Pokud integrace uspěje, Německo bude lepším místem pro život, říká zakladatel studentské NGO

Joshua Kriesmann

Joshua Kriesmann

Joshua Kriesmann za sebou ještě nemá ani maturitu, s kamarády už ale založili neziskovou organizaci s úctyhodným cílem: pomáhat nově příchozím do Německa s jejich integrací, stejně tak jako pomáhat německým studentům poznávat odlišné kultury. V rozhovoru najdete odpovědi na otázky, jak se jim daří tohoto cíle dosahovat, proč vůbec vlastní organizaci založili a čeho se na současné migrační situaci obávají.

Založili jste organizaci s název Schüller Treffen Flüchtlinge. Co je jejím cílem? Proč jste jí zřídili?

Jsme neziskovou organizací, která chce podporovat kulturní porozumění mezi studenty středních i základních škol a uprchlíky přicházejícími do Německa. STF (Schüller Treffen Flüchtlinge – Žáci potkávají uprchlíky, pozn. red.) je stále celkem nová. Naše první aktivity jsme organizovali v létě minulého roku, zaregistrovali nás v listopadu a oficiální označení neziskové organizace jsme získali teprve asi před dvěma týdny. Náš tým se skládá výhradně ze studentů, žádní další dospělí v organizaci nepůsobí. Akce organizujeme a realizujeme pouze my a naše partnerské školy. Všechny potřebné informace jsme získali skrze různorodé zkušenosti, například během organizování simulovaného jednání OSN, takzvaných MUNs, nebo díky jiným dárcovským kampaním.

Co vás k započetí vaší organizace přivedlo a motivovalo?

Především nás inspirovala práce a solidarita, kterou projevilo obrovské množství Němců během vrcholu uprchlické krize v roce 2015. Všimli jsme si ale dvou zajímavých úkazů. Zaprvé, i když se mnoho starších lidí nějakým způsobem na podpoře podílelo, školou povinní, kteří si stejně tak uvědomují problémy, kterým čelíme, nebyli do těchto struktur ve velké míře zapojeni. Druhým důležitým postřehem je fakt, že většina práce vynaložené podpůrnými strukturami směřovala k pomoci uprchlíkům pouze s ubytováním a někdy k překonání počátečních jazykových bariér. Myslíme si, že to nestačí a že velmi důležitá je také jejich integrace do německé společnosti. Chceme, aby se zde cítili jako doma, abychom se my seznámili s mnoha různými kulturami a společně mírumilovně žili.

Na základě těchto dvou poznatků jsme cítili potřebu přičinit se vlastním kusem práce a zaměřit se především na žáky středních škol, neboť i mezi touto generací se najdou budoucí lídři. Pokud se nám podaří navázat kontakt mezi nimi a odlišnými kulturami, rozvinou své vlastní kulturní povědomí a celkově budou řešit problémy lépe, třeba i proto, že budou rozumět odlišným perspektivám.

Na vašich internetových stránkách je možné narazit na zprávu o akci, na níž jste společně vařili. Jaké další podobné události jste uspořádali? Co běžně děláte, když žáky a uprchlíky shromáždíte?

Jak jsem už zmínil, jsme poměrně novou organizací, tudíž jsme prozatím neměli tolik času na uspořádání dalších událostí tohoto typu. Nicméně zpětná vazba od účastníků po této akci byla skvělá. Užili jsme si mnoho zábavy, proběhlo spoustu zajímavých konverzací a jsme přesvědčeni, že se podařilo navázat nová přátelství. A co víc, brzy po této akci se podobná skupinka lidí sešla znovu a zorganizovala si vlastní akci.

Máme ovšem různé přístupy. Toto byla jedna z našich sociálních akcí, ale máme v plánu také navštívit různé školy, kam uprchlíky pozveme nejen k diskusi o situaci v jejich domovských zemích, ale také o tom, jak probíhá jejich proces integrace, jak se zde cítí a jakou podporu skutečně potřebují. Jeden z našich projektů jsme nazvali „Setkání z očí do očí“ a naše další setkání proběhne v polovině března.

Zmínil jsi přátelství mezi žáky a uprchlíky. Myslíš, že jste byli v tomto ohledu úspěšní? Podařilo se mezi nimi navázat hlubší vztahy?

Jednoznačně. Máme několik společných skupin na Whatsapp a sledujeme, jak v nich probíhají velmi živé konverzace. Přijde mi pozoruhodné, jak každou chvíli vidím na Facebooku, že se moji kamarádi účastní událostí, kterých se účastní i oni uprchlíci a znovu se setkávají. Někdy je to zase společné vaření, jindy prostě společně vyrazí do města, baví se a stráví spolu páteční večer. Dopad našich akcí na jednotlivé lidi a jejich přátelské vztahy je znatelný. Samozřejmě, že to neplatí úplně pro každého, a samozřejmě, že někdo se s několika jinými lidmi neskamarádí. To je pochopitelné, někdo je uzavřenější, někdo zase otevřenější. Přesto si myslíme, že přátelské vztahy jsou pro nový život uprchlíků zde v Německu naprosto nepostradatelné. Jejich němečtí kamarádi jim tak mohou nejen pomoci s vyplňováním formulářů, stejný dopad ale mají také na zkvalitnění jejich života.

Jak složité je se s uprchlíky spojit a přesvědčit je k účasti na vašich projektech?

Během již zmiňované akce se společným vařením jsme získali zajímavý poznatek. Pozvali jsme asi pět uprchlíků, na které jsme měli osobní kontakty ještě před započetím projektu, a nabídli jsme jim, ať akci organizují s námi. Oni přitom sami informaci rozšířili mezi své kamarády, kteří jsou také ze Sýrie či Iráku. Naše síť kontaktů se tím přirozeně rozšiřuje. Přesto si myslím, že bychom mohli odvádět lepší práci, co se týče kontaktování uprchlických ubytoven. Osobní kontakt s těmito zařízeními nám často chybí. Stejně tak je složitější motivovat lidi, kteří naši organizaci ani žádné naše účastníky neznají. I proto si myslíme, že nejlepší strategií je zaměřit se na přirozené osobní kontakty a cíleně naši síť postupně rozšiřovat. Jsme přesvědčení, že až se v nadcházejícím roce uskuteční několik akcí, budeme moci to, co nabízíme, představit dalším uprchlickým ubytovnám a uprchlíkům samotným.

Stejně tak se nám snad podaří motivovat je k účasti na dalších našich aktivitách naší organizace. K tomu ukázat, co vlastně děláme, skvěle slouží videa a krátké filmy, která vytvořili někteří účastníci. Myslím, že jen díky zhlédnutí některého videa je možné lépe pochopit, jak jsme si akce užívali a jak skvělé bylo se setkat.

Předpokládám, že by nebylo tak snadné zorganizovat podobnou akci v případě, že by se účastnilo mnohem více lidí než nyní. I přesto, plánujete se jako organizace rozvíjet a růst?

Rozhodně. Řekl bych, že máme plno vysokých cílů, a jednoznačně pro nás nebude jednoduché jich dosáhnout, zvláště vezmeme-li v potaz náš věk. Jsme ale silně motivovaní. Navíc, akce za akcí se rozrůstaly nejen naše podpůrné struktury, ale i seznamy kontaktů na uprchlíky. Celkově vzato jsme tedy přesvědčeni, že se nám podaří dosáhnout na více lidí.
Jednou z možností jak dosáhnout na další lidi bude náš nový projekt, který v tuto chvíli plánujeme. V tomto projektu se pokusíme zvát žáky z různých částí Německa do Berlína, kde se zúčastní několikadenních seminářů, které by měly vysvětlit nejen to, jak vypadá uprchlická situace v Německu v daný moment, ale i jak funguje německá a evropská azylová politika. To by se měli dozvědět jak od expertů na toto téma, tak přímo od politiků. Stejně tak by se měli dozvědět, jak tvořit obdobné projekty, jako děláme my. Pokusíme se jim ukázat, jaké schopnosti a vybavení jsou potřebné, pokusíme se je inspirovat, aby mohli obdobnou komunitní práci vést doma v Brémách, v Hamburku či v menším městečku v Bavorsku. Tento projekt by se měl uskutečnit na podzim tohoto roku a myslím, že půjde o skvělou příležitost jak šířit naši vizi a pomoci k založení obdobných organizací nebo iniciativ jako je ta naše.

V poslední době je možné napříč Evropou jasně pozorovat růst negativních postojů k imigraci obecně. Zaznamenali jste vy nějaké negativní reakce na vaše aktivity?

Naštěstí jsme se nedostali do kontaktu s žádnými pravicovými extremisty nebo podobnými skupinami. Ale říkám si, že pokud se budeme rozšiřovat a veřejnost si naší vize začne všímat, mohli by se objevit někteří lidé, kteří tomu, co děláme, nebudou zrovna fandit a mohli by naši strukturu narušovat a celkově ztěžovat naši práci. I přesto si myslím, že němečtí občané jsou ochotni podporovat uprchlíky, tedy lidi, kteří uprchli před ohromně špatnými situacemi v jejich domovských zemích.

Populistické strany v Německu rostou, to je zřejmé. Například Alternativu pro Německo (AfD) v průzkumech podporuje kolem 10 % tázaných, což je, myslím, velmi hrozivý vývoj vzhledem k tomu, co plánují do budoucna. Co je pro mě a naší organizaci ale také velmi, velmi šokující jsou vysoké počty útoků na uprchlické ubytovny a uprchlíky samotné ze strany pravicových extremistů. Za minulý rok jsme zaznamenali kolem stovky takových případů.

Jak si tyto negativní tendence v Německu vysvětlujete? Existuje pro tento strach z migrace nějaký reálný základ?

Musíme se na moment podívat zpět do německé minulosti. V 60. letech potřebovalo Německo velké množství pracovníků z dalších částí Evropy na opětovnou výstavbu země. Takže do Německa přišlo hodně Italů a Turků. Německo nabízelo těmto lidem příležitost pracovat, ale podle původního plánu měli následně Německo opustit. Lidé z Turecka to ze začátku očekávali také – pracovat a poté zase odejít. Ale takhle to zkrátka nefunguje. Tito lidé s sebou vzali své rodiny, založili si tu vlastní firmy a začali mít život v Německu rádi. Ovšem veřejnost a stejně tak i vláda potřebu po integraci nevnímala, neboť si všichni stále mysleli, že za několik dekád se zase vrátí nazpět. Nechápali jsme, proč bychom měli za jejich integraci utrácet peníze. Proto jsme v minulých desetiletích mohli pozorovat, že některé turecké rodiny se do německé společnosti nezačlenily do dostatečné míry.

Nicméně v tuto chvíli již děláme hodně pro to, aby se příchozí uprchlíci integrovali, protože jsme se z minulosti poučili. Toto je tedy jeden z aspektů, proč se někteří lidé bojí – obávají se podobného selhání. Myslím, že dalším velice důležitým faktorem je fakt, že mnoho lidí jiné kultury jednoduše nezná. Pozorujeme dnes růst Pegidy v Sasku i dalších pravicových skupin. Přitom je důležité si uvědomit, že většina z nich získává na popularitě v místech, kde není přítomno mnoho muslimů. To je také jeden z důvodů, proč jsme založili STF – aby se lidé mohli osobně přesvědčit, že muslimové jsou stejní jako jako lidé kteréhokoliv jiného náboženství. Pokud někdo nikdy žádného muslima nepotkal nebo se s ním (či s ní) nedostal do kontaktu, chápu, proč se bojí.

Neví, co se nyní děje, celá situace je pro něj nová. Co se týče evropského měřítka, řekl bych, že Němci jsou v tomto ohledu stále celkem napřed a s muslimskou kulturou se již celkem seznámili, ne tak jako v jiných zemích. Například v Maďarsku, kde bylo donedávna sotva pár muslimů. A to se projevuje i v politické diskusi.

Na druhou stranu, do Německa minulý rok přišly obrovské počty lidí z jiných zemí, v mnoha případech aniž by byli řádně zaevidováni. Zpozoroval jste nějaké negativní dopady tak velké míry imigrace do Německa?

Myslím, že jedna z velkých, šokujících věcí, které můžeme každodenně pozorovat je práce institucí, které se mají o migranty postarat. Neplní svůj úkol úspěšně. Mnoho lidí tak častokrát v mrazu čeká jen na vyřízení formalit potřebných k tomu, aby se dostali do ubytovny, získali nějaké finanční prostředky, s jejichž pomocí by mohli uspokojit nejzákladnější potřeby.

Nicméně, nemyslím si, že velkým problémem by bylo samotné soužití mnoha lidí z různých kulturních prostředí. Na ulicích je teď více lidí s odlišným původem, ale to není nijak špatné. Naopak, rád vidím, že tolik různých lidí spolu žije v míru. Protože násilí nepřichází od lidí, kteří prchli před násilím. Opak ale platí pro pravicové extremisty, kteří s tímto násilím začínají, kteří zapalují domy, uprchlické ubytovny a myslím, že právě toto jsou problémy, kterým nyní musíme čelit.

I tak nemůžu předvídat, co budoucnost Německu přinese a jaké dopady na naši společnost bude migrační krize mít. Ale jednou věcí jsem si jistý: pokud integrace zafunguje, Německo bude lepším místem pro život a německá tolerance poroste ještě více. Pokud uprchlíky úspěšně začleníme do naší společnosti a pokud získají potřebné schopnosti, včetně těch jazykových, pokud využijí příležitosti, která se jim naskytla, pak bude jak naše hospodářství, tak naše kultura bohatší než kdy předtím.