V Hongkongu pokračují od začátku července protesty proti zákonu, který by umožnil vydávání osob podezřelých ze spáchání trestného činu do pevninské Číny. Největšího protestu se zúčastnilo 1,7 milionu obyvatel, což je téměř každý čtvrtý obyvatel Hongkongu. Protesty už ale přerostly v demonstrace za větší svobodu Hongkongu, což si čínský komunistický režim nenechává líbit. Můžeme tak vidět, čeho všeho je pekingská vláda schopná – násilné potlačení protestů, nelegální používání slzného plynu nebo cílené šíření dezinformací na globálním internetu.
„Tolik lidí bylo zraněno a krvácelo a my stále mluvíme o důvodech, míru a nenásilí,“ uvedla pro deník The Guardian sestra jedné z protestujících, která v polovině srpna přišla o oko, když do něj byla zasažena látkovým projektilem, který pravděpodobně vystřelil policista. Od té doby se stala jedním ze symbolů protestů páska přes oko.
Vystřelené oko je ale jen jedním z příkladů mimořádné policejní brutality, kterou se hongkongská policie snaží demonstrace potlačit. Celkově bylo za dva měsíce protestů zraněno přes dva tisíce lidí, další tisícovka byla zatčena, a to včetně dvanáctiletého dítěte. Policisté neváhají zasahovat slzným plynem i v budovách a po datu expirace, takže se při použití může podle odborníků uvolňovat mimořádně jedovatý fosgen nebo kyanid. Podle průzkumu mezi novináři působícími na místě jich mělo více než 96 procent dýchací potíže nebo vykašlávalo krev.
Hongkongští novináři dokonce uspořádali vlastní tichý pochod v návaznosti na jeden protest, kdy se na ně policie zvlášť zaměřila a došlo k několika vážným incidentům. Přestože měli vesty s nápisem „Press“ a opakovaně se identifikovali jako novináři, byli někteří policisty napadeni nebo jim byla znemožněna jejich práce. Ve výroční zprávě novinářské asociace uvedli, že: „jsou na místě obavy, že právo lidí na informaci bude ohroženo, pokud reportérům nadále nebude umožňován snadný a bezpečný přístup na místa, kde se události odehrávají.“
Too late, too little
Protesty začaly kvůli návrhu zákona o vydávání osob podezřelých ze spáchání trestného činu do pevninské Číny. Hongkong je totiž i poté, co přestal být v roce 1997 britskou kolonií a vrátil se Číně, na základě dohody Londýna s Pekingem částečně samostatný – jeho fungování se řídí zásadou „jedna země, dva systémy“. Proto, i když je součástí komunistické Číny, patří mezi nejsvobodnější země světa a má i nezávislou justici, která by ale tímto zákonem byla ohrožena. Hongkong je totiž častým útočištěm pro čínské disidenty, těm by tedy opět hrozilo vězení.
Na začátku září správkyně Hongkongu Carrie Lamová slíbila, že návrh bude definitivně stažen, ale protestující pokračují s heslem „too late, too little“, protože tohle by podle nich stačilo tak na začátku protestů. V srpnu totiž přidaly další čtyři požadavky, kterými konec demonstrací podmiňují. Konkrétně jde o odvolání tvrzení, že se jedná jen o nepokoje, propuštění vězněných protestujících, nezávislé vyšetření policejních zásahů, rovné všeobecné volební právo a odstoupení Lamové. Agentura Reuters ale nedávno zveřejnila tajně pořízenou nahrávku, kde Lamová říká, že by ráda odstoupila, kdyby to záleželo jen na ní, ale že jí to čínská vláda neumožní. V protestech tak už nejde o extradiční zákon, ale o odpor proti tomu, že se pevninský režim snaží získat větší moc nad tímto městským státem.
Síla čínského režimu na internetu
Hongkongské protesty také umožnily poznat, jakou silou disponuje čínský režim na internetu. Facebook, Twitter a Google se totiž museli vypořádat s mimořádnou vlnou dezinformací, které pocházely z účtů napojených na čínskou vládu. Konkrétně například Google deaktivoval 210 Youtube účtů, které podle něj jednaly koordinovaně a sdílely nepravdivá videa o hongkongských protestech.
Největší zásah ale podnikl Twitter, který odhalil přes 900 účtů z Čínské lidové republiky, jež se podle společnosti snažily vytvořit neshody mezi protestujícími. Zneškodnit také musel síť 200 tisíc účtů podílejících se na následné spamovací kampani. Twitter slíbil, že odteď nebude umožňovat placenou reklamu účtům napojeným na státy, a to včetně ruské RT nebo arabské Al-Džazíry.
Čínské kybernetické schopnosti ale nekončí šířením dezinformací. Disponují také rozsáhlou sítí hackerů, kteří například stáli za útokem na servery komunikátoru Telegram. Aplikaci Telegram totiž používají hongkongští protestující na domlouvání demonstrací, protože komunikace přes ni je šifrovaná.
Pro zastrašení oponentů pevninský režim využívá také takzvaný doxxing, neboli veřejné sdílení osobních údajů. Studentka australské univerzity původem z Hongkongu musela čelit doxxingu poté, co se bez masky zúčastnila protestu v Adelaide. Jeden propekingský protestující ji vyfotil a na čínské sociální síti WeChat (běžné sociální sítě jako Facebook nebo Twitter jsou v Číně zakázané) se objevilo její celé jméno, adresa, pracoviště, dokonce tam někdo přidal její aktuální fotku z obchodu, kde v tu chvíli seděla.
Bývalá novinářka New York Times Vicky Siou-čung Sü dostává mnoho výhružek a urážek od té doby, co psala o prohongkongských protestech v Sydney, kde v současnosti žije. Když se mezi čínskými trolly rozšířilo, že je původem z Číny, začali jí vyhrožovat, protože je zrádce Komunistické strany Číny. Výhružky dostává také její otec, který v Číně stále žije. Právě na strach o členy rodiny žijící v Číně režim cílí nejčastěji. V Hongkongu mají lidé pořád naději na spravedlivý proces, o kterém se na pevnině nedá mluvit.
