Po zkušenostech ze stáží u značek Calvin Klein či Buxton Pickles se mladý návrhář Leo Macenauer rozhodnul pro návrat do Česka a v roce 2007 zde založil vlastní oděvní značku. Jak se k návrhářství dostal, proč se věnuje výhradně pánské módě a co pro něj znamená kvalita?
Jak byste definoval svoji značku, respektive sám sebe?
Značka Leo Macenauer je ztvárněním tří hesel, které provázejí všechno co se u nás děje – tradice, kvalita, design.
Tradice, co pro vás přesně znamená?
Tradice pro mě znamená něco, co vznikalo dříve, než jsem se narodil, a to ve mně budí úctu. Je to něco, co se snažím nalézt ve svých produktech.
Ostatně přímo krejčovství či módní průmysl jsou s vaší rodinnou spjaté, dá se říci, po generace. Kde to všechno začalo?
Důležité je si říci, že jsem se nejdřív chtěl stát profesionálním basketbalistou. Ze začátku to vypadalo, že se mi to i podaří, ale postupně jsem z toho vystřízlivěl. Do toho, abych pokračoval v něčem, co začal už můj děda, mě nikdo nenutil. On byl ten, který byl ještě ze staré školy a znal dokonale padnutí oděvu. Měl neuvěřitelnou píli a znalost oboru. V tehdejší době rozkvětu Oděvního podniku Prostějov byl jedním z ředitelů jednoho z technicky nejvyspělejších závodů střední Evropy. Řekl bych, že vše začalo skutečně u něj. Potom na něj navázal můj táta, který se zaměřil na počítačem řízenou oděvní výrobu, a hodně zkušeností jsem rozhodně také převzal od maminky, která dlouho dobu vlastní malou krejčovskou dílnu.
Profesionálním basketbalistou jste se nakonec nestal, místo toho jste vystudoval Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. Jak na studium vzpomínáte?
Na vysokou školu vzpomínám velmi kladně. Dostal jsem se tam hlavně proto, že mě nechtěli tady na škole v Praze. Bylo to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Našel jsem si tam spoustu kamarádů, kteří přetrvali doteď. Samotná škola mi dala hodně prostoru se najít. Díky ní jsem mohl uspořádat spolu s mojí spolužačkou Jankou Bielikovou výstavy v New Yorku, Barceloně a Praze. Na to se nedá jenom tak zapomenout.
Po škole, než jste založil vlastní značku, jste podniknul několik zahraničních pracovních stáží. Která pro vás byla nejpřínosnější? A proč jste dal nakonec přednost Česku?
Jen aby čtenáři věděli, jaké zahraniční zkušenosti to jsou, jedná se o stáž u firmy Calvin Klein v Miláně, Buxton Pickles v Anglii a salon značky Charlie Allen také v Anglii, konkrétně v Londýně. Nedá se vyčlenit, která byla ta nejpřínosnější. Všechny byly velmi cenné a dohromady mě nasměrovaly tam, kde jsem právě teď. Víte, spousta lidí se zaměří na to prosadit se v zahraničí a jsou hozeni do víru konkurence, kde jsou jedni z mnoha. Já mám také ambice prosadit se v zahraničí, je mým velkým snem, aby se jméno Leo Macenauer prodávalo v Tokiu, New Yorku, Miláně, Londýně. Ale proto, abych se prosadil v několika metropolích nezávisle na sobě, musím mít dokonalý produkt. Za tu dobu, co se módě věnuji, jsem si vybudoval silné vazby na výroby u nás, na Slovensku a pomalu prohlubujeme vzájemné vztahy s firmami z Anglie a Itálie. Jakmile se nám podaří zhmotnit myšlenky pro značku Leo Macenauer v Praze, budeme se pokoušet najít si cestu za hranice.
Značka nesoucí vaše jméno se poprvé objevila před osmi lety na Prague Fashion Week. Kam se za tu dobu vaše podnikání posunulo?
Všechno byl docela pomalý vývoj, který potřeboval hodně trpělivosti z mojí strany. Řekl bych, že jsem docela dost peněz ze začátku vyhodil z okna za věci, do kterých se teď nepouštím. Nikdo mi neřekl, co přesně mám dělat, abych mohl postupně vybudovat fungující stabilní značku. Z naivní představy, že budu pouze módním návrhářem, jsem se posunul do pozice, kdy jsem se stal postupně vším – od uklízeče přes tvůrce střihů po švadlenu, nákupčího materiálu, prodejce… Teď se snad dostávám zpátky k tomu, abych byl zase více tím módním návrhářem.
Začínal jste všestranným zaměřením, ale dnes navrhujete oděvy pouze pro muže. Proč jste dal přednost pánské módě před dámskou?
Mělo to přirozený vývoj. Původně jsem se skutečně věnoval na sto procent dámské módě. To se postupem času měnilo, až se to úplně překlopilo. Ve své tvorbě jsem vždy hledal dokonalé padnutí a snahu vyrábět věci z kvalitních materiálů. To v dámské módě není úplně tak na prvním místě, a pokud už si můžete dovolit určitý minimalismus a kvalitní materiály, musíte na to už být velmi silný a mít na to jméno. Změnil jsem celkově přístup. S klienty nyní více konzultuji, vzdělávám je a vysvětluji jim základy jejich šatníku a u mužů se mi to zkrátka zdá být daleko racionálnější a srozumitelnější než u žen. Konec konců pánská móda je více o technologii a konstrukci střihu. Tam si myslím, že se mi daří docela dobře realizovat.
Když jste se tedy vydal cestou kvality materiálu a perfektní konstrukce střihu, není náročné najít klientelu? Přece jen lidé často dají na slevy ve velkých obchodních řetězcích.
V životě je klíčové vědět, co chcete. Já jsem to zjistil už docela brzo, což se může zdát jako výhoda. Ano, je to daleko náročnější najít klienta, který ocení kvalitní práci, která stojí úměrně více peněz. Už na to naštěstí nejsem sám a v našem týmu na to máme nastavené strategie a nástroje, jak novou klientelu vyhledávat a oslovovat. Každý má rád určitě slevy a mnozí mají rádi i velké obchodní řetězce. Jiní, a těch je málo, vyhledávají už něco jiného než velké obchody a zlevněné zboží. U nás se raději zaměřujeme na kvalitu vzdělávání našich klientů a dlouhodobý vztah s nimi.
Je těžké konkurovat již zavedeným značkám? Jak se lidé dívají na to, že jsou vaše produkty poměrně drahé?
Řekla byste, že jsou mé výrobky drahé? Je na to spousta pohledů. Ale ať se na to dívám, jak se dívám se všemi porovnáními, jsou podle mě naše výrobky cenově optimálně zasazené do prostředí trhu. S klidným svědomím mohu říci, že na kvalitu, kterou naše výrobky mají, jsme na tom, co se týče ceny, velmi dobře. Určitě to není jednoduché konkurovat již zavedeným značkám. Místo na trhu si ještě budujeme a nedokážu přesně zhodnotit, jestli je to těžké nebo jednoduché. Zatím se soustředíme na to, aby naše produkty byly co možná nejkvalitnější, abychom srozumitelně komunikovali naše poslání na trhu, a pokud zvládneme vše podle plánu, těžké by to potom být nemělo.
Před čtyřmi lety jste pro DesignMag.cz vytvořil dva modely hodinek. Neláká vás navrhovat doplňky, jako jsou hodinky či šperky, častěji?
Pro mě je všechno o příležitostech a možnostech. Hodinky se v rámci výrobních možností docela designově povedly. Bohužel tenkrát jsem ještě neuvážlivě dovolil, aby byly vyrobeny ve spolupráci s českým partnerem v Číně. To se ukázalo jako zásadní chyba, a také díky tomu už nikdy výrobu pro vlastní značku realizovat nechci. Rozhodně mě láká navrhovat doplňky, ale má to pro mě svůj čas a teď jsou tady daleko důležitější věci, kterým se v rámci značky musím věnovat.
Když se vrátíme k vaší autorské tvorbě, z čeho vychází vaše inspirace?
Pokud se chvíli zastavím a zapřemýšlím do hloubky, moje hlavní inspirace pro moji práci vychází z toho, jak jsem byl vychovávaný. Naši mě vedli k tomu, ať si věcí vážím. I když mi ve všem pomáhali a stále pomáhají, dali mi skvělý základ, kdy mohu docela jednoduše rozpoznávat pravou hodnotu věcí. Z toho všeho potom vyplývá snaha nalézt ve své tvorbě smysl pro detail, kvalitu a oslavovat tradiční výroby.
Na čem pracujete právě teď?
Právě teď pracuji na zdokonalení technické střihové digitální dokumentace, kterou budu mít vždy při sobě uloženou na vlastním počítači. V praxi to bude fungovat tak, že každý individuální střih, který vytvářím pro klienta, budu mít kdykoliv k dispozici a bude pro mě potom jednodušší zajistit padnutí oděvu. Dále už ladíme poslední detaily na našem showroomu a potom připravujeme zimní kabáty a trench coaty.
Kde je možno vaše produkty vidět a zakoupit?
Jsem velmi rád, že za Leo Macenauer se můžeme pochlubit prvním seriózním showroomem, který vznikl na Praze 1 na ulici Soukenická 13. Tam najdete všechno aktuální, co nabízíme. Pokud mi chcete „koukat pod ruce“, můžete mě sledovat na Instagramu.
