Na cestu do okupované části Ukrajiny potřebujete povolení a jistotu, že vás nikdo nemá důvod zavřít nebo zabít, říká ukrajinský student

Dmitro Golovčenko

Dmitro Golovčenko Zdroj: archiv Dmitra Golovčenka

Dmitro Golovčenko
Aktivisté na kyjevském Majdanu brání rozebírání barikád, které náměstí blokují od loňského podzimu
Výsledky jubilejního 20. ročníku soutěže žurnalistické fotografie Czech Press Photo se vyhlašovaly 13. října v Praze. První místo v kategorii Aktualita získal Filip Singer z European Pressphoto Agency (EPA) za sérii snímků z počátku demonstrací na kyjevském náměstí Majdan.
Od protestů, které vedly ke svržení ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče, uplynuly již téměř dva měsíce, ale na kyjevském náměstí Nezávislosti (takzvaném Majdanu) stále zůstává stanové městečko, ve kterém žijí někteří demonstranti. U barikád i na samotném náměstí a v přilehlých ulicích se rovněž pohybují desítky zástupců domobrany, kteří místa stráží. Zůstaneme nejméně do prezidentských voleb, říkají. Hlasování se uskuteční 25. května.
separatista v Luhansku, Ukrajina
14
Fotogalerie

Přestože v Česku nejvíce rezonují zprávy o Krymu, Ukrajinu trápí i jiné problémy. Jedním z nich je už přes dva roky trvající válka na východě země v oblastech Luhanska a Doněcka, které jsou od počátku konfliktu samozvanými republikami. Mnoho lidí muselo oblasti opustit, včetně studenta Doněcké národní univerzity Dmitra Golovčenka. Ten Doněck opouštěl i se svou univerzitou, která byla z města vysídlena. Jak vypadal začátek konfliktu? Kdy naposledy viděl svou rodinu? Jak moc těžké je dostat se na východ Ukrajiny a co by se mu mohlo stát, kdyby se pokusil vrátit domů? 

Studuješ mezinárodní vztahy na Doněcké národní univerzitě, ta se ale nyní nachází ve Vinnycji, tedy v západní části Ukrajiny. Proč tomu tak je? 

Před dvěma a půl lety Rusko anektovalo Krym. Poté ruské ozbrojené síly a několik proruských organizací odstartovalo ozbrojený konflikt na území Luhanské a Doněcké oblasti. V srpnu roku 2014 existovaly vážné důvody se domnívat, že během několika týdnů ukrajinské jednotky na tomto území znovu nastolí mír. Takže nebylo zvláštní, že vedení naší univerzity prostě čekalo na podzim a připravovalo se na nový akademický rok. Poté, na konci léta, ruské ozbrojené síly napadly Ukrajinu ze svého vlastního území a pomohly teroristům dobýt jižní část Doněcké oblasti. Skoro ve stejné době, na počátku září roku 2014, teroristé zabrali budovy Doněcké národní univerzity.

 

Mapa válečného konfliktu 18. srpna 2014Mapa válečného konfliktu 18. srpna 2014|mediarnbo.org

 

Mapa válečného konfliktu 1. září 2014 (situace je, bohužel, nyní mnohem horší)Mapa válečného konfliktu 1. září 2014 (situace je, bohužel, nyní mnohem horší)|mediarnbo.org

 

Naši studenti si začali dělat starosti, protože nevěděli, co dělat. Snažili se organizovat shromáždění v Kyjevě, aby se představitelé země začali zajímat o naše problémy a aby něco udělali. Výsledek je takový, že je nyní naše univerzita vysídlena ve Vinnycji. Doufáme ale, že se v nejbližší budoucnosti vrátíme do Doněcka. Ovšem jen pokud ukrajinská vláda obnoví svou moc na těchto územích.

 

 

Svou univerzitu jsi pomáhal stěhovat, co to obnášelo?

Po vystěhování jsme nejdříve pracovali hlavně jako nakladači. Přenášeli jsme věci do učeben, uklízeli jsme je. Hodně našich studentů bylo najato na nějakou pozici ve správě univerzity. Pomohli jsme usídlit se našim studentům a profesorům na kolejích a podobně. Poté, co se věci ustálily, nabídli jsme svou pomoc a zapojili se do profesního poradenství pro potenciální studenty na jedné škole ve Vinnycji. Kdykoliv jsme měli možnost, vždy jsme se snažili naši univerzitu reprezentovat co nejlépe. Protože každý jistě porozumí tomu, že bez nových studentů univerzita nemá budoucnost. Takže si myslím, že můžu říct, že jsme byli zapojeni do všech aktivit, které mohly být užitečné.

 

Dmitro GolovčenkoDmitro Golovčenko|archiv Dmitra Golovčenka

 

Žiješ nyní ve Vinnycji. Navštěvuješ stále Luhanskou oblast, kde máš rodinu, nebo Doněck, kde jsi studoval?

Doněck jsem naposledy navštívil na konci června roku 2014. Byl jsem tam několik hodin, bral jsem si nějaké věci z kolejí. Abych byl upřímný, hodně věcí jsem tam nechal, protože, jak jsem už řekl, jsem věřili, že konflikt do podzimu skončí. Doma jsem naposledy byl v půlce května roku 2014. Poté bylo očividné, že je příliš riskantní a složité jet domů.

Takže jsi svou rodinu naposledy viděl v květnu roku 2014?

Moji prarodiče a příbuzní ze strany matky žijí blízko Mariupolu (město v Doněcké oblasti – pozn. red.). Čas od času tam jezdíme, abychom se setkali. Nestává se to moc často, ale je to lepší než nic. Pro mé rodiče je ale opravdu komplikované přijet, protože musí projít přes obrovské množství silničních zátaras a stanovišť separatistů. A nikdo nikdy neví, co se může stát.

Pokud jde o mě, je to celkem daleko, ale není to až tak komplikované. Stačí si koupit jízdenku na vlak a za 22 hodin jsem v Mariupolu. Naposledy jsem tam zkoušel jet stopem. To je také možnost, ale jen pokud má člověk kde na cestě přespat.

Je těžké se dostat do míst, jako je Luhanská oblast, ze západní části země?

Není problém se dostat do Luhanské oblasti, ale jen pokud se jedná o neokupovanou část. Pokud potřebuje člověk jít na okupovaná území, je to docela komplikované. Abys tam mohla vstoupit oficiálně, potřebuješ speciální povolení na projití zátarasem ukrajinské armády a také si musíš být jista, že „republikáni“ nemají žádný důvod tě zavřít nebo zabít. Poté musíš projít mnoha zátarasy. A teprve pak bys dorazila do cíle cesty. Je tam ale ještě jeden problém. Nikdy nevíš, co právě probíhá hlavou separatistovi, který kontroluje tvůj pas na zátarasu. A proto si nikdy nemůžeš být jistá, že dojedeš tam, kam chceš, bezpečně.

Tvá rodina oblast neplánuje opustit?

Nyní tam stále žijí. I přes okupaci a vážné problémy ve všech sférách života mají stále alespoň práci. A rád bych dodal, že v žádném případě nepracují pro teroristy a nepodporují je. Některé součásti soukromého podnikání jsou stále tak soukromé, jako byly před válkou. Takže moji rodiče, stejně jako malá část těch, kteří stále žijí na okupovaných místech, stále mají možnost pracovat pod ukrajinskými zákony, mít ukrajinské platy a tak dále. Namísto pseudo-republikového ekvivalentu.

Uvažovali o tom, že by domov opustili, ale bylo by problematické najít novou práci, protože můj otec je horník. Byl bych rád, kdyby toto území opustili, ale zároveň rozumím tomu, že by to pro ně bylo velmi komplikované. Takže budu čekat na moment, kdy budou připraveni učinit takové rozhodnutí.

Jak Doněck vypadal, když začaly boje?

Pokud budeme hovořit o jaru 2014, je nezbytné zmínit, že město se v té době nezměnilo, ale lidé se začali bát. Proruská část se bála banderovců, což jsou v jejich podání členové organizace Pravý sektor, a proukrajinská část se bála té proruské. I když v Doněcku tehdy nebyli žádní členové Pravého sektoru. To byla hlavní změna předválečné doby.

Poté, když začala první bitva o doněcké letiště, se všechno zhoršilo. Tehdy jsme mohli slyšet střelbu, výbuchy, tryskáče a tak dále. Nejzajímavější je ale to, že většina města žila běžným životem, i přes boje na letišti. Obecně se dá říct, že Doněck stále vypadá tak jako před válkou. Ale lidé, kteří tam stále žijí, se opravdu změnili.

Máš v plánu se do Doněcké či Luhanské oblasti někdy navrátit?

To bych musel mít velmi vážný důvod, abych se tam vrátil. Netuším, co by se muselo stát, aby mě to donutilo se vrátit během války. Ale určitě pojedu domů, jakmile bude po všem.

Také existuje spolehlivá informace, že moje nestátní nezisková organizace Fond regionálních iniciativ je v „republikách“ považována za extremistickou, a existuje velké riziko, že bych na cestě domů mohl být zajat. Takže by to nebylo jednoduché.

Souhlasíš s tvrzením, že východní část Ukrajiny je více proruská než zbytek země? Jaká je tvoje zkušenost?

Myslím, že teď je to spíše pravdivé, když velká část proukrajinských obyvatel musela území, kde se válčí, opustit a nyní žije v jiných oblastech. Pokud ale mluvíme o období před válkou, myslím si, že tento výrok není pravdivý vůbec. Proukrajinské mítinky byly o trochu větší než ty proruské. Je fakt, že proruských mítinků se účastnil větší počet „turistů“, kteří tvrdili, že jsou z Doněcka, ale nedokázali se orientovat ani v centru. Takže si myslím, že poměr je zhruba 60/40 ve prospěch proukrajinské části.

Jak na Doněckou a Luhanskou oblast – a na lidi odtud – nahlížejí lidé z Vinnycje?

Samozřejmě se mohu mýlit, ale myslím si, že o těchto oblastech neví vůbec nic. Vědí, že jsou to oblasti horníků, že v Doněcku je Donbas Arena – to je ale převážně vše. Ale abych byl upřímný, o Vinnycji jsem toho věděl snad ještě méně, když jsem se tam přestěhoval, takže myslím, že je to v pohodě.

Pokud jde o to, co si myslí o lidech z Doněcké a Luhanské oblasti, obvykle používám takový výraz, že „hlupáků je všude plno“. Myslím tím, že obecně jsou lidé z Vinnycje velmi pohostinní a přívětiví. Zajímají se o to, co se opravdu stalo v Luhansku a Doněcku, snaží se nám pomoct nebo nás podpořit. Ale také existují „hlupáci“, kteří si například myslí, že výraz „lidé z Luhanské a Doněcké oblasti“ rovná se „separatisté“.

Jak bude podle tebe pokračovat vývoj na východní Ukrajině?

Podle mého názoru existují tři varianty. První je ta, že podle Minského protokolu ukrajinská armáda znovu zavede kontrolu nad státní hranicí a válka v určité době úplně skončí. Druhá je ta, že ukrajinská armáda zahájí útok na separatistické pozice a silou znovu nastolí mír v Luhanské a Doněcké oblasti. A poslední variantou je, že konflikt bude dlouho pokračovat a je těžké říct, kdy skončí.

Vzhledem k tomu, že v roce 2014 ruské ozbrojené síly začaly útočit na Ukrajinu z ruského území, aniž by se schovávaly za „lidové milice“, je očividné, že bude téměř nemožné uskutečnit druhou variantu, protože ruské síly obrovsky pomáhají separatistům. Rusko zajímá poslední varianta. Takže nejvíce možné mezi pravděpodobným a žádoucím je první varianta. Já si ale myslím, že nejpravděpodobnější varianta je ta třetí.