Kdo chce inovovat, musí bořit staré pořádky | E15.cz

Debata o budoucnosti právníků: Kdo chce inovovat, musí bořit staré pořádky

Debata o budoucnosti právníků: Kdo chce inovovat, musí bořit staré pořádky

Proč má smysl při inovacích propojovat zdánlivě nepropojitelné? Zaostávají právníci v zásadních proměnách své branže oproti ostatním segmentům společnosti? A jsou inovativnější menší regionální kanceláře, velké advokátní firmy, nebo třeba podnikoví specialisté na právo? I to bylo tématem debaty Inovace a budoucnost právního povolání, která se konala v rámci doprovodného projektu Legal Disruptors Supported by Legito.

„Podstata inovace je ve všech oborech stejná: dívat se na věc z úhlu, z nějž se na ni ještě nikdo nepodíval, a vždy zpochybňovat status quo,“ řekla na úvod debaty o budoucnosti právnické profese s juniorními právníky šéfka společnosti SingleCase Lucie Tvarůžková. Podstatné je podle ní také propojovat nepropojitelné a sbírat nápady v úplně jiných oblastech. „Jeden z nejinovativnějších oborů, kde hledám inspiraci, je pornografie. První zamířila na online, do mobilních telefonů, je prostě přímočará, drží se při zemi,“ nebála se provokovat Tvarůžková.

V inovacích podle svých slov věří také na to, že všechno jde, a tím pravým nápadem bývá často banální drobnost, u níž se zdá, že „to přece všichni musí vědět.“ Klíčová je ovšem vždy a za všech okolností reakce zákazníků. „Na vše se jich hned ptejte, testujte,“ zdůraznila šéfka SingleCase. A jako ideální skupinu respondentů označila taxikáře. Opravdu úspěšným testem je ale až moment, kdy je zákazník ochoten zaplatit, dodala Tvarůžková. Právo je podle ní v inovacích pozadu, protože je hodně uzavřeným oborem, do nějž nepřichází moc myšlenek zvenčí. „Právní trh myslí hodně sám na sebe, málo na zákazníka. Hledá především vnitřní inovace,“ zhodnotila svou zkušenost Tvarůžková.

Vnitřní inovace se ale obrací v ty vnější, oponovala Barbora Skolková z kanceláře Taylor Wessing. Když právník zlepší fungování sebe sama, systému uvnitř firmy, prospěch z toho podle ní má i klient. „V koronavirové karanténě jsme museli přejít na home office, aniž by to klienti pocítili,“ uvedla příklad Skolková.

Spád má životní prostředí, technologie i pojišťovnictví

Být inovátorem je snazší ve vlastní kanceláři, usoudila Jana Sedláková, zakladatelka SEDLAKOVA LEGAL. Sama na počátku přemýšlela, v čem může mít konkurenční výhodu, až dospěla k technologiím, v nichž právní kanceláře často nejsou tak na výši jako jiná odvětví. Člověk podle ní nemusí umět programovat, ale znalost technologií je plus. Připojil se i Robert Musil z kanceláře VGD: „Inovace je kreativní destrukce. Když vám ji nedovolí firma, musíte jít vlastní cestou. Těm, kdo chtějí inovovat, bych ji doporučil.“

Nevýhodou je, že to je cesta delší a pomalejší, zamyslel právník s renomé inovátora Jiří Helán z kanceláře KROUPAHELAN. S kolegou Pavlem Kroupou začínali ve dvou. Dnes už pracují v širším týmu. „Pro mě je důležité, aby nový kolega byl pozitivní, měl růstové nastavení a hledal ve všem spíše příležitost než chybu,“ popsal profil ideální posily inovativní kanceláře Helán.

Jinou pozici oproti advokátům mají podnikoví právníci. „Našimi klienty jsou naši kolegové napříč různými odděleními. Chtějí komplexní radu, často nejen právní, což mi přináší rozhled do různých sfér fungování firmy,“ vysvětlovala Slavomíra Gdovínová z Coca-Coly. Inovace přitom podle ní vždy vyžaduje, aby se člověk vydal ven ze své komfortní zóny.

Dalším důležitým předpokladem je také vybrat si jeden obor a do hloubky mu porozumět, představil svůj pohled Filip Hloušek z Deloitte Legal. Sám se věnuje enviromentálnímu právu. Životní prostředí je podle něj velmi inovativní obor, protože stát snahou o jeho ochranu a novými regulaci zásadně mění zavedené pořádky. „Emisní povolenky, sběr elektroodpadu, to byly všechno předtím zcela neodzkoušené věci. V takové chvíli nastupujeme my a musíme velmi dobře chápat podstatu systému, abychom poskytli komplexní řešení, a nejen právní radu,“ uvedl Hloušek. Jeho kolega Martin Bartoň zase doporučil technologie, v nichž „není možné nebýt inovativní“, protože všichni aktéři musí rychle reagovat na změny, jako byl kdysi vynález fotografie, později internetu nebo nověji rozšíření sdílené ekonomiky. „Moje motivace je odstraňovat překážky, aby nové technologie mohly vznikat,“ uvedl Bartoň.

„Také pojišťovnictví se stává oborem, kde se inovuje mílovými kroky,“ uvedl Marek Sladkovský z Kooperativy. Tým právníků a manažerů z této pojišťovny přitom dlouhodobě nadstandardně využívá inovativních přístupů při řešení interních procesů. Tým vyvinul například zcela nový systém workflow včetně aplikace na připomínkování smluv a interních norem. V Kooperativě podle Sladkovského dosáhli skvělých výsledků v oblasti inovací i tím, že zařadili do právních týmů technology. I díky tomu se dostali mezi finalisty vůbec prvního českého ocenění pro právní inovátory Deloitte Legal Disruptors Awards.

Automatizace neznamená stručnost

Inovativní může být podle diskutujících právníků také proces fúzí akvizic. Kupující má vždy jiný pohled než prodávající, protože ten často prodává celý svůj život. Právník navíc musí pracovat s celou řadou vstupů z jiných oblastí od ekonomie po životní prostředí. „Hned na začátku celého procesu musíte vystoupit takzvaně out of the box, abyste ve finále mohli doručit vyvážené řešení a srozumitelnou dokumentaci,“ řekl Ivo Skolil ze společnosti Havel & Partners.

Čím dál větší objemnost dokumentace byla také jedním z témat, která přišla na přetřes. „Když děláme vnitropodnikovou transakci za obrovské částky, vystačíme třeba se sedmi-osmi stránkami dokumentů, ale pak to jinde bývá v podobném případě násobek,“ uvedl Sladkovský z Kooperativy. Ještě horší než smlouvy jsou ale podle Lindy Kolaříkové z KPMG Legal zákony, které jsou zaplevelené balastem.

Mohou s tím pomoci technologie? Ondřej Materna, zakladatel společnosti Legito, která se zaměřuje na tvorbu a správu chytrých dokumentů, je skeptický. Automatizace podle něj může situaci naopak zhoršit, protože usnadní tvorbu sáhodlouhé dokumentace. A dodal opačný příklad ze své profese: „Programátoři už dnes vlastně nechtějí moc programovat. Takže náš software má dnes 200 tisíc řádků, zatímco před 20 lety podobné řešení čítalo dva miliony řádků. Uměl ale desetinu toho, co dnes nabízíme,“ řekl Materna s tím, že programátoři si v minulosti kódování doslova oddřeli. „Možná by se mělo méně programovat a více myslet jako programátor,“ uzavřel Materna.

Autor: David Mařík, Cover Story

Návrat do speciálu