Bakalářské studium nedokončí třetina posluchačů, 15 procent magisterské | E15.cz
Partnerem projektu je Vysoká škola ekonomie a managementu

Bakalářské studium nedokončí třetina posluchačů, 15 procent magisterské

Bakalářské studium nedokončí třetina posluchačů, 15 procent magisterské

„Téma neúspěšnosti je pořád v českém akademickém prostředí vnímáno jako poměrně nevýznamné. Má ale rozměr ekonomický, dochází ke škodám. Vysoké školy drží kapacity poslucháren a učitelů, které nejsou efektivně využity. Studenti ztrácejí rok života a mohli by přitom studovat to, co je pro ně vhodnější,“ uvedl bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně a nyní senátor Mikuláš Bek.

Podotkl, že na zahraničních univerzitách se neúspěšnost v bakalářském studiu pohybuje třeba kolem pěti či šesti procent.

Největší síto je první ročník

Za posledních deset let se studijní neúspěšnost zásadně nezměnila. Nejčastěji posluchači končí studium neúspěšně v prvním ročníku bakalářského studia, ve vyšších ročnících se pak neúspěšnost snižuje, shodli se zástupci oslovených vysokých škol. V celorepublikovém průměru podle nich studium absolvuje kolem 60 procent lidí, kteří se na školu zapíšou.

Obecně platí, že malé a vysoce výběrové studijní programy mají studijní neúspěšnost nižší než velké studijní programy, kam se dostane hodně uchazečů. Humanitní a umělecké obory dostuduje větší počet posluchačů než fakulty zaměřené přírodovědně nebo technicky, kde bývají pro některé studenty obtížné hlavně teoretické základy matematiky, statistiky, fyziky, chemie či botaniky.

Nejmenší problém s neúspěšností mají podle zástupců škol lékařské či právnické fakulty. Ačkoli je studium na nich náročné, má jasné profesní zaměření, takže podle nich přitahuje motivované uchazeče, kteří navíc musejí absolvovat nesnadné přijímací zkoušky.

Naivní přístup Američanů se v českém školství osvědčuje, říká odbornice na vzdělávání Ripková

Důvody neúspěšného ukončení studia jsou podle mluvčích různé. Patří mezi ně obtížnost studia a nejasné představy o jeho zaměření. Podle mluvčího Mendelovy univerzity v Brně Filipa Vrány jde i o klesající úroveň středoškolského vzdělání a to, že stále více studentů má specifické vzdělávací potřeby.

Na Masarykově univerzitě nepostoupilo do druhého bakalářského ročníku 39 procent těch, kteří začali se studiem v roce 2016. V magisterském studiu to bylo 17 procent a v navazujícím magisterském studiu pětina. Na Univerzitě Karlově v prvním ročníku neuspělo 34 procent posluchačů v bakalářských programech, pětina v magisterských a 16 procent v následných magisterských. Na Českém vysokém učení technickém vypadlo z bakalářského studia v prvním ročníku 44 procent studentů, v návazném magisterském studiu pak 13 procent.

Lékaři a právníci zůstávají

Neúspěšní studenti jako důvod odchodu ze školy uváděli nejčastěji časovou náročnost studia, nemožnost skloubit vzdělávání s prací, nedostatečnou motivaci, ale také nenaplněné představy a přesun do vhodnějšího oboru. Řada maturantů nemá totiž o svém budoucím zaměření ještě úplně jasno. Malá neúspěšnost je naopak na medicíně či na právech. Fakulty vybírají jen část uchazečů. Ti navíc vědí, že se chtějí stát lékařem či právníkem. Velká neúspěšnost je na filozofické či ekonomické fakultě. Řada studentů se tam zapíše do dvou oborů, dokončí pak jen jeden.

Podle Lucie Vnoučkové, prorektorky pro studium ze soukromé Vysoké školy ekonomie a managementu, je důvodů nedokončení studia hned několik. „Zaprvé je to nízká nezaměstnanost, kdy se už o studenty, kteří si při studium přivydělávají, přetahují firmy. Studenti si zvyknou na určitý příjem a pak je už nic nenutí studium dokončit, protože firmy po nich nevyžadují titul,“ uvedla Vnoučková. Dalším důvodem je podle ní už výše uvedená přílišná časová náročnost studia. „Mladí lidé dnes chtějí všechno hned, k titulu ale vede poměrně dlouhá cesta. Proto mnozí preferují spíše krátkodobé kurzy, školení a podobně.“

Pomohou změny

I Lucie Vnoučková upozorňuje, že si studenti neumějí správně vybrat obor, který by je zajímal, bavil a posouval směrem, ve kterém chtějí v budoucnu pracovat. Proto z něj po krátké době odcházejí. Tuto situaci by podle Beka mohly změnit samy školy, ale i případná změna vysokoškolského zákona. Nyní totiž musí vysoká škola studenta přijmout do studijního programu. Na většině západních univerzit se uchazeči dostanou na školu, pak mají rok na to, aby se rozhodli, o který obor mají zájem.

Masarykova univerzita podle prorektorky Markéty Pitrové už změnila studijní a zkušební řád i přijímací test studijních předpokladů. Do něj zařadila angličtinu. V ní totiž posluchači musejí často hledat informace. Škola založila poradenské centrum, kde mohou zájemci s odborníky probrat své představy. K dispozici je i psycholog.
Podobný program má už dva roky i Vysoká škola ekonomie a managementu. „Jde o konzultační a retenční program pro studenty 1. ročníku, kdy jich nejvíce studium předčasně ukončí. Každý student je osloven z poradenského centra a je mu domluvena osobní schůzka. Pokud to vyplyne ze schůzky, dostane svého mentora, většinou vyučujícího, s nímž může konzultovat své problémy. Mentor ho může také doporučit odborníkům ve školní poradně, kde je k dispozici i psycholog. Díky tomu se nám zvýšilo procento studentů, kteří první ročník dokončí, ze 60–70 procent na 90 až 100 procent,“ tvrdí prorektorka Vnoučková.

Slabá úroveň technických znalostí středoškoláků

Profesor Milan Pospíšil z Ústavu technologie ropy a alternativních paliv VŠCHT Praha, prorektor VŠCHT pro strategie a rozvoj a předseda Rady vysokých škol, vidí problém retence studentů trochu jinak než jeho kolegové z vysokých škol humanitního zaměření.

„Zájem o studium na VŠCHT Praha je dostatečný, kapacity máme naplněné. Každoročně máme kolem tisíce nových studentů do bakalářského studia. Problém ale je, že 60 procent studentů po prvním roce studia končí. Úroveň absolventů středních škol dlouhodobě není příliš dobrá, slabí jsou především v matematice, ale neumějí ani fyziku a chemii i z toho důvodu, že kvalitní laboratorní výuka na středních školách je z důvodů legislativních omezení prakticky nerealizovatelná. Chybějí také zapálení učitelé chemie a fyziky již na základních školách. Na pedagogických fakultách je zájem o aprobaci chemie a fyzika zcela minimální. Všechny vysoké školy, a zejména ty technické, musely této skutečnosti přizpůsobit výuku v prvním ročníku, kdy je velká část výuky věnována opakování a doplňování středoškolských znalostí, a někdy i snížit náročnost studia,“ vysvětluje Pospíšil, který se podílí i na vytváření Strategie vzdělávací politiky do roku 2030.

Pomáhá Čechům na zahraniční univerzity. Příprava na Oxford trvá roky, říká Tomáš Jízdný

„Česká republika byla vždycky průmyslová země, máme největší podíl průmyslu na HDP v celé Evropě. Snažíme se proto vymyslet, jak to udělat, aby naše školství bylo zajímavé i pro naše průmyslové partnery, abychom měli kvalitní absolventy na všech stupních, aby Česká republika byla konkurenceschopná v kvalifikovaném průmyslu, aby absolventi uměli matematiku, chemii, fyziku, biologii. Je otázka, jestli by měl stát určovat, jaká by měla být skladba absolventů z hlediska potřeb státu. Na druhou stranu v demokracii si každý může vybrat, co chce dělat,“ říká Pospíšil.

Problém vidí i v tom, že dříve velkou část odpovědnosti přebírala rodina, ale dnes to už nedělá. „Školství je také příliš decentralizované, zmizely okresní školské správy, které určovaly směr školství v okresu. Uvažuje se o jejich obnově, měly by pomoci hlavně s administrativou. Dobré nejsou ani obrovské kvalitativní rozdíly mezi jednotlivými školami, všechny děti by měly mít šanci na kvalitní vzdělání. Chybí také péče o talentované děti, což je protipól inkluze. Měly by být zavedeny také standardy, kdy ještě může být dítě zařazeno do normální školy a kdy už musí jít na školu speciální. Diskutuje se také o tom, jaké penzum znalostí musí dítě mít, když si vše najde na internetu, a jakým se má učit dovednostem,“ uzavírá Pospíšil.