Igor Matovič vyhrál volby na Slovensku nenapodobitelným způsobem. Ještě v říjnu hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO), které se definuje hlavně jako protikorupční, předpovídaly volební průzkumy zisk kolem 6 %. Matovič a jeho lidé se však naprosto přesně strefili do nálad lidí a využili tak energii, která na Slovensku poslední dva roky dřímala. Kdo je možný budoucí premiér Slovenska?
Matovič se narodil v Trnavě a dodnes tam bydlí, což sám rád zdůrazňuje, když se sám tituluje jako „sedlák z Trnavy“. Vystudoval finanční management a úspěšně založil bezplatné regionální noviny vycházející po celém Slovensku. Prosperující firmu v roce 2007 převedl na svoji manželku.
Do politiky poprvé proniknul na kandidátce pravicově-liberální strany Sloboda a solidarita Richarda Sulíka v roce 2010. Byl tak součástí vládnoucí koalice Ivety Radičové, která nevydržela ani dva roky a v roce 2011 ji byla vyslovena nedůvěra. Igor Matovič se ještě předtím dokázal rozkmotřit s poslaneckým klubem strany, díky které se dostal do parlamentu, když hlasoval se stranou SMER v případě zákona o dvojím občanství.
Už během prvního volebního období se Igor Matovič jasně vyprofiloval a dal o sobě vědět. Byl neustálým kritikem opozičního SMERu, ale mnohdy i svých koaličních kolegů. Na ostří nože byl hlavně s bývalým ministrem vnitra Robertem Kaliňákem, se kterým si navzájem sprostě nadávali.
Konzervativní hodnoty s příchutí populismu
Matovič je opravdu dynamickým a nepředvídatelným typem politika, avšak hodnotové postoje nebo představy o tom, jak by se měla politika vykonávat, víceméně nemění. Dlouhodobě je proti registrovanému partnerství, adopcím homosexuálů a opakovaně zdůrazňuje, že nebude poslancům zvoleným na kandidátce OĽaNO bránit, aby navrhnuli zpřísnění interrupčních zákonů – jde totiž, podle Matoviče, o život. Konzervativní hodnoty jsou v jeho politickém životě tak značně zřetelné.
Pokud bychom se podívali blíže na způsob, jak si představuje Matovič výkon veřejné funkce, nemůžeme se ubránit myšlence, že naprosto splňuje veškeré rysy prototypu populisty. Je pro snížení poslanců ze 150 na 79, o Parlamentu mluví jako ani ne o čtvrté, ale osmé cenové skupině, rozděluje společnost na zkorumpované elity a prostý lid a často prosazuje větší využívání nástroje přímého referenda. Hlavním programem jeho strany je vymýcení korupce a „skolení korupční hydry“.
Matovič zřejmě sám nepočítal s tím, že by volební výsledek jeho hnutí mohl být tak vysoký. Sám na podzim loňského roku tipoval výsledek kolem 10 %. V minulosti zdůrazňoval, že nešel do politiky kvůli ambicím zastávat funkci ministra nebo premiéra, ale být hlídacím psem, který dohlíží na zkorumpované politiky a jejich kauzy odhaluje veřejnosti. Což opravdu dlouhá léta dělal a žádný z politiků se mu v tomto ohledu rovnat nemůže.
Kontroverze mu nechybí
K Matovičově politickému stylu také neodmyslitelně patří jeho cit pro politický marketing. Z našich podmínek si tento výraz spojujeme s premiérem Andrejem Babišem a jeho nekonečně dlouhými statusy, údernými hesly nebo „spontánními“ fotografiemi z lidu. Matovičovo pojetí je ovšem daleko divočejší.
Seznam jeho neortodoxních výstupů by byl zřejmě nekonečný. Za svoji desetiletou kariéru poslanec stihl přespat na hlavním bratislavském náměstí s požadavkem, aby všechny strany kvůli předčasným volbám vrátily polovinu státního příspěvku, které po volbách dostaly. Rozdával banány poslancům vládnoucí koalice kvůli hlasování proti zařazení opozičních návrhů na projednání pléna, aby ukázal, že se chovají jako cvičené opice. Přivedl osla jménem Ťapo s pytlem brambor před úřad vlády, narušil tiskovou konferenci SMERu, vysypal na poslance Poliačika pytlík injekčních stříkaček kvůli jeho drogové minulosti a mnoho dalšího.
Ikonický je jeho projev z Národní rady, na kterém v tričku s nápisem „Fico chrání zloděje“ vládu obviňuje z padesáti milionové korupce slovy „SMER musí i u posraného přívozu ukrást 50 milionů eur.“ Jak v roce 2012 poznamenal server Aktuality.sk: „Mnozí tušili, že Igor Matovič je nevyzpytatelný typ člověka, který by byl nejraději nevěstou na každé svatbě a nebožtíkem na každém pohřbu. Zkrátka středobod pozornosti za každou cenu.“
Skutečným vrcholem, který zřejmě přinutil velkou masu voličů rozhodnout se pro jeho stranu, byla dvě videa. Jedno z francouzské Riviéry, druhé z Kypru. O co se jednalo? Ve Francii na vilu bývalého ministra dopravy a dříve financí Jána Počiatka nalepil nápis „majetek Slovenské republiky“ a celou akci streamoval na sociálních sítích, kde ho k dnešnímu dni vidělo přes 1,5 miliónu lidí. Video z Kypru, kde vkládal vzkazy do schránek firem patřících finanční skupině Penta, která vyvedla ze Slovenska několik desítek miliónů eur, vidělo 800 tisíc lidí.
Matovič s chirurgickou přesností trefil dobu, téma i způsob, jakým to podat veřejnosti. Jeho aktivita mu umožnila stát se lídrem opozice a hlavním vyzyvatelem vládního SMERu. Celý proces dokonal, když spustil webovou stránku Rozhodni.to, kde nechal voliče všech stran hlasovat o jedenácti prioritách budoucí vlády. Na stránce hlasovalo přes 65 tisíc lidí, nutno však dodat, že systém ověřování nebyl nijak důmyslný a mohlo dojít k jednoduchému obejití.
Permanentní revoluce a vůle lidu
Igor Matovič má opravdu v zálibě využívání různých typů referend. V roce 2012 popisoval, jak by si představoval ideální složení kandidátky jeho nově vznikajícího hnutí OĽaNO. „Lidé by se mohli přihlásit sami. Poté by o všech lidech na kandidátce hlasovala veřejnost na internetu a rozhodla by tak o jejich pořadí.“ Jeho bažení po nezávislých poslancích s mandátem od lidí docházela až tak daleko, že ideálním sněmovním klubem podle představ Matoviče by byl takový, kde „by sedělo 10 až 20 nezávislých osobností, které ve svém životě něco skutečně dokázaly. Bez toho, aby je někdo svazoval stranickou disciplínou.“
Sociolog Michal Vašečka v podcastu Sabo sebou popsal, že Matovič je v podstatě s velkou nadsázkou příkladem Maovy „permanentní revoluce“. Lídr OĽaNO v každých volbách do Národní rady Slovenské republiky kandiduje s ostatními poslanci z posledních míst na kandidátce, aby se ukázalo, že o ně voliči opravdu stojí.
Jako poslední aspekt netypického přístupu Matoviče k politice je potřeba zmínit samotné hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti. Dlouhá léta mělo pouze čtyři členy, dnes jich musí mít kvůli změně zákona o politických stranách a hnutích 45 a teprve před nedávnem zveřejnili předsednictvo strany. Strana, která získala nejvíce hlasů, tak nedisponuje stranickou strukturou, která by v případě selhání mohla nějakým způsobem Matovičovo chování korigovat. V české politice podobný model provozoval Tomio Okamura ve svém prvním politickém projektu Úsvit přímé demokracie.
Stačí jen hrát
Po 10 letech v politice Igora Matoviče nelze podezřívat z toho, že by opravdu neměl ambici vymýtit korupci ze slovenského prostředí. Na rozdíl od Andreje Babiše, který vsadil na podobnou kartu protikorupčního étosu, Igor Matovič se v opozici narodil a hlava nehlava se snažil o zlepšení podmínek na Slovensku.
Svou pozici si v opozici vyloženě „odmakal“ a teď je pouze na něm, jak dokáže opravdu silný mandát od lidí využít. Zda splní své sliby a vyvede Slovensko z temných časů, v nichž státní správa prorostla s mafií, nebo selže a svoji historickou šanci na budování Slovenska podle svých představ nevyužije. Jak sám po skončení voleb podotknul: všechny trumfy má on, stačí jen hrát.
