Po více než týdnu bojů o Náhorní Karabach je zřejmé, že eskalace konfliktu je vážnější než dřívější krátkodobé potyčky. Etničtí Arméni bránící neuznanou republiku Arcach, jsou ve složité situaci a je otázka, jestli území bez vnějšího zásahu dokážou udržet. V tuto chvíli přitom není jasné, jestli útoky na cíle v Ázerbájdžánu konflikt ještě více vyhrotí, nebo posílí mezinárodní snahu o dosažení příměří.
Ázerbájdžán pokračuje v intenzivním ostřelování karabašské metropole Stěpanakert, kde po část víkendu nešla elektřina. „Na budovách v centru města jsou značné škody. Lidé nemohou ven, jsou v krytech,“ uvedl z místa reportér Al-Džazíry Bernard Smith.
Baku naopak informuje o útocích na svá města. „Můj manžel viděl ženské tělo v kaluži krve. Po celém městě jsou oběti,“ citovala BBC zdravotní sestru z azerské Gjandži.
Ázerbájdžán chce dostat Karabach pod kontrolu
Jerevan jakoukoli aktivitu z arménského území popřel, představitelé Karabachu však uvedli, že jejich síly cílily na vojenské letiště v Ázerbájdžánu. Později prý palbu zastavily, aby neohrožovaly civilisty.
Lídr regionu Arajik Harutjunjan však varoval před dalším ostřelováním armádních cílů. O počtu obětí bojů nelze získat spolehlivé informace, jde přinejmenším do stovek. Jen arménská strana hlásí více než dvě stovky zabitých vojáků.
Mezinárodní společenství považuje Náhorní Karabach za součást Ázerbájdžánu, i když jej od války po rozpadu Sovětského svazu de facto spravují Arméni. Z vývoje posledních dní lze usuzovat, že Baku činí vážný pokus získat oblast zpět pod kontrolu.
„Náhorní Karabach je naše země,“ prohlásil ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev v neděli v televizním projevu k národu. Požádal Arménii o omluvu a harmonogram odchodu ze sporného území. „Tohle je konec. Ukázali jsme jim, kdo jsme. Pronásledujeme je jako psy,“ dodal.
Je otázka, zda by byl Ázerbájdžán ochotný pustit se do takové operace, kdyby neměl v zádech tureckou podporu. Ankara se v poslední době stále více angažuje v regionálních konfliktech a nyní se spekuluje o tom, jak dalece je zapojena v bojích o Karabach. Jisté je, že léta cvičí azerské důstojníky a dodává do země zbraně a vybavení.
Rusko hledá rovnováhu
Objevila se i nepotvrzená nařčení, že byla do akce nasazena turecká letadla, Ankara pomáhá Baku řídit drony či posílá na bojiště militanty ze Sýrie, a přenáší tak konflikt do náboženské roviny. Odborníci ale mají za to, že se prezident Recep Tayyip Erdogan dosud angažuje spíše řečnicky.
Za největšího ochránce Arménie je považováno Rusko, které mimo jiné v zemi provozuje vojenskou základnu. Moskva má ale zároveň poměrně dobré vazby i na Ázerbájdžán. V současnosti se tak od ní očekává, že bude hlavním mediátorem, který dokáže do regionu vrátit křehkou stabilitu. Ministr zahraničí Sergej Lavrov už v neděli řekl, že je Kreml připravený hledat řešení konfliktu prostřednictvím Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě.
„Není pochyb o tom, že Rusko vyvine veškeré možné úsilí a použije jakýkoli nástroj diplomatického nátlaku, který má k dispozici, aby zajistilo příměří co nejdříve,“ uvedla ve své analýze pro The Moscow Times bezpečnostní expertka Domitilla Sagramosová z londýnské King’s College.
Ropné a plynové potrubí v ohrožení
Prezident Vladimir Putin si zcela jistě nepřeje, aby se jižní Kavkaz stal působištěm islámských radikálů. Objevují se však názory, že určité vyhrocení situace hraje Rusku do karet. Aktuální karabašské útoky na azerské cíle se odehrávají nebezpečně blízko ropných a plynových potrubí.
Jejich ochromení nebo poničení by pro zemi mělo velké hospodářské důsledky a mohlo by narušit i turecké a evropské plány na diverzifikaci energetických zdrojů a zvýšení nezávislosti na Rusku.
Náhorní Karabach každopádně své aktivity na území rivala musí velmi dobře vážit. Ohrožení energetické infrastruktury by ještě více rozlítilo Ankaru a mohlo by vyvolat i větší sympatie Západu k Baku. Nelze však vyloučit, že ostřelování cílů v jejich blízkosti je varováním pro Ázerbájdžán a Turecko na radu Moskvy.
