Rodinný podnik je specifikum, říká Tomáš Kořínek ml. z Toko Agri | E15.cz
Partnerem projektu je Asociace rodinných firem

Rodinný podnik je určité specifikum, říká Tomáš Kořínek ml. z firmy Toko Agri

Rodinný podnik je určité specifikum, říká Tomáš Kořínek ml. z firmy Toko Agri

Počasí a jeho výkyvy sice podnikání rodinné firmy Toko Agri dokáže zásadně ovlivnit, s komplikacemi si ale už dnes dokáží poradit. “Když chce trh třeba v lednu jahody, nemůžeme se vymlouvat, že teď nerostou,“ říká Tomáš Kořínek mladší, který spolu s otcem a bratrem stojí za rodinnou firmou Toko Agri a značkou Ovocňák.

Hospodaření a plány nejspíš téměř všech firem letos ovlivnila pandemie koronaviru. Co přesně znamenala pro vás?

Za celou firmu TOKO registrujeme v první polovině roku 2020 propad obratu zhruba 20 procent. Spíš než covid za to ale může nejasná dotační politika, strukturální změny a očekávání co se bude dít v nové pětiletce EU. Obratově za Ovocňák máme mírný nárůst do deseti procent. Pomohl tomu silnější začátek roku a potom i relativně rychlé přeorientování se na on-line.Covid měl ale samozřejmě negativní vliv i na nás, měsíce duben a květen byli opravdu špatné.

Dá se to nějak dohnat?

Zemědělství obecně má dobrý rok. Úroda, která je už více méně pod střechou, dodává zemědělcům odvahu a snad bychom mohli do konce roku dohnat, co jsme na jaře ztratili.

Žádali jste v souvislosti s koronakrizí o nějakou podporu ze strany státu?

Ano, žádali. Za Toko jsme využili Antivir, protože jsme museli zcela zavřít penziony a lidi poslat domů. Za Ovocňák se nám nakonec podařilo získat bezúročný úvěr z Covid II. Museli jsme na to vyvinout značné úsilí, ale po čtyřech měsících od podání žádosti jsme konečně s ČMZRB a Monetou úvěr podepsali. To nám pomůže hlavně se zaplacením zásob a odvrácením druhotné platební neschopnosti, protože je vidět, že naši zákazníci se s tím hodně potýkají.

Když pomineme podporu v rámci covidu, vnímáte ze strany státu nějakou podporu tuzemských producentů potravin?

Vnímám. A protože chci uvažovat pozitivně, vždy mě napadá rčení o tom, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Vezměte si třeba takzvanou pamlskovou vyhlášku. Úmyslem bylo vytlačit ze škol energetické nápoje a čokoládové tyčinky a nahradit takové potraviny kvalitními, zdravými svačinami. Šlo se na to přes stanovení limitů cukrů, solí a dalších škodlivých látek a výsledkem bylo, že sítem neprošel ani normální rohlík. Automaty nebo malé bufety ze škol vymizely, ale nic je nenahradilo. Takže děti si chodí chipsy a kolu o přestávce nakupovat přes ulici. A to asi nebyl původním záměrem této snahy.

Je tedy nějaká podpora?

Podpora českých producentů je hezká myšlenka, ale realizace je zase přinejmenším polovičatá. My, protože vyrábíme v Česku, ale sady máme převážně na slovenské straně Karpat, bychom asi nespadali do podpory ani v Česku, ani na Slovensku. To je samozřejmě trochu absurdní příklad, ale popis toho, co je a co není česká potravina, je určitě hodně ožehavá věc. Mnohem účinnější by bylo pracovat s českým spotřebitelem. On by měl mít zájem a vůli sáhnout raději pro moštu vyrobeném v tuzemsku, než po něčem z koncentrátu, který se odvezl kdoví odkud. Pokud to tak spotřebitel necítí, těžko toho dosáhneme vládním nařízeními. Ta jsou většinou zcela odtržená od reality.

Jak by se mělo působit na českého spotřebitele?

Jde o pěstování návyků a povědomí o zdravém stravování. To se samozřejmě nemusí týkat jenom českých potravin nebo produktů označených značkou bio. Jde o to, aby se lidé zajímali, kde a jak se plodiny pěstují, jak se potraviny vyrábějí, a uměli si ty informace vyhodnotit. Naše značka se jmenuje Ovocňák, z toho je jasně patrné, co prodáváme a kdo jsme. Zpracováváme ovoce vypěstované v České republice, na Slovensku a omezeně v Polsku. Pomeranč ani ananas u nás nenajdete. A zpracováváme ho způsobem, který je v našich zeměpisných šířkách vlastně dlouho známý a prověřený. A lidé tomu rozumí, stále víc. 

Nepoužíváte konzervanty, sladidla ani jiná dochucovadla, obejdete se bez koncentrátů a mošty ani nefiltrujete. Přesto vaše produkty nedisponují značkou bio, proč? 

Bio je dnes skoro mantra. Kdo chce žít zdravě, musí nakupovat bio potraviny. V Česku je to teď trochu módní záležitost, ale v Rakousku nebo v Německu už jsou bio potraviny v podstatě standard. V případě ovoce má být ale značka bio zárukou, že bylo ovoce vypěstované způsobem, který je co nejméně v rozporu s tím, co považujeme za zdravé. V podstatě jde ale hlavně o chemické ošetření. Krásná, lesklá jablka pravidelných tvarů určená na pulty obchodů projdou ošetřením více jak třicetkrát. Bio jablka, ale třeba také ovoce z takzvané integrované produkce, se ošetřují řádově méně a zcela jinými prostředky. Pokud tedy pěstujete striktně v bio režimu, můžete pak získat certifikát „bio potravina“. Bohužel jsme však za poslední desítky let přírodu „ohnuli“ tak, že ani bio ovoce se bez ošetření neobejde.

Takže proč nemáte značku bio?

My označení bio nepotřebujeme. Hodně producentů tu značku využije k tomu, aby zdražili, my ale zdražovat nechceme.  A že produkty značky Ovocňák vyrábíme zdravým způsobem, umíme našim odběratelům a stejně tak konečným spotřebitelům sdělit jinak. Zpracováváme ovoce ze zmiňované integrované produkce, což je zjednodušeně řečeno něco na půl cesty mezi bio kvalitou a běžnou produkcí. Sadaři, od kterých ovoce vykupujeme, respektují komplexní systém hospodaření využívající postupy a technologie šetrné k životnímu prostředí a my jsme pak následně schopni plnit i přísné limity pro dětskou výživu.      

Nicméně zdůrazňuji, že označení bio nechci jakkoliv shazovat. A klidně prozradím, že jsme naše sady na Beckově již do bio produkce přihlásili. Je to však dvouletý proces, takže chvíli potrvá, než se dostaneme ke zpracování bio ovoce a nabídneme zákazníkům i bio Ovocňáčky.

Jste rodinná firma, v jejímž vedení nyní fungují dvě generace. Vnímáte skutečnost, že podnikáte s otcem a s bratrem, jako něco výjimečného?

Rodinný podnik je určité specifikum, to ano. Už od okamžiku, kdy se do firmy podaří zapojit druhou generaci, vzniká vazba, která je asi něčím silnějším než vztahy v běžném podnikání. Alespoň to tak cítím. Součástí firmy jsem, dá-li se to tak říci, od svých deseti let. V tom prostředí jsme s bratrem vyrůstali, později jsme do firmy nastoupili a na různých pracovních pozicích poznávali, o čem podnikání je. Dnes jsem vlastně asi jedním z nejstarších zaměstnanců firmy a můj vztah ke všemu, co nás zde obklopuje, je určitě jiný než u ostatních zaměstnanců. 

Už před rokem a půl vláda schválila samostatnou definici rodinného podnikání, čímž deklarovala vůli podporovat rodinné firmy i na úrovni legislativy. Má to pro vás nějaké reálné dopady?

To prozatím určitě ne. Neumím si to ani moc představit a obávám se, že se tato hezká myšlenka opět ztratí v neschopnosti něco takového kompetentně zrealizovat. 

Spíš než jakoukoliv podporu ze strany vlády vnímám jako prospěšné členství v české pobočce světové asociace Family Business Network. Jejími zakládajícími členy jsou rodiny stojící za velkými českými firmami, jako jsou třeba Hopi, Kofola, Siko, Petrof a další. Pro nás je to zajímavé sdílení zkušeností třeba v oblasti lidských zdrojů, řízení firmy a podobně. Účastníme se i zahraničních setkání a tam má člověk možnost sledovat úžasné příběhy podniků, které dnes vede třeba pátá nebo šestá generace. A to je velká inspirace.

Tomáš Kořínek mladšíAutor: Michal Tomeš

Tomáš Kořínek ml. (34)

Nejstarší ze tří sourozenců, vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně a CAH Dronten university v Holandsku. Dnes pracuje ve firmě Toko Agri, kterou v roce 1990 v Luhačovicích původně jako společnost zabývající se prodejem a servisem zemědělské techniky založil jeho otec, aktuálně je obchodním ředitelem divize Ovocňák. Firmy Toko Agri, Ovocňák a Farma Beckov dnes mají roční obrat přes 500 miliónů korun a zaměstnávají okolo 100 zaměstnanců. Je ženatý, má dvě děti, ve volném čase rád střílí z luku.

Návrat do speciálu