Lidstvo čelí globální krizi, možná největší pro současné generace. Rozhodnutí, která lidé a vlády učiní v nejbližších týdnech, dají tvar celému světu na dalších několik let, píše v komentáři pro deník Financial Times, který web E15.cz přináší v redakčně zkráceném překladu, Yuval Noah Harari, autor knih Sapiens, Homo Deus a 21 lekcí pro 21. století.
Co se v komentáři také dočtete:
° Současná krize má řešení formou totalitárního se podrobení i podporou důvěry v instituce a informace.
° Technologie mohou být dobrým sluhou i zlým pánem.
° Situace si žádá jednotné globální řešení.
° Je třeba světový lídr, kterým už nejsou Spojené státy.
Změní se naše zdravotnictví, ekonomika, politika, kultura. Musíme jednat rychle a rozhodně. Zároveň musíme ale mít na paměti dlouhodobé konsekvence našich kroků. Nejde jen o překonání momentální hrozby, ale nastavení světa poté, co se bouře přežene. Ano, bouře se přežene, lidstvo a většina z nás přežije a budeme si muset zvykat na nový svět. Mnohá krátkodobá opatření se totiž změní v trvalá. To je totiž přirozenost všech krizových řešení. Předbíhají historii. Zavedení toho, co by jinak trvalo roky, se děje v řádu hodin. Ještě nedokonalé a místy i nebezpečné technologie se začnou používat, protože riziko nicnedělání je větší.
Co se stane, když budou všichni pracovat na dálku, z domova, když školy a univerzity přejdou do online světa?
V současné krizi čelíme zejména dvěma výzvám. První je volba mezi totalitárním se podrobení a občanským uvědoměním a angažovaností. Druhá je volba mezi izolacionismem národů a globální solidaritou.
Protichůdná řešení
Cesta totalitárního podvolení se znamená neustálou kontrolu vlád, monitorování lidí a tresty v případě porušení pravidel. Moderní technologie nám vůbec poprvé v historii dávají možnost sledovat kohokoliv 24 hodin denně. Když se před půlstoletím o to stejné pokoušela například sovětská KGB, nedokázala mít 240 milionů lidí v zemi pod dohledem. Používala na to lidi, agenty, analytiky, ale zkrátka to nešlo. Dnes vlády spoléhají na počítačové mikročipy a algoritmy a jde to snáz.
Některé vlády se už právě touto cestou v současné situaci vydali. Můžeme zmínit třeba Čínu. Kontrola telefonů, kamery na rozpoznávání obličeje, povinnost reportovat svůj zdravotní stav - díky tomu všemu dokáže Čína identifikovat nemocné a dokonce jejich kontakty.
Dále třeba Izrael. Premiér země Benjamin Netanjahu pověřil izraelskou bezpečnostní službu k užití technologií, které normálně slouží v boji proti terorismu. Když parlamentní komise tento krok neschválila, Netanyahu vydal příslušný pohotovostní dekret. Takové situace se mohou rychle stát normou, nikoliv výjimečným řešením.
Současná řešení dávají ale na stůl i jinou nebezpečnou věc. Dnes chtějí vlády znát teplotu nebo tlak. Co když příště bude vláda po všech svých občanech chtít, aby nosili biometrický náramek, který toho změří mnohem víc? Vládní analytika pak bude o vašem stavu vědět dřív než vy sami. Bude vědět, kde jste byli, s kým jste byli. Takový systém by asi dokázal epidemii zastavit hned. Ale co s dalšími informacemi, co když bude vláda vědět taky to, na jaký televizní kanál jste se dívali, z toho usoudí vaši politickou orientaci, bude vědět čemu a kdy jste se smáli, co vás rozrušilo. Stejná technologie, která odhalí kašel a teplotu odhalí vaši náladu. Manipulace s námi je pak blízko. Data hacking v kauze Cambridge Analytica je proti tomu nic a působí jako technika z doby kamenné.
Možná jsou to příliš silné hrozby. Ale moje domovská země Izrael vyhlásila mimořádný stav v roce 1948 ve válce za nezávislost. Znamenalo to cenzuru tisku, zábory půdy. Mimořádný stav máme od roku 1948 v zemi stále.
Není vyloučeno, že mnohé vlády budou ve výjimečných stavech pokračovat i po odeznění epidemie s argumentem, že je na místě strach z druhé vlny, nebo proto a proto…
Lidstvo roky o svou svobodu a právo na soukromí bojovalo, koronavirová krize může být zlom. Pokud se zeptáte lidí, jestli je jim milejší soukromí, nebo zdraví, vyhraje zdraví.
Sama ta otázka je ale chybná. Můžeme totiž mít obojí. To v případě, že dáme lidem důvěru. Některé úspěšné příklady boje s epidemií koronaviru jako třeba v Jižní Koreji, v Singapuru nebo v Tchaj-wanu spoléhají na čestný přístup dobře informovaných lidí.
Když s lidmi sdílíte výsledky vědeckého výzkumu, data a informace, občané dokážou udělat správnou věc i bez Velkého bratra za zády.
Příklad důvěry: mytí rukou
Dobrou ilustrací takového informovaného chování je mytí rukou mýdlem. Tato jednoduchá akce zachrání ročně životy milionů lidí. Bereme to jako samozřejmost, ale jde o výdobytek teprve 19. století. Do té doby si ani doktoři ruce nemyli, byť šli od pacienta k pacientovi. Dnes si lidé nemyjí ruce proto, že by se báli trestu, ale proto, že rozumí tomu, proč to dělají.
Pro dosažení takové úrovně spolupráce je třeba důvěra. Důvěra ve vědu, úřady, politiky, média. V minulých letech byla politiky přitom důvěra v ně podrývána. A opravit to nejde přes noc. To, co zažíváme teď ale není normální situace, v časech krize se i myšlení dokáže rychle změnit. Když máte spory v rodině, krizová situace vás zase dokáže ztmelit.
Technologie by pak důvěře měla sloužit. Klidně si nechám měřit teplotu a tlak, ale chci, aby informace z toho sloužily pro mé osobní rozhodování.
Stejné je to s čísly a daty, které pak vláda sbírá agregátně. Měl bych k nim mít přístup a měl bych mít možnost kontrolovat a posuzovat vládní opatření.
Současná situace je test toho, komu chceme věřit. Je velké riziko, že přitom přijdeme o soukromí a svobodu.
Jeden svět
Další současnou potřebou je globální akce, potřebujeme globální plán. I důsledek koronavirové krize v podobě krize ekonomické vyřešíme pouze globální kooperací.
Nejprve potřebujeme globální sdílení informací. To je jedna z výhod, kterou má lidstvo oproti virům. Čína může naučit mnoho věcí Spojené státy. To, co zjistí italští lékaři ráno, by večer mohli vědět v Íránu. Britové si mohou vzít příklad z Jižní Koreje a tak dále. I tady je klíčová důvěra.
Potřebujeme také celosvětový systém výroby a distribuce zdravotnického materiálu. Testů, respirátorů, ventilačních přístrojů. Namísto toho, aby se jednotlivé země snažily urvat, co jde. Globální koordinace by totiž pomohla znásobit a zrychlit výrobu. Bohaté země s minimem případů nemocných by měly pomáhat těm, které jsou na tom v danou chvíli hůř. Můžou to potřebovat příště. Pokud si pojede každá země po svém, skončí to chaosem a prohloubením krize. Potřebujeme globální plán a potřebujeme ho rychle.
Bude také nutná dohoda na tom, jak po světě cestovat. Zastavení mezinárodní dopravy na měsíce způsobí obrovské škody a také zbrzdí boj proti koronaviru. Vědci, doktoři, novináři, politici, byznysmeni musí mít možnost zůstat v pohybu. Proto bude nutný prescreening jejich stavu v jejich domovských zemích.
Hledání nových lídrů
Naneštěstí se zatím nic z toho neděje. Kolektivní paralýza zatím zasekla mezinárodní spolupráci. Člověk by možná už před mnoha týdny čekal, že se světoví lídři budou pravidelně scházet a situaci řešit. Přijdou se společným plánem na krizi. První počin v tomto směru bylal videokonference uskupení G7 před pár dny, ale žádný závěr nepřinesla.
V minulých globálních krizích, ať už v roce 2008 kolem finanční krize, tak v roce 2014 kolem epidemie eboly to byly vždy Spojené státy, které na sebe braly roli světového lídra. Současná americká administrativa ale tuto roli dávno vzdala. Jasně dala najevo, že jí zajímá hlavně velikost Ameriky. Mnohem víc než budoucnost lidstva.
Současné vedení Spojených států se zřeklo i svých nejbližších spojenců. Zakázalo lety z EU bez jakéhokoliv předešlého upozornění. Navíc nabídlo německé farmaceutické firmě miliardu dolarů za případný zisk monopolu na vakcínu proti viru Covid-19. Těžko, i kdyby se postoj USA změnil, budou ostatní země věřit lídrovi, který nerad přijímá zodpovědnost, nepřiznává chyby a který úspěch bere na sebe a chyby háže na ostatní.
Pokud prostor po USA nezabere jiná země, boj s koronavirem bude složitější. Zároveň je zřejmé, že se dál zhorší mezinárodní vztahy.
Dosud byla vždy každá krize příležitostí. Musíme doufat, že to bude i tento případ. Že si lidstvo uvědomí hrozbu světové nejednotnosti. Pokud budeme dále nejednotní, nejen, že to prodlouží krizi, ale zadělá to na další problémy v budoucnu. Pokud najedeme na cestu globální solidarity, bude to vítězství nejen v boji s virem, ale založíme na lidskost v 21. století.
Autor je spisovatel, oceňovaný zejména za knihy Sapiens, Homo Deus a 21 lekcí pro 21. století
