Klíčem k úspěchu je energie v týmu, entuziasmus a dobrá nálada v kanceláři, říkají právničky z White & Case | E15.cz
Partnerem projektu je Cover Story

Klíčem k úspěchu je energie v týmu, entuziasmus a dobrá nálada v kanceláři, říkají právničky z White & Case

Klíčem k úspěchu je energie v týmu, entuziasmus a dobrá nálada v kanceláři, říkají právničky z White & Case

Marianna Galusová, Kamila Daňková a Renata Ryglová jsou právničky v pražské kanceláři White & Case, kde začaly pracovat na pozici stážistek a prakticky celou jejich dosavadní právní kariéru zde působí. Všechny tři se zúčastnily mentoringových programů pro ženy a také interního programu New York Summer Secondment, kdy několik týdnů působily v kanceláři v New Yorku. Společně s lokální partnerkou kanceláře Evou Svobodovou a dalšími právničkami z White & Case patří mezi podporovatelky projektu #PRVNÍCH100LET.

 

 

 

 

Důležitá je pro mě dynamika práce a "drive" u kolegů i klientů

Marianna Galusová je advokátka pražské kanceláře White & Case, kde působí v rámci skupiny právníků se zaměřením na nemovitostní právo a skupiny zaměřené na právo obchodních společností, a to od roku 2010, kdy nastoupila na pozici stážistky.

Marianno, ve White & Case jste začínala jako stážistka. Proč jste si vlastně vybrala cestu kariéry ve velké mezinárodní kanceláři?

Úplně náhodou. Ve třetím ročníku na právech jsem se od kamaráda, který ve White & Case pracoval, dozvěděla, že kancelář hledá nového stážistu. Já jsem v tu dobu pracovala v malé české kanceláři a o White & Case jsem sice slyšela, ale nějakou bližší představu jsem neměla. Životopis jsem nakonec naštěstí poslala, na pohovor šla a následně nastoupila jako stážista do týmu M&A / Real Estate. Tam jsem se od prvního dne cítila dobře, měla jsem pocit, že jsem součástí týmu a pracovala jsem na zajímavých věcech. Díky tomu jsem měla velkou chuť se učit a pracovat na sobě. Zároveň mě tato studentská pracovní zkušenost utvrdila v tom, že se chci advokátní práci věnovat i po škole, a to ideálně na takové úrovni, jako je právě ve White & Case. Ten dobrý pocit z práce mi vydržel a já jsem díky tomu dodneška součástí toho samého týmu, do kterého jsem tenkrát nastoupila – už víc než deset let.

Věnujete se realitám, ve kterých patří White & Case ke špičce na trhu. Je o to těžší se jako začínající právník prosadit?

Spíš bych v tom viděla výhodu. My se snažíme mladším kolegům dávat velký prostor, aby mohli pracovat samostatně, a to jak v rámci kanceláře, tak i navenek – aby komunikovali s klienty, chodili na jednání, postupně získávali sebevědomí. Zároveň ale mají veškerou podporu, mohou se kdykoliv poradit, nemusí se bát, že by v nějaké situaci zůstali sami. Tak mají možnost naučit se nejenom jak být technicky dobrý právník, ale také jak jednat s klientem a budovat s ním vztah. Na mladších kolezích je vidět, že když jim necháte dostatek prostoru, mají mnohem víc nadšení a také jsou ochotni ze sebe dát mnohem víc, než když jim diktujete postup. A myslím si, že pokud se takové příležitosti šikovný člověk dobře chopí, má u nás naopak možnost růst velmi rychle.

Mezinárodní kanceláře mají výhodu silné zahraniční sítě, v rámci které se mohou právníci rozvíjet. I vy jste měla možnost sbírat zkušenosti za hranicemi? Proč je podle vás taková zkušenost důležitá?

S kancelářemi v evropských zemích pracuji poměrně běžně, protože podstatná část naší práce má mezinárodní rozměr. Díky tomu, že mluvím francouzsky, jsem navíc v posledních dvou letech začala těsněji spolupracovat s našimi kancelářemi v Bruselu a v Paříži, měla jsem možnost účastnit se několika projektů a setkání s jejich klienty v Belgii i ve Francii a také pro tyto klienty následně pracovat v Čechách a na Slovensku. To pro mě byla naprosto zásadní zkušenost, díky které jsem mohla profesně vyrůst a získat sebedůvěru v dalších směrech. Zároveň jsem tak měla možnost poznat zahraniční prostředí a vidět, jak kolegové v zahraničí pracují a udržují vztahy s klienty. Z mezinárodního pohledu White & Case funguje perfektně jako tým – naše klienty podporujeme všude tam, kde působíme, a snažíme se jim zajistit skvělý a zároveň osobní servis. Před pěti lety jsem také byla na stáži v naší kanceláři v New Yorku a i to mi určitě zásadním způsobem otevřelo obzory. Mimo jiné jsem si víc začala uvědomovat, jak odlišné je pracovat v rodinné atmosféře naší na globální poměry spíše malé kanceláře v Praze oproti obří kanceláři s několika stovkami právníků na Manhattanu. A jakkoliv to pro mne byla pracovně i lidsky skvělá zkušenost, o to víc jsem si uvědomila, že mně víc vyhovuje právě o něco osobnější prostředí naší pražské kanceláře se vztahy, které jsou víc přátelské než jen profesionálně kolegiální.

Jak vnímáte kariérní postup, je důležitou součástí vašeho působení v advokacii?

Nevím, jestli důležitou, spíš přirozenou. Kolem sebe mám spoustu lidí, kteří jsou dynamičtí a do práce nadšení, což mě už od začátku, co tu jsem, motivovalo na sobě pracovat a posouvat se. A zatím mám takovou zkušenost, že to, jak jsem se posouvala osobnostně a profesně, mělo odraz i v mém kariérním posouvání se v rámci White & Case. Když nad tím přemýšlím, je pro mě asi důležité vědět, že když budu chtít a bude se mi dařit, není žádný strop toho, kam se v rámci kanceláře můžu posunout. Na druhou stranu jsem zatím neměla pocit, že bych nad kariérním postupem jako takovým musela nějak zvlášť přemýšlet, protože všechno zatím šlo tak nějak přirozeně a organicky.

Máte zkušenosti s mentoringovými programy. Na co se zaměřovaly? A v čem vám konkrétně pomohly?

Měla jsem možnost využít mentoringu prostřednictvím Odyssey a aktuálně jsem v mentoringovém programu Equilibrium. Mám skvělou mentorku, která je sice z jiného oboru, ale o to víc mi může poskytnout jiný pohled na moji práci a moje témata. Naše schůzky probíhají spíš jako dlouhé přátelské rozhovory, které mi umožňují skrz správně položené otázky ujasnit si, co je pro mě důležité, a říct si, jaké další konkrétní kroky bych měla podniknout, a to jak v pracovním, tak v osobním životě. Podle mě má mentoring smysl tehdy, pokud stojí člověk v pracovním nebo osobním životě před nějakým zásadním rozhodnutím, není si jistý, že je na správné cestě, nebo třeba cítí, že se potřebuje více zaměřit na rozvíjení určité oblasti života, které se do té doby tolik nevěnoval.

Myslíte si, že je v Česku stále třeba hovořit o tématu work-life balance? A je nějaká oblast v rámci work-life balance, která je nastupující generací právníků opomíjená?

Myslím si, že je to velmi individuální téma - je na každém, aby si pro sebe ujasnil, jaké nastavení mu svědčí. Pokud někdo rád pracuje hodně a naplňuje ho to, je to v pořádku. Stejně tak je v pořádku mít konkrétní představu o množství času na mimopracovní aktivity. Navíc je dost pravděpodobné, že se preference budou v čase měnit – a za žádnou by se člověk neměl stydět.  Já osobně, i když mám svoji práci velmi ráda, se už několik let držím osvědčeně pravidla, že každý den je potřeba si vědomě udělat radost, zajistit sám sobě zážitek mimo práci, ať už je to čímkoliv, co vám zrovna v daný den radost může udělat. Mým cílem je nenechávat zážitky a radosti na víkendy a prázdniny, a naopak neomezovat pracovní dny jen na to, co přináší samotná práce. Myslím, že v dnešní době je mnohem snazší dosahovat rovnováhy mezi prací a osobním životem, než tomu bývalo například před deseti lety. Dnes na rovnováhu firmy a zaměstnavatelé mnohem více dbají a nastupující generace právníků má příležitost své přání a potřeby komunikovat a sdílet, protože společnosti, jako ta naše, jsou více než dřív připraveny jim naslouchat a vyjít vstříc. Jako ve všem i tady ale platí, že je třeba mít vlastní představu a za tou si jít.

Ve White & Case jste už víc než deset let. Ve větších advokátních kancelářích přitom dochází k poměrně vysoké fluktuaci mezi právníky. Co vás vede k setrvávání ve White & Case po tak dlouhou dobu?

Především jsou to lidi – kolegové a náš tým, který funguje skoro jako druhá rodina. Dokážeme se vzájemně podpořit a pomáhat si, a to nejen ve věcech pracovních. Věřím, že díky tomu, jak náš tým funguje a jaký je, zůstává dlouhodobě stabilní. Také je pro mě velmi důležitá dynamika práce a s tím související „drive“ u kolegů i klientů. Na lidech u nás v kanceláři je znát, že je jejich práce a právo obecně baví, mají zájem a chuť. Od toho se odvíjí i celková energie, entuziasmus a nálada v kanceláři. Ta se potom odráží i v jednotlivých projektech a v takových podmínkách je celkově skvělé pracovat.

Jako advokátka máte zkušenosti s těmi největšími realitními transakcemi na trhu. Pracovala jste také pro klienty z výrobního segmentu. Jak často se vám v tomto oboru stane, že jste jediná žena v zasedačce?

Stává se to často, ale nemyslím si, že je to nutně špatně. Je to jev, který se opakuje, protože náš obor je hodně technický, souvisí mimo jiné se stavařinou, architekturou průmyslových staveb, technickým stavem nemovitostí apod. A v těchto oblastech je zkrátka běžné, že se jimi zabývá obecně víc mužů než žen. Problém v tom ale nevidím. Až budou mít ženy větší zájem o tyto oblasti, věřím, že nebude problém prostor získat. Myslím ale, že se kvůli tomu ženy v oborech, jako ten náš, nemusí nutně připodobňovat mužům. Mně samotné se naopak osvědčilo svoji ženskost nepotlačovat, nesnažit se působit drsněji nebo se jinak snažit zapadnout. Naopak si myslím, že ženský přístup může být v mnoha ohledech pozitivním faktorem v jednání

Ve volném čase se hodně věnujete sportu (zejména vytrvalostnímu běhu) a studiu cizích jazyků (aktuálně portugalštiny a italštiny). Jak lze časově náročné záliby skloubit i s časově náročnou prací v advokacii?

Svoje záliby vnímám jako neodmyslitelnou část svého života. Mají tedy určitou prioritu a tak se k nim při nakládání s časem i stavím. Vím, že když se jim průběžně věnuji, mám mnohem lepší náladu, podstatně víc energie a celkově lepší pocit. Dělám si tak průběžně radost. A tu energii a dobrou náladu pak využiji i při práci, i z té mám pak také lepší pocit. Většinou mám ve svých aktivitách i nějaký konkrétní cíl, například dosažení určitého sportovního výsledku nebo získání jazykového certifikátu, to mě víc motivuje. Také díky tomu trénuji třeba disciplínu a odolnost, což jsou vlastnosti, které jsou pro moji práci celkem důležité. Nakonec platí, že nechci definovat samu sebe jen prostřednictvím práce, ale spíš tím, co dělám i mimo ni. No a když si uvědomím, kolik mi to dává, byla by škoda nedat si tu trochu práce s plánováním dne tak, aby se tam vešel i trénink nebo lekce. A opravdu to jde, jen je potřeba chvíli pilovat zvyk a vše opakovat; jakmile si zvyknete, pak už to jde (skoro) samo.

 

Díky volnočasovým aktivitám jsem vytrvalejší a odolnější i v pracovní oblasti

Kamila Daňková je advokátka pražské kanceláře White & Case, kde působí v rámci skupiny právníků se zaměřením na fúze a akvizice, korporátní právo a pracovní právo. V kanceláři působí od roku 2008.

Kamilo, vy jste stejně jako Marianna začínala ve White & Case jako stážistka. Proč jste si vy vybrala cestu kariéry ve velké mezinárodní kanceláři?

Dalo by se říci, že za tím stála náhoda. Po přijetí na právnickou fakultu jsem hledala letní brigádu a začala pracovat jako asistentka v menší advokátní kanceláři založené týmem advokátů z velké mezinárodní kanceláře. Líbil se mi jejich přístup. Když jsem pak ve třetím ročníku hledala další působiště, otevřela jsem si žebříčky nejlepších kanceláří v Česku v The Legal 500 a Chambers Global, vybrala prvních 5 a poslala jim svůj životopis. Hned druhý pohovor jsem měla ve White & Case a bylo rozhodnuto. V dalších letech se mi jen potvrdilo, že mi práce v mezinárodní kanceláři vyhovuje. Baví mě typ práce i prostředí, ve kterém fungujeme velmi dobře jako tým. Od začátku jsem také měla štěstí na skvělé kolegy – profesionály, kteří jsou zároveň velmi přátelští.

Je podle vás těžší se jako začínající právník prosadit v takto úspěšné kanceláři?

Kancelář dává začínajícím právníkům spoustu možností, jak se vyvíjet. Neklade se u nás tak velký důraz na hierarchii a mladší kolegové tak mohou na některých projektech od začátku spolupracovat s advokáty nebo i partnery a získávat tak velmi cenné zkušenosti. Důležitou roli hraje také vytváření stabilních týmů, ve kterých bude mít každý, tedy i juniorní právník, své místo. V kanceláři není velká fluktuace lidí, což také napomáhá budování mezilidských vztahů.

Měla jste, obdobně jako Marianna, možnost sbírat zkušenosti i za hranicemi?

Zúčastnila jsem se několika krátkodobých školení na různých místech v Evropě a stáže v New Yorku. Přesto, že se nejednalo o delší pobyty v zahraničí, všechny tyto příležitosti byly velmi přínosné při budování vztahů s kolegy v rámci naší globální sítě. Pravidelně spolupracujeme s kolegy ze zahraničních jurisdikcí, a i když jsme součástí jedné firmy, osobní vztahy komunikaci usnadňují. Vedle toho je pro mě zajímavé poznávat právní prostředí v různých zemích. 

Jak vy vnímáte kariérní postup, je důležitou součástí vašeho působení v advokacii?

Pro mě je v rámci působení v advokacii nejdůležitější rozvoj, nabírání zkušeností a znalostí v oboru, kterým se zabývám, a schopnost fungovat samostatně. Za ideální považuji, když na této cestě mohu pomoci v rozvoji také svým mladším kolegům a část svých zkušeností jim předat.

Máte také zkušenosti s mentoringovými programy?

Zúčastnila jsem se mentoringového programu organizovaného Odyssey. Původně jsem v rámci mentoringu chtěla řešit kariérní rozvoj, ale nakonec jsem se ocitla v situaci, kdy jsem se potřebovala více zabývat svým osobním životem. Zároveň jsem ve stejném období využila i koučink. Oba programy byly trochu odlišné, ale zásadně mi pomohly v dalším směřování a rozhodování. Osobně mohu mentoring i koučink každému doporučit pro řešení jakýchkoliv osobních či profesních otázek, protože zkušenosti a nadhled, které mohou dobří mentoři a kouči poskytnout, jsou neocenitelné.

Myslíte si, že je v Česku stále třeba hovořit o tématu work-life balance?

Osobně nemám ráda termín „work-life balance“, raději tenhle přístup nazývám udržitelným životním stylem, který vám umožní dělat pracovní i soukromé aktivity tak dlouho, jak si přejete. Advokacie je povolání, které je často velmi časově náročné a stresující, a právě proto by o sebe právníci měli dlouhodobě pečovat. A tím myslím nejen péči o fyzické zdraví, ale také o zdraví duševní, které mi přijde pořád opomíjené, ale o to důležitější. V posledních letech mi přijde, že se situace zlepšuje a společnosti volnočasové aktivity svých zaměstnanců nejen akceptují, ale často je v nich i aktivně podporují, zejména v oblasti sportu. Já sama také ráda relaxuji v přírodě nebo při sportu.

Do White & Case jste nastoupila před více než 10 lety. Jaký největší rozdíl vidíte v působení v advokacii, když jste začínala, a dnes? A je rozdíl také v přístupu k začínajícím právníkům?

V kanceláři jsem začala pracovat ještě během studií na pozici stážistky, která je od pozice advokáta samozřejmě velmi odlišná. Zásadní je pro mě rozdíl v odpovědnosti, ve zkušenostech, které jsem za ty roky získala, nadhledu a větší odolnosti vůči stresu. Co se týká přístupu k začínajícím právníkům tehdy a dnes, v tom je z mého pohledu kancelář velmi stabilní. Studentům dáváme hodně příležitostí, ať už jde o druh práce, kdy se je snažíme zapojit i do komplexnějších úkolů, nebo jim dát příležitost zažít jednání s klienty. Jak jsem již zmiňovala, studenti mají možnosti učit se i přímo od partnerů kanceláře.

Kromě práce na klíčových mandátech v oblasti fúzí a akvizic se věnujete také pro bono poradenství. Není náročné jít „z oboru do oboru“? Je pro bono poradenství v něčem specifické?

V rámci pro bono poradenství se věnuji téměř výhradně jen jednomu z pro bono klientů naší kanceláře a zrovna v tomto případě bych neřekla, že přeskakuji z oboru do oboru, protože typ práce je obdobný mé běžné praxi. Těší mě, že si klient našeho poradenství váží a máme možnost si budovat dlouhodobý vztah. Věřím, že pro řadu kolegů je poskytování pro bono poradenství i přes možnou časovou náročnost za odměnu a mají jednoduše radost z toho, že mohou využít své schopnosti k dobré věci. I naše kancelář považuje pro bono poradenství za velmi důležité a každý rok mu právníci z celé sítě White & Case průměrně věnují přes 100 000 hodin.

V předchozí odpovědi zmiňujete, že relaxujete hlavně pohybem…

Ano, hodně volného času trávím v přírodě a baví mě pohyb všeho druhu. Běh, kolo, lyže, běžky, snowboard, dálková turistika, lezení, golf a další. Každý rok se také snažím trochu naučit nebo alespoň vyzkoušet nějakou novou aktivitu, které se budu moct ve volném čase věnovat. Před pár lety to bylo plavání, kterému se dlouhodobě věnuji pod vedením trenéra, poté bruslení na běžkách a skialpy a do budoucna bych ráda našla čas na jachting a v zimě na lezení v ledu. Mám v pohybu ráda různorodost a myslím si, že mě volnočasové aktivity rozvíjí i v pracovní oblasti – jsem díky nim vytrvalejší a odolnější a mám jednoduše větší chuť a motivaci do práce. Kromě sportu mě ale baví i méně aktivní odpočinek a ráda sleduji třeba současné české umění.

 

Harmonii pracovního a osobního života považuji za důležitou

Renata Ryglová působí ve White & Case od roku 2014 a v rámci své praxe se zaměřuje na energetiku, veřejné zakázky a právo duševního vlastnictví. 

Renato, s kolegyněmi máte společné, že jste ve White & Case začínaly jako stážistky. Proč jste si vy osobně vybrala cestu kariéry ve velké mezinárodní kanceláři?

O tom, že bych jednou chtěla pracovat právě v této kanceláři, jsem přemýšlela již od 1. ročníku studia Právnické fakulty, kdy jsem se zúčastnila dne otevřených dveří ve White & Case. Kdykoli jsem pak v průběhu studia narazila na seminář vyučovaný právníky působícími ve White & Case, pouze mě to v tomto rozhodnutí utvrdilo. Hned ve třetím ročníku jsem se tedy přihlásila a zjistila jsem, že mi advokacie sedí jak náplní práce, prostředím, tak hlavně typem lidí, který u nás v kanceláři pracuje.

Mezinárodní kanceláře mají výhodu silné zahraniční sítě, v rámci které se mohou právníci rozvíjet. Měla jste i vy možnost sbírat zkušenosti i za hranicemi?

Za výhodu White & Case považuji, že fungujeme skutečně jako integrovaný celek, kde je kladen důraz na to, abychom se mohli s kolegy z jiných kanceláří osobně seznámit a navázat kontakt i mimo společné transakce - ať už se jedná o pravidelná společná vzdělávací školení pořádaná v některé z našich kanceláří, nebo celosvětové sportovní akce, kde se potkáte s kolegy opravdu ze všech koutů světa. Za největší výhodu toho považuji, že když řešíme pro klienta otázku, která se týká zahraniční jurisdikce, znám v příslušné kanceláři většinou někoho, na koho se mohu osobně obrátit. Nejvíce jsem si pak uvědomila, že jsme v Praze součástí většího celku, během letní stáže na naší centrále v New Yorku, kam jsem měla možnost v roce 2017 vycestovat a poznat chod naší newyorské kanceláře na vlastní oči.

Jak vnímáte kariérní postup? Je důležitou součástí vašeho působení v advokacii?

Za důležitý považuji hlavně kariérní růst, kdy postupně dostáváte na projektech stále větší zodpovědnost, prohlubujete si znalost oboru, mění se třeba i vaše úloha v rámci týmu, kdy se očekává větší samostatnost. V tomto smyslu pro mě vždy bylo důležité, že mám možnost se v rámci našeho týmu rozvíjet a dostávám k tomu příležitosti.

Máte zkušenosti s mentoringovými programy? Na co se zaměřovaly?

Účastnila jsem programu Equilibrium pořádaného Britskou obchodní komorou, a to v době, kdy jsem zrovna byla na rodičovské dovolené. Hlavní téma, které jsem chtěla se svou mentorkou řešit, byl právě návrat do práce po rodičovské, ale nakonec mi to dalo mnohem více. I když program trval pouze rok, s mojí mentorkou jsme dodnes v blízkém kontaktu, a vím, že se na ní mohu obrátit a o čemkoli se poradit. Kromě toho jsem díky Equilibriu poznala mnoho úžasných a inspirativních žen napříč obory, se kterými bych se jinak pravděpodobně neměla příležitost poznat.

Myslíte si, že je v Česku stále třeba hovořit o tématu work-life balance? A je v rámci work-life balance nějaká oblast nastupující generací právníků opomíjená?

Snažit se o rovnováhu pracovního života a osobního života může být dost náročné, osobně dávám přednost spíše „harmonii“ mezi těmito oblastmi, kdy se člověk v každé fázi života soustředí na něco jiného. Někdy například veškeré úsilí věnuje práci, neboť má cíl, kterého se snaží dosáhnout, a tak ostatní aktivity upozadí. Jindy se naopak více soustředí třeba na rodinu, vztahy, a tak ubere v práci, neboť má v tu chvíli jinou prioritu, například péči o děti. Myslím, že snažit se v každou chvíli o dosažení „rovnováhy“ může být nedosažitelné a vyčerpávající. Pokud bych ale měla vybrat jednu oblast, kterou bych si přála, aby nejen nastupující generace neopomíjela, tak to bude péče o zdraví, a to duševní i fyzické.

Nahráváte úspěšný podcast NAPLNO, který je zdrojem praktických tipů a inspirace (nejen) pro právníky, kteří chtějí od svého života a kariéry víc. Jak vás napadlo se této oblasti věnovat?

Do nahrávání podcastu jsem se pustila na jaře 2020, tedy v období, kdy většina lidí v mém okolí zažívala obavy z neznámé situace. Zvykali jsme si na práci z domova, přičemž pro mnoho z nás tento čas také znamenal, že jsme měli příležitost zpomalit a zamyslet se nad tím, jak náš život vypadá. Oblasti osobního rozvoje jsem se věnovala dlouhodobě, přišlo mi proto zajímavé některá témata, která mě samotnou zaujala, přinést vhodnou formou širšímu okruhu lidí, kteří o nich třeba nikdy neslyšeli, a přesto by je mohla obohatit.

Poslouchají váš podcast i kolegové v kanceláři?

Docela dost se mi jich k poslechu přiznalo. A byla to právě jejich zpětná vazba, která mě na začátku tak motivovala vytvářet další díly podcastu. U formátu jako je podcast nemáte bohužel okamžitou zpětnou vazbu od posluchačů, takže v podstatě pouze vidíte, že si podcast stahují tisíce lidí, ale vlastně nevíte, co si o něm myslí, ani kdo je přesně cílovým posluchačem. Osobně jsem si například myslela, že bude můj podcast spíše pro ženy, které v mé představě k těmto tématům více tíhnou. Proto mě překvapilo obrovské množství pozitivní zpětné vazby od mužů, kteří se stali pravidelnými posluchači. Lidé mi také často píšou své příběhy, nebo sdílí, co ve svém životě na základě poslechu podcastu změnili, což je pro mě ta největší odměna a pocta, že to, co tvořím, může být někomu nápomocné.

Autor: Jaroslav Kramer, Cover Story

Návrat do Speciálu