Dnes třináctiletá Nigerijka Zuriel Oduwole žije se svou rodinou ve Spojených státech. Hovoří ke studentům na univerzitách, v médiích nebo na půdě mezinárodních organizací, podporuje děti v malých afrických školách a diskutuje se státníky o míru. Natáčí dokumenty, které Afriku představují pozitivně, a mluví s africkými vládci. Inspiruje dívky po celém světě, aby snily více, než se odvažují. Chce na svém příběhu ukázat rodičům a celému světu, co všechno mohou děti dokázat, dostane-li se jim dostatečného vzdělání.
Na Zuriel poprvé upozornil časopis Forbes, který o ní napsal v roce 2013. Zuriel se tak stala nejmladší osobou, s níž tento časopis kdy přinesl rozhovor. V témže roce pronikla také po boku tří prezidentů do žebříčku stovky nejvlivnějších afrických osobností podle časopisu New Africa Magazine. Newyorský Business Insider ji označil za nejvlivnější jedenáctiletou osobnost světa a v Kanadě se probojovala na seznam 33 žen, které podle časopisu ELLE nejvíce ovlivnily světové dění. Objevila se v britské BBC, čínské CCTV nebo americké CNN, zaujala servery CNBC nebo Bloomberg. Je také nejmladší filmařkou komerčně úspěšných snímků na světě.
Vlastní revoluce
Zuriel propadla dokumentům a žurnalistice brzy – ve školní soutěži dokumentů na téma Revoluce/převrat v historii se rozhodla dokázat světu, že by neměl Afriku vnímat jen na základě negativních stereotypů. Ve svém projektu chtěla představit úspěšnou revoluci v Ghaně v roce 1979 a získala pro něj rozhovor s leteckým poručíkem Jerrym Johnem Rawlingsem, který převrat vedl a později se stal hlavou ghanského státu. Rozhovor s ním byl začátek její novinářské kariéry.
Zuriel Oduwole se ale rozhodla pro svou vlastní revoluci – její dokumenty mají představit ostatním kontinentům Afriku lépe a objektivněji než většina médií. Pro dokumenty jako The Ghana Revolution (2012), Educating and Healing Africa Out of Poverty (2013), Technology in Educational Development (2014) a A Promising Africa (A Brighter Nigeria, 2014) pořídila další a další rozhovory s politiky, podnikateli a vlivnými osobnostmi Afriky včetně prezidentů Malawi, Tanzanie nebo Kapverd Joycem Bandou, Jakayem Kikwetem a Jorgem Fonsecou. Na kontě má zatím interview s pěti premiéry a dvanácti prezidenty. Kromě toho hovořila s přeživší holocaustu Evou Hallerovou, ředitelkou amerických Mírových sborů Carrie Hessler-Radelet nebo s dánským ministrem Frisem Bachem. Její dokumenty rozhodně nezůstaly bez povšimnutí, ten poslední se v USA promítal vedle velkorozpočtových hollywoodských filmů jako Annie, Železné srdce nebo 96 hodin: Zúčtování.
Nejvíc se jí dotkl rozhovor s jamajskou premiérkou Portiou Simpson Millerovou: „Vzala mé ruce, pomodlila se za mě a pak si mě posadila na klín, abychom vyfotily oficiální fotografie. Bylo to hodně odlišné od všech předchozích prezidentů a premiérů, s nimiž jsem mluvila,“ vzpomíná.
V Africe bych ovlivnila jen jeden nebo dva státy
Zuriel se zapojuje i do řady dalších projektů. Když v roce 2014 propukla epidemie eboly, podporovala Zuriel kampaň na zlepšení hygieny dětí. V době konání loňského mistrovství světa ve fotbale vedla projekt #FollowTheBallForEducation, kterým chtěla upozornit na důležitost vzdělání. Podílela se také na videích #LikeAGirl a #LikeAGirl - Unstoppable upozorňující na negativní význam fráze „Like a girl“, tedy na marginalizaci dívek ve společnosti.
Nejvýznamnější byl ovšem její projekt Dream Up, Speak Up, Stand Up (DUSUSU), který zahájila v březnu 2013. Program DUSUSU se zaměřuje na vzdělání a zvýšení sebevědomí dívek – v současné době běží na mnoha afrických školách. Hlavním cílem je povzbudit dívky, aby zůstávaly ve škole, protože jedině tak mohou dosáhnout nejlepšího možného vzdělání a díky tomu i lepšího života. K podpoře dívek má projekt přesvědčit i jejich rodiče a africké vlády. Vzdělání se v Africe totiž stále dostává spíše chlapcům.
Zuriel by v afrických zemích chtěla zavést i možnost online vzdělávání. Sama se svými sestrami často cestuje, učí se proto doma a na cestách prostřednictvím kalifornského online systému. O jeho výhodách mluví na svém youtube kanálu Dream TV ve videu This is How We School, které je zakončeno výstižným heslem: „Každé dítě má právo na vzdělání. Díky technologiím je budoucnost lepší.“ E-learning by podle ní mohl zprostředkovat výuku dětem dostat bez ohledu na čas a prostor.
Jejím největším cílem je získat prezidentské křeslo Spojených států, ke kterému má sebevědomě nakročeno. „Lidé se mě pořád ptají, proč se nechci stát prezidentkou některé z afrických zemí, ale já myslím, že jako prezidentka některé africké země bych byla schopná ovlivnit pouze jeden nebo dva státy. Jako prezidentka Spojených států bych měla vliv nejen na USA, ale na většinu zemí světa včetně afrických a také těch v oblasti Karibiku. Mohla bych tak změnit způsob vzdělávání dívek po celém světě,“ objasňuje svůj hlavní motiv.
Podle novináře Tomáše Lindnera se v Africe za posledních patnáct let snížila nerovnost mezi dívkami a chlapci. „Neumím posoudit přímo dopad aktivit Zuriel, ale přístup afrických dívek ke vzdělávání se postupně zlepšuje. Od roku 2000 se výrazně zlepšila školní docházka ve většině afrických zemí. V řadě zemí – mimo jiné i v Tanzánii, kde byla Zuriel aktivní – třeba odpadlo placení školného a rodiče už tedy nemají důvod, proč do školy neposílat své syny i dcery,“ upozornil Lindner pro TST.
V posledních letech se podle něj o nevyužitém potenciálu žen ve společnosti více mluví. „Odráží to i známý projev Baracka Obamy při letošní návštěvě Keni. Ženy jsou ve veřejném životě v Africe stále více vidět, v politické elitě, byznysu i občanské společnosti a o roli žen ve společnosti, a o jejich pokračujícím znevýhodnění, mnohé z nich hovoří. To také dává naději k dalšímu zlepšení,“ tvrdí Lindner.
Každý názor, každá neotřelá perspektiva, která nabourá přežité klišé Afriky coby beznadějného kontinentu, má smysl, myslí si novinář. „Jediná filmařka nedokáže zázraky, ale pokud takových hlasů z Afriky nebo od znalců Afriky bude přicházet více, tak se naše vnímání opravdu může změnit. Tak, abychom se na Afriku dívali jako na naprosto normální kontinent, který je v pohybu, kde existují obrovské rozdíly mezi jednotlivými státy a kde leží obrovský potenciál. Třeba i pro nápadité podnikatele,“ dodává.
