Česká studentka v Británii: Líbivá gesta proti Trumpovi nenahradí skutečnou angažovanost | E15.cz

Česká studentka v Británii: Líbivá gesta proti Trumpovi nenahradí skutečnou angažovanost

Eliška Klimentová

Prezident USA už je ze svého výletu do Británie zpátky doma, ale na některé momenty nejspíše jen tak nezapomene. Co ale nafukovací oranžový panák, setkání s královnou i masivní protesty v ulicích opravdu říkají o vztahu Britů k Donaldu Trumpovi? Mají vůbec nějaký dopad? Zamyšlení autorky, která byla svědkyní protestů proti americkému prezidentovi ve skotském Dundee.

Donald Trump na výletě

Oranžový nafukovací balón, královnina brož a protesty po celé zemi. To všechno rámovalo první návštěvu Spojeného Království Donaldem Trumpem od jeho zvolení prezidentem. Původní oficiální návštěva se změnila na návštěvu pracovní a podle serveru sky.com bylo prezidentovi také doporučeno, aby se vyhýbal centrálnímu Londýnu.

Ze zběžného pohledu tak pozorovatel rychle nabyl dojmu, že prezident Spojených států se na ostrovech netěší zrovna velké popularitě. To ostatně naznačuje i hlasování na žebříčku popularity známých osobností serveru yougov.co.uk, kde Donald Trump drží krásné dvoutisící dvousté dvacáté čtvrté místo z dvou tisíc tří set třinácti sledovaných.

„Nejsi tady vítán“ je heslem Britů, ale ne jejich politiků

Co Britům na Donaldu Trumpovi tak vadí? Zatímco nízká popularita v jeho domovině se dá vysvětlit nepopularitou Trumpových rozhodnutí, jeho dosavadní vliv na britský veřejný život byl minimální. Ano, zavedení cel na ocel a hliník může podle BBC připravit Velkou Británii až o 360 milionů liber a jenom zpracování oceli zaměstnává přes třicet tisíc lidí. Zběžný pohled na transparenty na demonstracích a také poslech řečníků v mém domovském Dundee však odhalil, že to asi nebude ten důvod.

Sacha Baron Cohen versus šílenství amerických republikánů

Nikde nebylo vidět žádné transparenty s nápisy jako „take our aluminium“ nebo „31k jobs on the line“. Daleko více než Trumpova ekonomická politika byly kritizovány jeho nedávné komentáře k Brexitu, imigrační politika Spojených států na mexické hranici nebo zhoršující se situace LGBT+ komunity. Tedy problémy, které jsou sice zásadní, ale Brity ovlivňují jen nepatrně a Británie v nich má pouze minimální vliv. Donald Trump si o Brexitu může říkat, co chce, ale účinek jeho slov na vyjednávání Britů je malý. Ze stejného důvodu ho nemusí trápit, co si běžní Britové myslí o jeho – zatím stále ještě imaginární – zdi.

I přesto se na protestech proti Donaldu Trumpovi sešly desítky tisíc lidí a podle CNN vyslaly americkému prezidentovi jasnou zprávu: „Nejsi tady vítán“. Otázkou ale je, zda mu to vlastně vadí. Ano, Trump je narcistní osobnost a rád by byl oblíbený, ale z praktického hlediska mu na tom nijak zvlášť záležet nemusí. Mimo to se názor britské veřejnosti a britské vlády značně liší. Ano, jeho návštěva byla sice po protestech veřejnosti ze státní degradována na pracovní, ale i tak se Donald Trump setkal s královnou, což je privilegium, kterého se většině návštěv tohoto typu nedostává.

Současná britská administrativa potřebuje se Spojenými státy funkční pracovní vztah. Vyjednávání o Brexitu nejdou ani zdaleka tak hladce, jak by si politici představovali. Důkazem toho je odstoupivší ministr zahraničí a zároveň jedna z hlavních postav Brexitu – Boris Johnson. Jednání se zasekla na mrtvém bodě a velké riziko stále ještě představuje buducnost hranice mezi Severním Irskem a Irskou republikou. V současné situaci si tak Británie rozkol i na druhé straně Atlantiku nemůže dovolit. Například první brož, kterou si královna v přítomnosti Trumpa připnula a která je dárkem od Baracka a Michelle Obamových, se dá interpretovat nejen jako jemný výsměch, ale i jako snaha o připomenutí tradičně dobrých vztahů obou zemí.

Trump má velké nadání k rozdmýchání emocí. Demonstrace proti Donaldu Trumpovi se dají chápat jako protesty proti všemu, co Trump reprezentuje a s čím se poslední dobou potýká i ostrovní země. Jsou tak založené hlavně na potřebě vyjádřit svou frustraci a ne na snaze docílit jejich pomocí něčeho konkrétního. Britům nevadí ani tak Trump jako osoba, dokonce ani Trump jako prezident, ale Trump jako symbol arogance moci a fašizace společnosti.

Inspirace kritickou teorií: Osvoboďme veřejnou debatu od marketingového balastu

Jistě, mohli by stejným způsobem protestovat i proti Therese May, nebo dokonce proti samotné královské rodině. Nikdo z nich ale nemá ani desetinu Trumpova potenciálu, když přijde na rozdmýchání emocí. Jestli existuje slovo, které současnou vládu Británie popisuje, tak je to „úřednická“ a „nudná“. Návštěva Donalda Trumpa tak byla pro spoustu lidí příležitostí zaměřit všechnu svou frustraci, naštvání a zklamání jedním velmi konkrétním směrem.

Protestující nedokáží říci, co vlastně od Trumpa chtějí

Není náhodou, že na protestech většinou převládají mladí lidé, kteří se před dvěma lety vyslovili pro setrvání země v Evropské unii. Šance na jakoukoli změnu kurzu je ale minimální, i kdyby protestovala celá Británie včetně Špicberků, dokud protestující nedokáží říci, co od Trumpa chtějí.

Veřejné mínění je samozřejmě důležité, ale musí spolu s ním přijít i konkrétní požadavky. V případě Velké Británie vedly protesty ke snížení statusu návštěvy, což je gesto ve stylu „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“. Reálný dopad celé akce na britsko-americké vztahy byl však minimální. Potenciál byl přitom daleko větší. Veřejnost mohla nejen tlačit na uvolnění dovozních cel, ale mohla třeba i žádat po Trumpovi, aby na následném setkání s Vladimirem Putinem ve Finsku apeloval na důsledné dořešení případu otravy bývalého ruského agenta Skripala a jeho dcery Yulii nervovým plynem novičok, ke kterému došlo na anglickém venkově loni v březnu. Protestující mohli trvat také na tom, aby se Trump domáhal po Rusku vysvětlení, jak se další lahev s nebezpečným nervovým plynem, maskovaná jako parfém, dostala do rukou civilistů Charlie Rowleyho a Dawn Sturgess.

Co si z těchto protestů může odnést česká veřejnost? Nafouknout obří balon a vypustit ho nad město, vyzbrojit se červenými kartami a vyjít na náměstí nebo se třeba jednou za rok projít s duhovou vlajkou centrem města – to jsou všechno pěkná gesta, ale nenahradí skutečnou občanskou angažovanost a ustavičnou veřejnou kontrolu politiků.

Mladí lidé veřejná témata vytěsňují, protože nechápou jejich význam, říká předsedkyně spolku Stužák

Ano, psaní emailů starostům, poslancům nebo senátorům, angažování se v nevládních aktivitách a neziskových organizacích a ani organizace petic nevypadá tak hezky jako angažovaný status (nebo článek), který si autor či autorka lípne na profil spolu s fotkou v růžové čepici, ale právě proto je to potřeba. A když už je mou jedinou politickou aktivitou obří protest, měla by má agenda být konkrétnější a konstruktivnější, než jsou pouhé osobní invektivy. Že není v Británii populární, totiž vadí Donaldu Trumpovi asi tak, jako Miloši Zemanovi to, že ho nemají rádi v Bruselu.

 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!

Články odjinud