Před dvěma a půl lety se objevily v médiích titulky o „prvních českých teroristech“. Policejní operace Fénix se zprvu těšila mediální pozornosti. Kvůli údajnému plánování útoku na vlak policie jedenáct lidí zadržela, vyslýchala, zabavila jim věci a nakonec i pět z nich obvinila z plánování teroristického útoku. Když vyšlo najevo, jak velkou roli hráli v plánování policejní agenti, pozornost médií opadla. V září soud všech pět obviněných zprostil viny nepravomocně. Jenže tím operace Fénix nekončí. Letos v červnu policie obvinila pět lidí spojených s weby, které zveřejnily prohlášení takzvané Sítě revolučních buněk, z podpory hnutí podněcujícího nenávist k určitým skupinám obyvatel. Čtyři z nich stíhala už předtím, radikálně ekologického aktivistu anonymně vystupujícího jako Tomáš Zelený obvinila policie poprvé. S Tomášem Zeleným jsem probrala, jaký má smysl podobná radikální prohlášení zveřejňovat, o mezerách v policejním vyšetřování i o ekologickém aktivismu.
Zveřejnění komuniké Sítě revolučních buněk na několika webech hájíš mimo jiné tím, že jejich účelem je informovat společnost. Jaký má smysl šířit zrovna tyto komuniké?
Na webuGreen Action, na jehož provozu se podílím, bylo zveřejněno pouze jedno z nich. V něm se autoři zaštiťovali environmentálními motivacemi a web Green Action vznikl proto, aby o environmentálních akcích informoval. S prohlášením Sítě revolučních buněk se neztotožňuji, ale nemyslím si, že by jejich zveřejnění mělo být závadové. Nevím, jak to bylo u ostatních webů, ale u Green Action rozhodně nešlo o podporu vyjádření Sítě revolučních buněk, právě proto tam bylo uvedeno, že jednotliví redaktoři webu se s útokem neztotožňují.
Ale jaký má smysl šířit komuniké o žhářském útoku na policejní auto?
Jaký smysl má, že média píší o trestné činnosti? Green Action je médium věnující se radikálně environmentálním aktivitám. Má sloužit různým lidem různých názorů – je na něm celá řada názorů a informací, se kterými se neztotožňuji. Kdyby někdo poslal prohlášení, v němž by tutéž akci odsuzoval, také by se zveřejnilo. Stejně tak se na webu objevily texty, které nesouhlasily s útoky na kožešinové farmy. Policisté mě obviňují, že potlačuji demokracii a pluralitu názorů. Nedemokratické je ale cenzurovat. Kdybych to prohlášení na web skutečně umístil, zachoval bych se podle demokratických ideálů, které dle policie údajně podupávám. Je to paradox, protože pluralitu názorů ve skutečnosti potlačují ti, kteří chtějí šíření informací trestat.
Existuje pro tebe ve svobodě slova hranice?
Konkrétně na webu Green Action by prostor nedostaly autoritářské ideologie a nabádání k ubližování. Nemyslím si ani, že by neonacisté měli být trestáni za používání jejich symboliky. Trestáni by měli být, pokud budou nabádat k násilí vůči konkrétním lidem, nebo ho dokonce páchat. Ale vlastně nechci stát podněcovat, aby někoho trestal, protože stát teď trestá mě.
Takže se na webu zveřejňovaly veškeré texty, které přišly na email?
Co já vím, tak ano, až na jednu výjimku, kdy zaslaný text nedával smysl a obsahoval vulgarity.
„Policii zřejmě stačí, že mě trestá trestním řízením“
Jak se k žhářským útokům na policejní auta stavíš?
Nepovažuji je za konstruktivní a ani se neztotožňuji s ideologií, kterou jsou zaštiťovány. Na druhou stranu, a to jsem řekl i policistům, když někdo policejní auto zapálí, rozhodně kvůli tomu nebrečím. Policisté mě na svobodě omezují daleko víc než nějaká Síť revolučních buněk.
Co je pro tebe tedy adekvátní prostředek boje?
Jediné, co proti policistům používám, jsou právní prostředky. Už jsem na policii podal několik žalob. Ale je to nerovný boj. Policisté jsou pro soudy důvěryhodnější než obyčejní lidé. Navíc v tom umí dobře chodit – vymýšlet si, lhát do protokolů. Pro úspěch je třeba shromáždit neprůstřelné důkazy, z nichž se policie nemůže vylhat.
Proč tě v červnu, dva roky po zadržení jedenácti lidí včetně tebe v rámci operace Fénix, policie obvinila z podpory hnutí směřujícímu k potlačování práv lidí?
Měl jsem podle policie před třemi a půl roky umístit na web prohlášení Sítě revolučních buněk právě já. Policie to pořádně neprokázala a podle spisu ani žádné nezvratné důkazy krom spekulací nemá.
Policistům ale může být docela jedno, jak soud dopadne. Stačí jim zřejmě to, že mě můžou trestat trestním řízením. Do trestního řízení je zataženo více lidí, takže ho budou chtít mediálně rámovat smyšleným příběhem o stíhání Sítě revolučních buněk a může se táhnout řadu let. Bude náročné i finančně. Pokud by se řízení vedlo jenom proti tomu, že jsem něco údajně umístil na internet, tak by byl soud rychlý a levný. Důvodem můžou být i jejich uražená ega, protože se k nim chovám stejně jako oni ke mně – jak to nazvat: opovržlivě, arogantně…
Dáváš jim najevo, že jimi pohrdáš…
Od začátku lhali, u výslechu mi tykali a já se jim to snažím oplácet. Asi si myslí, že mě vyčerpají, ale já si rozhodně nic líbit nenechám. Myslím si, že je to pomsta za uražení Šlachty, za to, že jsem na ně poslal exekutory, za to, že s nimi nespolupracuji a chovám se vůči nim pohrdavě. A to se neodpouští, co kdyby to náhodou inspirovalo někoho jiného…
Nablogudáváš policistům přezdívky Měkejš, Cucák… Nemůže tě to diskvalifikovat? Nebylo by lepší na jejich přešlapy upozorňovat věcně?
Kdybych chtěl, mohl jsem se tomu všemu vyhnout. Mohl jsem s nimi na začátku spolupracovat. Jenže oni byli první, kdo se choval arogantně. Na výslechu se ke mně chovali z pozice moci. Zařekl jsem se a byl jsem stejně nepřístupný, jako oni byli drzí. Takže teď jsem drzý a arogantní já. Couvnout nehodlám.
Proč s tebou policie jednala tak arogantně?
Už kvůli tomu, že na mě nahlíží jako na podezřelého, ale je to otázka spíš na ně. Asi jsou na něco takového zvyklí.
Nesetkal ses s policistou, který by s tebou jednal v pohodě, nepředpojatě?
Měkejš byl v pohodě, dělal jen svoji práci. Ale mě otravuje už jenom vyšetřování samo o sobě. Měkejšem přezdívám současného hlavního vyšetřovatele spisu podplukovníka Škopa.
Proč je Měkejš Měkejš, když je v pohodě?
Pokračuje ve vyšetřování, nezastavil ho. Nemá odvahu na spravedlnost a případ nezastaví. To, že dělá jen svou práci, není vůbec omluva. To je způsob obhajoby nacistů u Norimberských procesů.
„Odůvodnění k mé domovní prohlídce: Jsem prý lídr Klubu pohádkových bytostí“
Je tvůj boj s policií právními prostředky úspěšný?
Do hlavy jim nevidím a záleží na tom, co kdo vnímá jako úspěch. Úspěch budu moct slavit až za deset, patnáct let, až dojdou do konce všechna návazná řízení. Problémem je jen pomalost našich soudů.
Věříš tedy, že s tvým obviněním neuspějí?
Myslím si, že nemají šanci. Kladu si otázku, jestli mu oni sami věří. Buď jsou neschopní a věří, že jim to projde bez ostudy, anebo jsou moc chytří a vědí, že mě trestají řízením a to jim stačí.
Věříš, že neuspějí ani s obviněním ostatních z Fénixe 1 a Fénixe 2?
To nemůžu vědět, o ostatních nemám dost informací, některé jsem poznal až po domovních prohlídkách a neznám je dostatečně dobře. Spis Fénix se skládá ze sedmnácti velkých šanonů, je mimo schopnosti normálního člověka ho nastudovat, pokud za to není placen. Pokud je ale postup policie u ostatních obviněných stejný jako u mě, tak si myslím, že neodsoudí nikoho. Tomu napovídá i zatím nepravomocné rozhodnutí soudu v případu údajného plánu útoku na vlak.
Co je ve spise Fénix?
Vybrané části odposlechů, jejich vyhodnocování, záznamy z internetových diskusí, zálohy internetových stránek, dopisy, úřední dokumenty z trestního řízení, znalecké posudky. Úsilí získat tolik materiálu stálo miliony. Už kvůli tomu, kolik do toho investovali energie, financí a času, musí vyšetřující policisté svým nadřízeným vykázat nějakou činnost. Skrývat fakt, že naprosto nic nevyšetřili. Snaží se teď proto vytvořit konstrukce alespoň z toho, co mají.
Jaké konstrukce policie vytváří?
Policie si domýšlí či úplně vymýšlí pojmy, organizace a skupiny, které neexistují. O mně píše, že jsem v kolektivním orgánu Sítě revolučních buněk, přitom nevysvětluje, co je to kolektivní orgán a já sám to dodnes nevím, ač jsem to ve spisu hledal. Stejně tak o mně ve spisu psali, že jsem člen neformálního militantního uskupení na Olomoucku. Členem žádného takového uskupení nejsem a ani jsem nebyl. Podle mě jde jen o to, že se občas potkávám s kamarády, kteří jsou aktivisté. Vzájemně se zveme na večeři, normálně se bavíme. Neformální uskupení tvoříme podle policie asi tím, že se potkáváme a přátelíme. Policie některým naprosto normálním věcem přisuzuje ve spisu zvláštní významy, i když se o nic neobvyklého nejedná. Normálně by se mělo nějaké uskupení něčím zabývat a něco vykonávat, to policie vůbec neřeší. Stačí ji, že se s někým znáte. Příkladem nesmyslné argumentace je i odůvodnění k mé domovní prohlídce. Psali, že jsem lídr uskupení Klub pohádkových bytostí. To byla guerillová skupina, která ve městě nakreslila cyklostezku, vytvořila guerillovou zahrádku v centru Olomouce nebo betonovala nájezdy pro cyklisty tam, kde byl vysoký obrubník.
„Nemyslím si, že bych se měl hájit, naopak policie by měla dokazovat“
Naťukl jsi Síť revolučních buněk. Objevila se podezření, že za údajnou sítí stojí policie nebo lidé z opačného politického spektra. Co si o tom myslíš? Může být celá síť hoax?
Jsem obvykle zastánce nejjednodušších možných vysvětlení. Nerad zastávám nějaké konspirační teorie. Spíš se kloním k tomu, že jde o autentickou skupinu nebo jednotlivce. Lidí, kteří jsou naštvaní na policii, může být mezi anarchisty či levičáky dost. Kvůli neplacení mezd si hodně nepřátel vytvořil i Krulec, provozovatel Řízkány. Může to mít ale i jiné vysvětlení.
Na blog Antifénix jsi psal o komuniké k jednomu žhářskému útoku v Olomouci, které se ukázalo jako hoax.
Asi se jedná o příspěvek z mého blogu, který Antifénix převzal. V tom komuniké se několikrát objevilo slovo fénix. Policie tehdy už asi deset měsíců vedla spis, který se jmenoval Fénix. Bylo mi to podezřelé a myslel jsem si, že se v případě toho prohlášení jednalo o nějakou policejní provokaci. Podle toho, co jsem později zjistil, byl útok nejspíš autentický. Muselo se ovšem jednat o hodně velkou náhodou, což se mi zdá v tuhle chvíli jako nejpravděpodobnější možné vysvětlení.
Ptám se proto, že mě zajímá, jakým způsobem ověřují pravdivost informací od anonymů třeba administrátoři webu Green Action?
Nijak. U prohlášení by mělo být upozornění, že administrátor nemůže zaručit autenticitu. Nelze jej pokládat za pravdivé automaticky.
Pak se zase nabízí otázka, jaký smysl má takovou informaci zveřejňovat…
Druhá otázka je, jestli je smyslem takových prohlášení sama událost nebo spíš motiv, který k ní vedl.
Ze spisu policie se zdá, že jsi jediným administrátorem webu ty.
Pak by to policie měla prokázat, ale s tím si neláme hlavu. Mohla by si zkontrolovat například výpis IP adresy. Místo toho vytváří spekulace a snaží se to dokládat všechno nepřímo. O dalších administrátorech neví a snaží se obvinit alespoň někoho. Nemyslím si ale, že bych se měl hájit, to naopak policie by měla dokazovat.
„Radikální ekologické hnutí je u nás na vzestupu“
Není to tím, že lidé provozující podobné weby používají šifrování a jiné prostředky ochrany svého kyberprostoru?
Web Green Action v té době fungoval u českého poskytovatele, společnosti Forpsi, která s policií velmi ráda spolupracovala a všechno jí poskytla. Až po policejním zásahu byl web převeden na doménu Noblogs, která s policií nespolupracuje.
Jak se stíhání odráží ve tvém životě?
Inspirovalo mne ke studiu na právnické fakultě. Hodně jsem se toho naučil a myslím, že se ještě naučím. Rozhodně mě jako environmentálního aktivistu neparalyzovalo, naopak se ještě víc angažuji v aktivitách, které mi dávají smysl, v hnutí za klimatickou spravedlivost, nebo sdílím svoje know how s lidmi, kteří jsou perzekvovaní za politickou aktivitu.
Může se Fénix odrazit na společenské angažovanosti?
Na anarchistické aktivisty může mít potlačující efekt, ale to je dnes předčasné hodnotit. Radikálně ekologické hnutí, jehož se cítím součástí, je v České republice naopak na vzestupu.
Ano?
Rozhodně. Máme Klimakemp, Češi se účastnili blokády v Bělověžském pralese…
Takže si u nás lidé uvědomili, jak velký průšvih je klimatická změna?
Na začátku devadesátých let, v době svého vzniku u nás, bylo ekologické hnutí více radikální, dělaly se přímé akce jako například blokáda výstavby jaderné elektrárny Temelín. Postupně se hnutí zprofesionalizovalo, institucionalizovalo a umírnilo. Stejný vývoj mělo ekologické hnutí v zahraničí, kde vznikalo už v šedesátých, sedmdesátých letech. Ale když se uvolnilo místo, objevili se mladí angažovaní lidé, kteří nastoupili na místo radikálních ekologů. Roli hraje i vývoj klimatického hnutí v zahraničí, které Čechy ovlivnilo, a v neposlední řadě aktuálnost problému. A klimatická změna je největší problém, který lidi na planetě způsobili. Nezastaví se falešnými řešeními, je potřeba co nejdříve skoncovat s fosilními palivy.
Zastaví snad klimatickou změnu přímé akce?
Pár lidí nic nezmění, ale co když k elektrárně jednou přijde padesát tisíc lidí? Přímé akce v minulosti změnily spoustu věcí, zastavily třeba dálniční program v Británii, kde stát odmítal neustále vyklízet aktivisty ze stromů. Když to nevzdáš, než začneš, máš alespoň šanci, že jednou těch padesát tisíc lidí přijde – a ty už policie nevyklidí.
