Kritici běloruského režimu se znovu pokoušejí zvrátit situaci v zemi mobilizací odpůrců autoritáře Alexandra Lukašenka. Po jedenácti týdnech protestů je opoziční hnutí ve slepé uličce a snaží se teď ochromit podlomenou ekonomiku země. O rozsahu pondělní generální stávky přicházely smíšené zprávy, které bylo těžko možné ověřit. Lukašenka by však zřejmě mohl ohrozit pouze vytrvalý celonárodní odpor, který by zemi paralyzoval.
Opozice zahájila stávku v reakci na nevyslyšení ultimáta, které Lukašenkovi před dvěma týdny z exilu dala opoziční vůdkyně Svjatlana Cichanouská. Žádala jeho rezignaci, propuštění politických vězňů a vypsání nových prezidentských voleb.
„Režim Bělorusům opět ukázal, že násilí je jediné, čeho je schopen,“ reagovala na potlačení již tradiční nedělní demonstrace, do které se zapojilo na sto tisíc lidí. „Národní stávka začíná. Zaměstnanci státních továren a podniků, pracovníci v dopravě a dělníci, učitelé a studenti od dnešního rána stávkují,“ uvedla.
Během pondělního dopoledne však nebylo možné získat věrohodně informace o rozsahu stávky. Samotná opozice dopředu připouštěla, že účast bude zřejmě poznamenána všeobecným strachem z represí, ať už v podobě ztráty pracovních míst nebo věznění a mučení. Státní média se snažila situaci bagatelizovat, agentura Belta uvedla, že všechny podniky fungují normálně. Ministerstvo školství zase sdělilo, že protestují jen hrstky studentů.
Zároveň se však objevovaly videa z několika univerzit, ze kterých bylo zřejmé, že před budovami se shromáždily přinejmenším stovky mladých lidí. Stejně tak přicházely zprávy, že práci odmítli zahájit kupříkladu zaměstnanci velkých chemiček v Grodnu.
Do „problémových“ společností údajně přijeli situaci řešit příslušníci bezpečnostních složek a odbojné lidi zatýkali. Řada menších firem podle některých zdrojů dala lidem volno. Poradce Cichanouské Franak Viačorka na Twitteru zveřejnil záběry pomalu jedoucích aut, jejichž řidiči chtěli vyjádřit solidaritu se stávkujícími.
Evropskou unií neuznaný vítěz srpnového hlasování Lukašenko si je v současnosti zřejmě jistý ruskou podporou. O víkendu to naznačil během telefonátu s americkým ministrem zahraničí Mikem Pompeem, který žádal dialog s kritiky režimu. „Rusko nezasahuje do vnitřních záležitostí Běloruska. Země jsou zároveň připraveny společně reagovat na vznikající vnější hrozby,“ prohlásil Lukašenko.
Jak Evropská unie, tak Washington uvalily v uplynulých týdnech na Bělorusko sankce a v tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by autoritář váhal mezi příklonem k Rusku nebo Západu. Moskva už v půli září přislíbila Minsku úvěr 1,5 miliardy dolarů. Počátkem měsíce pak Cichanouskou zařadila na seznam osob hledaných v souvislosti s trestnou činností.
Před volbami byly přitom vztahy mezi oběma zeměmi napjaté. Lukašenko se bál ohrožení běloruské suverenity ze strany Kremlu, který na něj vyvíjel tlak energetickými zbraněmi. Bude proto zajímavé sledovat, nakolik se „návrat ztraceného syna“ projeví prohlubováním ekonomické a politické integrace obou zemí.
Přes jednoznačný příklon Lukašenka k Rusku ale není jasné, nakolik je Moskva ochotná se angažovat v potlačení běloruských protestů a riskovat tak postihy ze Západu. Pokud by se tedy opozici podařilo zapojit do odporu skutečně velké množství lidí a vyvolat delší odstávku ekonomiky, mohlo by to nyní poměrně jasně se jevící situaci ještě zvrátit.
