Reportáž z komunálu: Je mi osmnáct a budu starostou

Kandidát na starostu Tadeáš Bača umývá popelnice v mohelnickém parku

Kandidát na starostu Tadeáš Bača umývá popelnice v mohelnickém parku Zdroj: Terezie Kosíková

Otto Libal při kampani na Praze 7
Tadeáš Bača při diskuzi se spolukandidátkou důchodkyní paní Kloučkovou
Tomáš Kocourek s potenciální voličkou v Brušperku
Tadeáš Bača čistí popelnice, které v rámci kampaně před nějakou dobou natřeli.
Otto Libal v ulici na Praze 7
13
Fotogalerie

Mladí lidé a jejich míjení se s politikou je téma, které řeší nejen česká společnost. Tomáš Valenta v analýze The Student Times (TST) výsledků minulých komunálních voleb zjistil, že obyvatelstvo mladší 30 let je v zastupitelstvech výrazně podreprezentováno. Výzkum OECD (2016) ukázal, že se volební účast prvovoličů vzhledem ke zbytku populace pohybuje v Česku na evropském průměru, a to 80 procent. Zároveň jsme ale státem s nejnižším zájmem mladých lidí o politiku – vůbec se o ni nezajímá 57 procent lidí ve věku mezi 15 až 29 lety. V reportáži jsme se vydali zkoumat, kdo jsou ti mladí, kteří se do komunální politiky pustili. 

I býti zastupitelem má svůj čas

První, za kým jsme se vydali, byl Tomáš Kocourek, třiadvacetiletý lídr kandidátky ČSSD v Brušperku. Na smluvené místo přichází o patnáct minut později, zapovídal se s potenciální voličkou při rozdávání letáků. Většinou prý na jeho kontaktní kampaň reagují důchodkyně a ženy na mateřské. Při rozhovoru Tomáš zmiňuje, že se ve svém směřování snaží být vždycky umírněný, protože radikálnost nikdy nevede k ničemu dobrému. Tuto poznámku zmíní zejména na adresu aktivistů, kteří dle něj mnohdy vnímají vyspělost naší společnosti a její výhody jako samozřejmost.

Tomáš Kocourek lídr kandidátky ČSSD v BrušperkuTomáš Kocourek lídr kandidátky ČSSD v Brušperku|Ester Klimecká

Tomáše Kocourka bychom asi nepopsali jako stereotypního mileniála západního střihu. Stojí nohama na zemi, studuje historii a je skeptický k moderním tématům jako práva zvířat nebo feminismus. Se sociálními sítěmi to nepřehání – a to ani kvůli politickým účelům. Ale pokud by se dostal do zastupitelstva, rád by své facebooké hříchy napravil a založil pár stránek, třeba pro místní ČSSD, kde by zveřejňoval kroky radnice.

Během svého pronikání do politiky Tomáš také vstoupil do Mladých sociální demokratů. „Začalo to tak, že když jsem v Brušperku ve dvaceti přišel do ČSSD, tak mi řekli, že existuje i nějaké MSD a jestli tam nechci vstoupit taky. Abych se zaběhnul. Našel jsem tam skvělou partu a jsem za to moc rád. Myslím, že mě to celkem uvedlo do politického světa.“

Tomáš se možná zaběhnul, se zvolením do zastupitelstva ale nepočítá. Pravděpodobně ho přeskočí současný zastupitel ČSSD, na malé obci lidé hodně kroužkují známé tváře a Kocourek mezi ně ještě tolik nepatří. Z hypotetického neúspěchu si ale nic nedělá. „Já se snažím přemýšlet na mnohem delší dobu dopředu než na čtyři roky. Nemá cenu se drát někam výš, dokud jsi níž něco nezažil. Nemám rád takové ty politické žraloky. Všechno má svůj čas.“

Zpátečka na kandidátce

Dvaadvacetiletý Otto Sixtus Libal je sice původem z Ústí nad Labem, kandiduje ale na Praze 7 na třetím místě TOP 09 a Starostové a nezávislí. Setkaly jsme se s ním na jejich předvolební akci Pojďte s námi na pivo!. Před restaurací s kolegy rozdávali letáčky a nabízeli kolemjdoucím pečivo s dovětkem: „Houska, co není od Babiše.“

Otto Libal je na třetím místě kandidátky za TOP 09 na Praze 7Otto Libal je na třetím místě kandidátky za TOP 09 na Praze 7|Terezie Kosíková

Otto je ambiciózní programátor s kšandami a v kulatých obroučkách. Po přestehování do Prahy se živil jako živnostník, poté pomohl rozjet startup a nyní má už rok vlastní digitální agenturu. Co se týče politiky, rád se vrací k první republice, zejména k Masarykovi. Jeho fotky má nejen na instagramu, ale prý i v rámečku na nočním stolku. Když jsme se zeptaly, jestli všechno stíhá a není toho na něj občas trochu moc, cituje Libal závodníka Formule 1 Andrettiho: „Pokud se vám zdá, že máte vše pod kontrolou, jedete příliš pomalu.“

O chvíli později nám už také vysvětlil, jak dostal navzdory svému věku tak brzy pozici místopředsedy TOP 09 na Praze 7. „Asi dva roky po mém přestěhování do Prahy jsem byl v parlamentních volbách nominovaný za pražskou Topku. Získal jsem tehdy asi devět set preferenčních hlasů. Ostatní si toho docela vážili, tak mi dali post. Ale vyběhal jsem si to. Dokázal jsem si za tu dobu najít dost kamarádů, kteří byli rodilí Pražáci a mohli mi to tedy hodit. Ono je to vlastně snadný, stačí ukecat tři lidi a ti mají další tři kamarády, kteří tě zakřížkují.“

Zajímavé informace se dozvíme následně během rozhovoru s jeho stranickým kolegou Janem Ladinem. „Na mladých si vážím hlavně schopnosti sebereflexe. Ottu jsme klidně mohli udělat kandidátem na starostu, ale on sám si pak uvědomil, že je na to ještě moc mladý.“

Naproti tomu Otto situaci ve straně komentuje stručně prohlášením, že „v Praze je větší vnitrostranická konkurence“ a později přidává tvrzení, že „Člověk musí poznat, kdy má dát zpátečku a spíš koukat, jaký je terén, na kterém bude závodit, než bude úplně připravený s někým se utkat.“ Otázkou pro nás zůstává, zda Libal zpomalil na základě své – a kolegy velmi oceňované – schopnosti sebereflexe, anebo spíše kvůli stranickému tlaku.

Od košů ke starostovi

Nakonec jsme se vydaly do desetitisícové Mohelnice. Zde na nás čekal Tadeáš Bača, osmnáctiletý maturant s ambicemi stát se nejmladším starostou v historii Česka. Při procházce městem se s kdekým zdraví a jeden pán si ho na ulici začal dokonce dobírat, že už teď si vykračuje jak pan starosta. K nám Bača prohodil, že rozhodně není těžké si ho v Mohelnici najít a prý navíc rád lidem říká, kde bydlí. „Během kampaně na mě už dvakrát zazvonily staré babičky a donesly mi buchty. Že jsem měl prý náročný den.“

Tadeáš Bača lídr kandidátky Změna je možná v MohelniciTadeáš Bača lídr kandidátky Změna je možná v Mohelnici|Terezie Kosíková

Jako jedinou překážku, kterou zaznamenal při svém pronikání do politiky, uvádí věk – ve čtrnácti by už nejraději na starostu kandidoval. Tak alespoň tehdy šel 17. listopadu na Národní a nakonec skončil u debaty s Kalouskem v restauračním zařízení. Sám sebe popisuje citací filozofa Marcuse jako realistu, který rád žádá nemožné. Na to mu oponuje jeho spolukandidátka paní Kloučková, která nás během reportáže dokonce pozvala k sobě domů na kávu a linecké. „Já učila matematiku, takže to mám spočítaný, jak to máme blbý,“ komentuje paní Kloučková volební šance. Pokud se to ale povede, Tadeáš podle ní bude radnici vést skvěle.

Na pozici starosty se Tadeáš necítí být nezkušený. „Co nevím, to se zvládnu během večera naučit. A uřídit úředníky podle mě zas tak složité není.“ Ač to na první pohled může znít od osmnáctiletého kluka překvapivě sebevědomě, Tadeáš zrovna nepatří mezi ty, od kterých takové tvrzení zní jako plytké řeči. Uskupení Změna je možná!, za které jako lídr kandiduje, dal Tadeáš dohromady sám. Od výsledků voleb do poslanecké sněmovny tráví kampaní čas skoro každý den. Základy strany ale vznikly už před dvěma lety, kdy natřel odpadkové koše v parku a začal se o ně pravidelně starat. Čistil je i během našeho rozhovoru.

Chvilku byl v Mladých zelených, odešel a teď není členem žádné politické strany. „Mně se vždycky vstupování do stran a různých organizací protivilo. Strany jsou jen prostředek pro ideály. Naopak si myslím, že Havlova-Bělohradského apolitická politika má budoucnost. Dokazuje to Macron a stejně tak Mélenchon ve Francii. Ač si oba založili stranu, tak ta je spíš prostředkem, který kvůli legislativě museli podstoupit.“

Mládí má revoluce

Na úvod analýzy problematiky vztahu mladých a politiky je nutné zmínit, že na jejich menším zájmu o politiku není nic neobvyklého – vyplývá to z rozdílné povahy různých fází života. Zatímco mládí je více orientováno na krátkodobou budoucnost a má tendence řešit problémy revolučně střihem, stáří se obvykle zaměřuje na dlouhodobé a méně drastické reformy. I proto je pro mladé lidi typický aktivismus s barikádami a až postupné dospívání do formální sféry politiky.

Zároveň lze v západní společnosti pozorovat, že úpadek zájmu mladých lidí o politiku je dlouhodobým trendem. Například v Británii v roce 1987 byla v parlamentních volbách účast mladých voličů mezi 18 a 24 lety v poměru ke zbytku populace 88 %. O čtyři roky později byla poměrná účast už jen 79 procent a v roce 2001 dokonce pouhých 63 procent. A tak se nutně nabízí otázka, jaké jsou příčiny?

Volební právo a peníze na byt od mámy

Zásadní věc, která má pravděpodobně na snižující se zájem o politiku u mladých vliv, je „destrukturalizace sociálních a ekonomických podmínek“, která probíhala v západním světě zejména v 80. a 90. letech. Doba vzdělání je delší, období ekonomické nezávislosti a sociální dospělosti se nekryje s věkem, kdy mají občané právo volit a být voleni. Autoři publikace Youth and Political Participation in Europe (2008) nejasně vymezený přechod z adolescence do dospělosti přirovnávají k joju. Mladí lidé nejenže vstupují na pracovní trh později, ale také čelí většímu riziku dlouhodobé nezaměstnanosti a delšímu období hledání prvního plného úvazku než jejich rodiče. Rozbor toho, jak se současná česká generace nemá lépe než ta předchozí, nabízí i rozhovor sociologů Buchtíka a Holubce na Radiu Wave.

Tomáš Kocourek při kampani s kolemjdoucímiTomáš Kocourek při kampani s kolemjdoucími|Ester Klimecká

Kvůli těmto změnám mladí obvykle nemají potřebu se angažovat, protože se na politiku buď necítí dostatečně zralí a dospělí, nebo řeší spíše existenční problémy související třeba s uplatněním se na trhu práce. Zajímavé v tomto ohledu je, že dva ze tří našich respondentů jsou již několik let naprosto finančně samostatní a zároveň ekonomicky zabezpečení, což je u lidí do pětadvaceti let vcelku netradiční situace.

Vliv na vzrůstající nezájem o politiku může hrát také příklon současné společnosti k většímu individualismu. Nižší role náboženství a rodiny a redefinování genderových a rasových rolí totiž oslabuje tradiční modely. Následně je menší takzvaná kolektivní zkušenost, která je ale základem stranické politiky.

Po čem mladí touží

Že se mladí nezajímají o politiku kvůli nedostatečnému zastoupení jim blízkých témat bývá ve společnosti artikulováno vcelku často. Následně debata obvykle pokračuje zdůrazněním tématu vzdělání, které je z očividných důvodů pro mladé zásadní. Ve studii A generation apart? Youth and political participation in Britain (2002) autoři v dotazníkovém šetření mezi tehdejšími mladými Brity upozorňují, že skupina mladých se lišila od zbytku populace i v dalších tematických oblastech. Mladí respondenti kladli větší důraz na post-materiální témata, než bylo ve zbytku populace běžné. Jednalo se o enviromentální problémy, lidská práva, solidaritu se Třetím světem, militarismus nebo práva zvířat. Autorka článku bohužel obdobnou studii z českého prostředí pro porovnání výsledků nenalezla.

Podle kandidáta Tadeáše Bači z Mohelnice je ale receptem na úspěch především jasné vysvětlení současných témat: „Důležité je snažit se jim ty problémy přiblížit. Když jdou mladý na demonstrace, mnohdy chodí jen na ty abstraktní. Ne že bych říkal, že je špatně, že přijdou na přijetí padesáti sirotků. Oni tam chodí, protože to pochopí. Ale věci, který se jich týkají konkrétně, třeba zvýšení minimální mzdy, těch se neúčastní, protože jim to je moc vzdálený.“

Osmdesátiletý Schwarzenberg, miláček českých mileniálů

Podle výše zmíněné studie se také zdá, že mladí v politice mnohem více vyžadují vize s ideály a jsou citlivější na morální selhání politiků a politický pragmatismus. „Možná by to chtělo nějakého veterána socialismu. Tak je to i na západě,“ doplnil během rozhovoru k této poznámce Bača. „Levicoví politici Melénchon, Corbyn i Sanders mají k mileniálům blízko, protože vyrůstali v podobném období protestů proti válkám a přebujelého kapitalismu.“

Tadeáš Bača při diskuzi se spolukandidátkou důchodkyní paní KloučkovouTadeáš Bača při diskuzi se spolukandidátkou důchodkyní paní Kloučkovou|Terezie Kosíková

„Překvapivě si myslím, že mladým přiblížil hodně politiku Karel Schwarzenberg z TOP 09. Sice starý děda, pravičák, ale od doby, kdy kandidoval na prezidenta, se to začíná měnit. Předtím se o politiku zajímala jen taková ta skupinka vyvolených, co vstoupila do mladých socanů nebo konzervativců, například Jan Hamáček, Jiří Pospíšil, Ivan Langer. Asi je to tím, že Schwarzenberg je idealista. A není konzerva.“

Skrytá angažovanost

Mladí bývají kritizováni za to, že se o politiku nezajímají. Výzkumy ale mnohdy nezohledňují, že tato skupina populace témata, která jsou pro ni důležitá, artikuluje jiným způsobem. Ať už občanským aktivismem nebo různými druhy dobrovolnictví.

Otto Libal při kampani na Praze 7Otto Libal při kampani na Praze 7|Terezie Kosíková

„Našich mladých sympatizantů je hodně,“ říká Otto Libal z pražské Topky. „Na Praze nám pomáhají buď dobrovolně, anebo za nějaký menší peníze. Napíšou mi, že nám rádi pomůžou, třeba rozdat letáky nebo je dát do domů. Jedna šestnáctiletá holka dokonce říkala, jestli nemáme nějaký předvolební materiály, že to dá mámě, aby mohla roznášet v práci. Až takhle jsou někteří lidé aktivní. Akorát se jim nedává tolik prostoru, protože politika je dost často o klientelismu a staří kádři, kteří se tam drží, tam mladý moc nechtějí.“

Pro vyšší účast zašlete sms

Mladým by bezpochyby pomohla důvěra a větší stranická prostupnost, což se daří praktikovat Pirátům. Jak ale ve své studii (2017) uvádí Severská rada, naprosto stěžejní je takzvaná politická socializace. Tu mohou prohlubovat volby nanečisto, politické simulace jako je studentský parlament nebo mládežnické organizace stran. Jako účinné se zdá být i zavedení volebního práva od 16 let. Experimenty se snížením věku kromě Norska provedlo i Rakousko, Skotsko a Německo. Kromě prohloubení zvyku volit experimenty přinesly i vyšší počet zvolených mladých zástupců. Zároveň se nepotvrdily obavy z většího politického extremismu mladých – jejich ideologické preference se přibližně shodovaly s většinovou populací.

Dle studie zaznamenaly pozitivních výsledky i informační kampaně. Kromě propagace voleb na sociálních sítích pomocí hastagů (#ÉGKÝS, který byl zkratkou „běž ven volit“), byly založeny i edukační webové stránky ohledně voleb. Mladým voličům dokonce posílali mobilizační maily, pohledy a sms zprávy. Testovací skupině operátoři v den voleb volali kvůli připomenutí účasti. Opatření skutečně účast mladých zvýšila.

Pokud chceme jako společnost někoho zapojit do demokratického procesu, musíme si to nejdříve vytyčit jako prioritu a následně věnovat úsilí zlepšení situace. Řečmi se nic nezmění, ale pokud identifikujeme problém jako dostatečně důležitý, existují mechanismy, jak ho vyřešit. Krok číslo jedna je neostýchat se nějakého dvacátníka na kandidátce zakřížkovat. Třeba má potenciál. 

Tadeáš Bača čistí popelnice, které v rámci kampaně před nějakou dobou natřeli.Tadeáš Bača čistí popelnice, které v rámci kampaně před nějakou dobou natřeli.|Terezie Kosíková