Michal Kopťár je strojvedoucí, který svou lásku k vlakům dokáže barvitě přenášet na sociální média. Pohled „zevnitř“ nabízí na svém Twitteru i Instagramu, kde si získal velké množství fanoušků, kvůli kterým se ve svém zaměstnání dostal do mnoha problémů. Nyní přechází od Českých drah k Regiojetu, kde bude jako strojvedoucí pokračovat. Kopťár je ale renesanční osobnost – působí v armádě ČR, kandidoval v komunálních volbách a ve volném čase řídí tramvaje. Samotný rozhovor nemohl vzniknout na příznačnějším místě – setkali jsme se totiž doslova na kolejích, konkrétně ve voze první třídy na vysočanském nádraží.
Pro časopis Železničář jste uváděl, proč v roce 2011 padlo rozhodnutí jezdit právě pro České dráhy: „Bude to znít pateticky, ale přesně kvůli dovětku, který mají České dráhy pod logem. Železnice je pro mě i záležitost národní hrdosti a národní dopravce je jen jeden.“Teď jste se rozhodl přejít k Regiojetu. Proč?
Pořád platí to, co jsem řekl. ČD jsou obrovský konglomerát, který jezdí z každé horní dolní do všech velkých měst. Nicméně v Praze dochází od nového jízdního řádu k obrovským změnám, především co se týče skladby směn. A já nemůžu nadsadit své vnímání „národního dopravce“ nad osobní potřeby – což je volno, osobní život, koníčky a podobně. Nechci dráhy nijak hanět, ale člověk potřebuje fungovat trochu sám za sebe – třeba zakládat rodinu.
Je pravda, že vám kvůli podání výpovědi nevyplatí prémie?
V Praze poslední měsíce funguje určitý model: když děláte přesčasy, dostáváte peněžní benefity. Dráhy nemají lidi a my jim tímto pomáhali. Od listopadu jsme s kolegou ve výpovědní lhůtě, ale peníze už nedostaneme ani za říjen, ačkoliv z naší strany byla celá záležitost dodržena desítkami hodin přesčasů. Navíc teď ČD vyplácejí nějaké peníze navíc – my tomu říkáme „držhubný“, aby lidé v prosinci neskončili, zvykli si na podmínky a zůstali, s tím jsme však ani nepočítali, protože nezůstáváme.
Osobně znám mnoho zaměstnanců ČD, kteří ke všem soukromníkům – a především k „Jančurovcům“, jak se přezdívá zaměstnancům firmy Regiojet – mají odpor a vidí v nich jen „parazity“, kteří si vybírají pouze tratě a vlaky, které jsou výnosné. Tam, kde se tolik nevydělává, to musí podle nich odmakat „národní dopravce“. Vidíte to podobně?
To je taková deziluze, která zde panuje. V Česku vydělávají především ony lokálky, protože jsou dotované krajem. Pakliže v nich nebude nikdo sedět, tak to nevadí, protože dopravce jízdy dostane ze státních peněz stejně zaplaceno. Jestliže nikdo nebude sedět v nedotovaných vlacích, které provozuje kupříkladu hojně Regiojet, tak je to opačně.
„ČD mě opravdu v působení na sociálních sítích nepodporovaly“
Jaký je největší problém Českých drah?
Dráhy mají obrovský potenciál, který ale neumí využít. Především personální politika je k pláči, měli by se naučit, že je potřeba své zaměstnance nalákat – například jim finančně kompenzovat šílené nástupy do směn. Určitě se to vyplatí víc než ztrácet další a další lidi, protože výcvik nových zaměstnanců je finančně náročný.
Svou aktivitou na sociálních sítích jste ČD zviditelnil. Několikrát jste ale v rozhovorech říkal, že kvůli tomu byly problémy jak s vedením firmy, tak s SŽDC (správa železniční dopravní cesty, která zajišťuje provoz na českých kolejích, pozn. red.). Na Twitteru jste několikrát psal, že od ČD jste na podporu svých aktivit na sociálních sítích neslyšel ani „dobrý den“. Na druhou stranu s vámi firma natočila video, ve kterém vás představila jako člověka, který si „plní svůj sen“. Jaká je tedy pravda?
Pravdou je, že ČD mě opravdu v působení na sociálních sítích nepodporovaly. Ono video bylo určeno pro podnikové hokejové utkání, ale v onom případě mě oslovila redakce ČD, která funguje tak trochu mimo vedení drah. Opravdový pozitivní feedback od lidí z PR, vedení a podobně nepřišel nikdy.
Problémem bylo, že se nelíbila ani videa, která jsme s kamarádem točili. Tam se vedení SŽDC opravdu namíchlo po zveřejnění videa o trati Praha – Beroun a překlopilo se to v regulérní šikanu. Například výpravčí v Radotíně začal volat všem strojvůdcům a ptal se jich na bizarní otázky. A když se snažili zjistit, proč to pořád dělá, tak odpovídal: „Aby si pan Kopťár zas nestěžoval…“ Lidi byli naštvaní zákonitě na nás, prostě nám zaměstnanci SŽDC dělali naschvály, jenže my přitom pouze citovali článek, který vyšel oficiálně v Železničáři. A lidé se svezli na tom, že to zopakoval Kopťár.
S vaší popularitou mělo evidentně problém mnoho lidí na dráze. Nechal jste se slyšet, že„u nás si závidí i to, že někdo jede po druhé koleji, což je naprosto bizarní“.Funguje to opravdu takto?
Ano a je to neuvěřitelné. Už to dospělo do takové fáze, kdy kolega projel návěstidlo v poloze „stůj“ a ostatní mu závidí i tenhle v uvozovkách průser, respektive jeho vyústění. Já jsem fungoval jako hromosvod, bylo jednoduché na mě ukázat. V jednom z posledních rozhovorů pro server zdopravy.cz jsem kritizoval podmínky u ČD a kolegové, kteří si na ně neustále stěžují, to vlastně vůbec nekvitovali, ale řešili jen to, že zase někde mluvím.
Čím je taková závist způsobena?
Věkový průměr strojvedoucích na dráze je asi 56 až 59 let. Když tihle lidé začínali, trvalo jim pětinásobnou dobu dostat se na lokomotivu, kterou vedu dnes i já. Bylo to dané dobou, dneska fungují věci rychleji a bezpečněji. Jenže oni si myslí: „No jo, takovej mladej cucák a dostal se na tuhle lokomotivu po třech letech. Neuvěřitelný.“ Nicméně v jiných depech to funguje normálně, např. Havlíčkův Brod, Břeclav. Praha je očividně samostatnou planetou.
Na sociálních sítích jste ukazoval detaily ze své práce, které měly velký ohlas. Budete dělat stejnou podporu i Regiojetu?
Fundamentální rozdíl je, že Regiojet o mou aktivitu na sociálních sítích projevil zájem. Samozřejmě by nad tím chtěli mít nějakou zdravou kontrolu, čemuž rozumím. Potenciál je tam stále obrovský. U ČD byly všechny účty zaměstnanců na bázi dobrovolnosti, žádné pochvaly nebo peníze za to nikdy nikdo nedostal a přitom jsme tam lidem ve volném čase pomáhali.
Člověk, který na Twitteru vystupuje jako Dispečer železniční (@DispecerZ), pomáhá často lidem realtime zajistit přestup na zpožděný vlak. Další zaměstnanec – Operátor_ČD (@Operator_CD) radí lidem s nákupem jízdenky. Nikdo to nefinancuje, nikdo to nechce využít, přitom to je dokonalý kanál, který zlepšuje pověst firmy. Nechápu to… Místo toho si vedení najme člověka, který na Instagramu přefiltrovává fotky a vůbec do toho profilu nezapojuje živou sílu ČD.
„Sáhl jsem si na nejhlubší dno“
Před časem jste se rozhodl stát se členem aktivních záloh české armády. Na sociálních sítích vaši fanoušci sledovali, co všechno jste kvůli tomu musel absolvovat, například několikatýdenní intenzivní cvičení. Je náročné stát se u nás „záložákem“?
Když jsem šel do výcviku, samozřejmě jsem se o to dopředu zajímal. Od všech jsem slyšel, že když člověk normálně funguje, musí to dát jako nic. Pak přišel tvrdý náraz do reality – buď se udála celková změna, nebo jsme jen narazili na přísné instruktory, ale bylo to neskutečně náročné. Sáhl jsem si na nejhlubší dno: fungoval jsem skoro beze spánku, pořád jsme odráželi nějaké útoky, chodili nebo běhali desítky kilometrů. Kvalita aktivních záloh s takovým výcvikem je podle mě velice dobrá. Zpětně jsem rád za dril od našich instruktorů, má to smysl. Pořád máme v Česku mnoho lidí, kteří jsou ochotni sloužit a v nejkrajnějším případě položit za vlast život.
Měla by se opět zavést povinná vojenská služba?
V dnešní době by to bylo dle mého pohledu nešťastné řešení. Dobrý model je ten, který funguje nyní: dobře připravené aktivní zálohy jsou to nejadekvátnější, co v našich podmínkách může fungovat.
Nejsou vám lhostejná ani politická témata – v říjnu jste kandidoval do komunálních voleb na Praze 10 za koalici Vlasta. Jak vás napadlo, že se budete voleb aktivně účastnit?
Není mi lhostejné, jak vypadají věci kolem mě. Když vidím, že každý druhý den v ulici přetékají popelnice, tak je nejjednodušší někoho kontaktovat a domluvit se s ním o řešení problému. Chtěl jsem celkově přidat ruku k dílu v místě, kde žiji.
Nicméně své sociální sítě k politickým účelům moc nevyužíváte – o politice tweetujete minimálně. Nejsou tyto kanály přesně ten typ propagace, který by mladé lidi zaujal a přesvědčil je více se angažovat ve veřejném dění?
Na Twitteru se mi ozval jeden člověk, který mi dal unfollow kvůli tomu, že jsem asi dva tweety věnoval právě politice a ne vlakům. A právě proto si myslím, že by to bylo nefér – můj profil byl vždycky určený k propagaci mé práce, ne politiky.
