Senátor KDU-ČSL za Zlínský kraj Jiří Čunek se tentokrát opřel do každoročního pochodu Prague Pride pořádaného LGBT+ komunitou. Existuje ještě „normální rodina“, o které Čunek sní? A proč „tradiční rodinu“ podle senátora ohrožují spíš menšiny a ne majorita, která Čunkovy ideály dnes neumí udržet a zachovat?
Jiří Čunek vydal další sérii kontroverzních prohlášení. Celé to začalo rozhovorem pro deník Právo ve kterém Čunek uvedl: „Těžko by ale někdo mohl vidět Jiřího Čunka, jak jde v čele Prague Pride. Já věřím, že je to pochod smrti této civilizace. Je to jejich volba, jejich orientace, do které bychom v soukromí neměli mluvit, ale není to styl života, který má stát podporovat. Stát má podporovat rodinu, která jediná, tím že má děti, vytváří naši budoucnost. Tím myslím budoucnost národa, vlasti i státu.“ Následovalo srovnání homosexuality s jakýmsi handicapem, jako je třeba chybějící noha, a pak Čunek dál rozvíjel pojetí rodiny, které stojí mimo homosexuální vztahy. Své postřehy sdělil i Parlamentním listům: „A stejně tak tito lidé, protože mají nějaký handicap, tak potřebují náš ohled a toleranci. A musí mít zachována všechna lidská a občanská práva. A respekt, který si pletou s požadavkem, aby společnost uznala svazky LGBT jako normální rodinu, si nemohou vynutit.“
Už dlouho víme, že Čunek rád provokuje. Odkud se ale vzal ideál „normální rodiny“, který celá KDU-ČSL považuje za nejcennější a při každé příležitosti ho zvýhodňuje?
Katolická morálka
Lidovecká strana vznikla v roce 1919 spojením několika katolických stran.
A i když program KDU-ČSL nekopíruje katolickou katechezi doslova a strana se několikrát nechala slyšet, že není jen pro ty, kteří chodí do kostela, tak se dá odhadnout, že morální základ čerpají z křesťanského, potažmo katolického pojetí hodnot rodiny. To se přirozeně doplňuje s tím, že mnozí členové strany jsou praktikujícími katolíky.
Katolická církev nejenže neschvaluje soužití dvou lidí stejného pohlaví, ale také se staví proti soužití „na hromádce“, sexu před svatbou a hlavně rozvodu, který jako takový v katolické církvi neexistuje (nebudu vás zahlcovat detaily, ale přípustná je jen anulace, tedy zneplatnění samotného sňatku). Pro katolíky to navíc znamená, že z náboženského pohledu neuznávají i ty rozvody, které umožňuje české právo. Tím to ale končí. Pro Čunka a celou KDU-ČSL je mnohem větším strašákem „tradiční rodiny“ stejnopohlavní manželství než to, že se lidé dnes neberou už vůbec nebo že se ve velkém rozvádějí.
Kolik voličů je ideálních?
V Základním směru politiky KDU-ČSL pro rok 2017–2019 se o hodnotovém rámci rodiny píše: „Manželství znamená převzetí zodpovědnosti jeden za druhého. Když si dva lidé dávají slib na celý život a chtějí se jeden za druhého zaručit, je to pro společnost cenné. Manželství muže a ženy se oprávněně těší ochraně. Jsme proti jakýmkoli pokusům o jeho relativizaci.“
V tomto malém úseku se dozvíme dvě důležité informace. To, že lidovci odmítají „relativizaci“, za kterou se bezpochyby skrývá legalizace sňatků homosexuálů, člověka nijak nepřekvapí.
Ale co ten „slib na celý život“? Znamená to, že heterosexuální vztahy bez manželství, matky samoživitelky, znovu sezdaní a další typy domácností, ve kterých také vyrůstají děti, jsou méně hodnotné, méně ideální? Bude chtít KDU-ČSL zakázat rozvody? No, možná ne, ostatně lidovci o něco dále píší, že nevylučují neúplné rodiny. Ale taky to znamená, že pokud nebudete se svou rodinou zapadat do lidoveckého ideálu, jste „neúplní“ a nikdy nebudete mít tolik respektu, nebudete tak cenní pro stát jako ideální rodina ve složení jednou sezdaná matka s otcem a jejich děti. Takový ideál ale formálně naplňuje v Česku jen část rodin – a autorka těchto řádků se domnívá, že rozhodně ne všichni voliči KDU-ČSL.
Rozvodovost se totiž v Česku pohybuje pod 50 procenty. Jenže strefovat se do lidí s jinou orientací, kteří na manželství dnes dosáhnout nemohou, je snazší, než kritizovat polovinu společnosti, která by někdy snad mohla dát lidovcům svůj hlas. A pokud už si Čunek musí vybrat někoho z heterosexuálů, poníží spíš ženy za jejich výběr partnera než muže za to, že odcházejí od rodiny. Možná, že se většímu nálepkování heterosexuálů Čunek vyhýbá i proto, že kdyby polovina populace zjistila, jak složité je žít v Čunkových hranicích a konstruktech, mohla by přehodnotit svůj vztah k LGBTQ rodinám i lidovcům samotným.
Místo toho, aby si naši konzervativci malovali představu rodiny z písanek, mohli by se, když už jim záleží na rodinách, zasadit o maximální ochranu všech rodin, které u nás existují. A ano, to jsou i rodiny, kde jeden z rodičů zemřel, odešel, odmítl se oženit nebo má stejné pohlaví jako jeho partner. I tady se totiž rodí děti a jejich zájem má být pro stát nejdůležitější – ne to, co si o nich Čunek myslí.
