Co stojí za úspěchem fenoménu PechaKucha Night?

PechaKucha Night Ostrava

PechaKucha Night Ostrava

Možná jste už od někoho slyšeli, že se „chystá na peču“. Ne, nejedná se o kurz pečení ani o nějaký cizokrajný rituál. PechaKucha, v japonštině tlachání, je dnes už globální projekt sdružující různorodé umělce, který otevírá jedinečnou možnost, jak o sobě dát vědět. Stačí správně využít přesně vyměřený čas.

Všechno to začalo roku 2003 v Tokiu. Dvojice architektů Astrid Klein a Mark Dytham ze studia Klein Dytham architecture hledali nový způsob neformálního setkávání komunity tokijských architektů a designérů, který by umožnil prezentovat originální nápady. Mělo to však háček – architekti někdy bývají tak trochu nerdi. Nechat jim volný prostor na pódiu by nejspíš znamenalo hodiny poslouchání nekonečných výkladů o jejich práci. Bylo tedy třeba vymyslet pravidla, která by jejich vystoupením určila přijatelný čas.

Z Japonska až do Afriky

Tak vznikl formát 20×20. Přednášející má na svou prezentaci k dispozici dvacet snímků a každý z nich může komentovat po dobu dvaceti vteřin. Dohromady to dělá šest minut a čtyřicet sekund, do kterých musí nacpat vše důležité. Jakým způsobem prezentující svůj čas zužitkuje, je pak zcela na něm. Někteří spoléhají na humor, jiní na emoce nebo životní příběh.

PechaKuchaPechaKucha

Hned první PechaKucha Night slavila úspěch a nejenže se v Tokiu začala pořádat pravidelně, ale postupně se šířila do celého světa. Otevřela se novým tématům a kromě architektů a designérů začali na akcích svou práci představovat výtvarní umělci, fotografové, módní návrháři, autoři startupů i všemožní jiní kreativci. Vítáni jsou profesionálové i začínající umělci. Hlavním cílem totiž není jen posluchače poučit, ale především je nadchnout a inspirovat.

Dnes už si můžete na PechaKucha Night zajít třeba v Amsterdamu, Moskvě, Torontu, Kampale nebo v dalších osmi stovkách měst včetně několika tuzemských. Do české kotliny, konkrétně do Prahy, projekt před osmi lety přinesla kulturní organizátorka Jana Kostelecká, která se s ním poprvé setkala během pobytu v Londýně. Bylo jen otázkou času, kdy ho další nadšenci rozšíří po celém Česku.

V Česku vede Ostrava, přidávají se i další města

Jedním z nich byl například Martin Lindovský. Ten spolu s přáteli dostal PechaKucha Night v roce 2010 do své rodné Ostravy. „Po Praze a Brně byla Ostrava třetím městem s PechaKucha Night v Česku, od té doby přibyla další. Mnoho moravských měst nás kontaktovalo, abychom jim do začátku poradili, jak na to,“ popisuje Martin šíření projektu a pokračuje: „Povedlo se to nakonec s týmy ve Zlíně a Olomouci, se kterými jsme v úzkém kontaktu. Hodně komunikujeme také s Železným Brodem a Plzní.“

PechaKuchaPechaKucha

Právě ostravský tým se může chlubit jednou z nejrozšířenějších komunit u nás a na svém kontě má také třetí největší PechaKucha Night na světě. Na desáté ostravské akci se před třemi lety sešlo v koncertním sále Gong více než patnáct set lidí, což zatím překonal pouze Tel Aviv a Londýn. „Letos v září se bude konat naše 20. výroční akce. Chceme ji oslavit tím, že bychom rádi uspořádali největší PechaKucha Night v Evropě. Pokud se nám podaří pokořit hranici dvou tisíc diváků, máme šanci atakovat i rekord světový,“ líčí smělé plány Martinova sestra Kristýna, která se na organizaci také podílí.

Klíčem k úspěchu je nadšení organizátorů

Navzdory své jedinečnosti projekt zůstává mimo hlavní pozornost médií a například facebookové stránky těch největších komunit mívají maximálně kolem čtyř tisíc fanoušků. Přesto se ve stovkách měst bez jakýchkoli náborů našlo dostatek nadšenců, kteří se rozhodli projekt sami pořádat a obětovat mu svůj volný čas. „Všichni to dělají bez nároku na honorář. To se týká jak organizátorů, tak i prezentujících. Veškeré zisky, například ze vstupného, jdou zpátky na pokrytí nákladů,“ vysvětluje Alžběta Smejkalová, která se s PechaKucha Night seznámila v Belgii a rozhodla se ji realizovat v Olomouci.

PechaKuchaPechaKucha

Hlavním hnacím motorem celého fenoménu jsou bezpochyby jednotlivci a jejich nadšení. „Nejvíce mě baví potkávání zajímavých lidi. Vlastně si tak trochu plníme sny a zveme umělce, vůči jejichž práci chováme respekt,“ doplňuje Alžběta. PechaKucha je rozhodně příležitostí k jedinečným setkáním, ať už mezi publikem a účinkujícími nebo mezi samotnými umělci, kteří poté často navazují spolupráci. Zkrátka živná půda kreativity. „Na jednom místě můžete potkat špičky české architektury, módy nebo designu. Prezentující zůstávají i na pokračujících afterparty, kde se tak otevírá prostor pro osobní seznámení,“ říká Kristýna z ostravského týmu.

Šťastná dvacítka

K setkáváním umělců jistě dochází i na jiných akcích, přesto je právě PechaKucha originálem, ke kterému ve světě pravděpodobně nenajdeme stejně úspěšný ekvivalent. Co za tím ale stojí? Rozhodující faktor je nejspíše onen formát 20×20.

Asi není třeba polemizovat nad tím, že udržení pozornosti na několik minut je daleko jednodušší než třeba na hodinu. To si ostatně každý vyzkoušel minimálně ve školních lavicích. Podle některých odborníků dokážeme svou selektivní pozornost udržet v průměru na 20 minut. Abychom se mohli soustředit déle, musíme ji obnovit. Například při sledování seriálů je motivace k obnovení velká a my klidně strávíme celý večer u poslední série House of Cards. To se však nedá říct o vleklých přednáškách. Existuje dokonce názor, že maximální doba souvislého soustředění na jeden podnět činí asi jen 5 minut.

Zakladatelé PechaKuchy možná ani netušili, jak je myšlenka 20×20 v podstatě geniální. „Deset slidů po deseti sekundách se nám zdálo příliš málo. Začali jsme dvacátého února, a tak jsme došli k číslu dvacet,“ směje se Mark Dytham. Jsou ale projekty, které na selektivní pozornosti rovnou staví. Například celosvětová konference TED zaměřující se na různorodá témata od vědy po sociální sféru. I zde vystupují zajímaví hosté, kteří mají co říct. Maximální doba jejich prezentace má také svůj limit. Tvůrci TEDu totiž vycházeli z vědecké studie, podle níž dokážeme udržet pozornost maximálně na osmnáct minut. Stejně jako PechaKucha je i TED dnes už globálním fenoménem a konference se pořádají mimo jiné také u nás.

PechaKuchaPechaKucha

Podobné formáty očividně fungují a v budoucnosti budou možná hrát významnou roli i za hranicemi prezentování na společenských akcích. V moderním světě, kdy jsme neustále rozptylováni velkým množstvím podnětů z mnoha kanálů, je totiž naše pozornost čím dál slabší. Děti vyrůstající před obrazovkami televizí a tabletů mají ve školách daleko větší problémy se soustředěním než generace, které byly odkázány na knihy. Kdo ví, třeba budou paní učitelky v daleké budoucnosti vysvětlovat dětem učivo na dvaceti snímcích po dvaceti sekundách a vysokoškolské přednášky se zkrátí na osmnáct minut.