to technologie, bankovní sektor či průmysl. U malých či rozvíjejících se trhů to pak platí dvojnásob a je třeba s tím počítat.

Regiony už nemají vlastní směr

Když se nebude dařit jedné zemi, jiné porostou. Recept na diverzifikaci je tedy jasný - rozprostřít investice napříč planetou. Na první pohled dobrý nápad, na ten druhý už tolik ne…

Jedna věc je ta, že investováním peněz do exotických destinací je automaticky vystavujeme velkému riziku, které nemusí spočívat jen v běžné fluktuaci cen, ale také v rizikovosti protistran, politických zásazích atp. Druhá věc je, že toto vyšší riziko mnohdy nevyváží vyšší výnosnost a ani schopnost daných trhů jít vlastním směrem, pokud se ten "náš domácí" rozhodne zrovna klesat.

Spolu s propojováním světa obchodně, finančně i informačně se stává obecným trendem nárůst korelovanosti. To není nic jiného, než že příslušné trhy mají tendenci hýbat se společným směrem. Jen ty rizikovější se hýbou víc na obě strany. A ani výkonnost nemá rozvíjející se trh automaticky lepší než ten vyspělý. Kdo vsadil třeba na Čínu nebo Rusko, ten ví.

Země není to samé co trh

Samostatnou kapitolou jsou pak vazby mezi ekonomikou a akciovým trhem. I když se vám líbí projekce růstu HDP některé země nebo její odolnost proti nepřízni ekonomického počasí, ještě to vůbec neznamená, že totéž platí pro její akciový trh.

Ani americký trh dnes není věrným odrazem ekonomiky USA a ve zbytku světa je odstup ještě větší. Zatímco ale koncentrace "elity" ekonomiky americkému trhu pomáhá vysoce překonávat její nominální růst, třeba v českém případě naopak akcie zaostávají, neboť složení ekonomice neodpovídá. Zkrátka průmyslový sektor, který táhne ekonomiku, na burze chybí…

Pasivní investice smývají rozdíly

V západním světě jde o jasný a už delší dobu trvající trend. Nakupování celých trhů, respektive indexů, tvoří v USA už polovinu všech investic. Evropa zaostává, ale směr má stejný.

Mikroskop E15: Čínská ekonomika je časovaná bomba, může spustit krizi, varují ekonomové

Důvodů tohoto trendu je víc, ale patří sem i zmíněná větší provázanost, dlouho trvající růst akcií i dluhopisů a díky tomu se upevňující strategie "nakup a drž". Jak to ale se stádovým chováním bývá, boom pasivních investic dané trendy dál posiluje. Fundamentální rozdíly mezi akciemi či zeměmi regionu nemusejí být v cenách až tak markantně vidět kvůli plošným nákupům do pasivních fondů, čímž se možnosti diverzifikace zase o trochu ztenčují. Váha v nějakém indexu je pro akcie čím dál důležitější parametr.

Co s tím?

Nic není bez problémů či rizik, ani namíchání investice. Diverzifikace zůstává velmi důležitá, ovšem přístup k ní se mění a rozhodně se nelze omezit na několik letitých pravd ze základních příruček. Důkazem změn jsou i zmíněné pasivní investice, tedy nákupy celých košů aktiv a sázky na dlouhodobý růst indexů. Určitě pak neztrácí na aktuálnosti časová diverzifikace, tedy rozložení nákupů aktiv čase.

Dále se do popředí dostávají kvantitativní metody, které rizikovost portfolia krotí na základě statistického vyhodnocování chování mnoha jednotlivých instrumentů. Tato možnost však bohužel není úplně přístupná běžnému investorovi. A pokročilé metody zahrnují také zajišťování, které proti nepříznivému pohybu cen chrání investora přesně na to ušitými instrumenty. Přímo je běžný investor také spíše nevyužije, neboť jde o (samy o sobě velmi rizikové) finanční deriváty. Jak statistické, tak zajišťovací metody však využívají mnohé produkty na trhu, které jsou veřejnosti dostupné. V případě Patrie můžeme vyzdvihnout algoritmicky řízené investice nebo tematicky zaměřené investiční certifikáty.

Tomáš Vlk