Dříve chudá Asie bohatne a masivně zbrojí

Vyzbrojující se asijské armády

Vyzbrojující se asijské armády Zdroj: E15

Čínské stíhačce se minulý týden vůbec poprvé podařilo odstartovat a zase přistát na rovněž první čínské letadlové lodi Liaoning. Zlí jazykové sice nazývají Liaoning, který vznikl přestavbou ukrajinského trupu, „plovoucím muzeem“, přesto je funkční letadlová loď mocným symbolem: kdo ji má, může projektovat svou moc na moři. Nezbrojí však jen Čína, vojenský arzenál ve velkém nakupují i její sousedé.

Dříve chudé rozvojové státy dnes nakupují moderní ponorky, protiraketové systémy a stíhací letouny. O závody ve zbrojení však nejspíš nejde, prudce rostoucí ekonomiky si spíše užívají svůj hospodářský boom.

Jak ukazuje bližší pohled, utrácejí jen někteří. V rychle se rozvíjejícím regionu jihovýchodní Asie vloni stouply výdaje na zbraně o 13,5 procenta na 25 miliard dolarů. Za posledních deset let zvýšily země jako Vietnam, Thajsko a Kambodža výdaje na zbrojení o 66 až 82 procent, jak zjistil švédský institut Sipri, který monitoruje zbrojení ve světě. Dohromady však výdaje na obranu v celé Asii a Oceánii vloni stouply jen o 2,3 procenta.

Největším tahounem zbrojení a regionální vojenskou mocností číslo jedna je bezpochyby Čína, která od roku 2002 zvedla rozpočet na zbrojení o 170 procent a od roku 1995 o 500 procent. Podle odhadů Sipri vloni Peking vydal za zbraně 143 miliard dolarů, což ho staví na druhé místo za USA.

Peking už na zbrojení vydává dvakrát tolik co Moskva. Washington má ale pořád velký náskok – za zbraně utratil 711 miliard. Čínská čísla sama o sobě vypadají varovně, ale faktem je, že Peking dává posledních deset let na obranu konstantní dvě procenta svého HDP (oproti americkým 4,7 procenta). Zbrojní výdaje tedy rostou úměrně s ekonomikou. Čína si většinu arzenálu (na rozdíl třeba od Indie) vyrábí sama.

Země, v nichž sílící Čína vyvolává obavy, jsou Indie a Vietnam, konstatuje Sipri. Rozpočet vietnamského ministerstva obrany pro letošní rok je o 35 procent vyšší než vloni. Vietnam nakupuje ponorky a stíhačky z Ruska a balistické střely z Izraele. Třecí plochou mezi Čínou a Vietnamem je Jihočínské moře, zatímco Dillí má s Pekingem nevyřešené hraniční spory z války v šedesátých letech. V případě Indie hraje roli také její zájem stát se regionální velmocí. Výrazem tohoto zájmu může být i deklarovaný plán Indie pořídit si příští rok ruskou letadlovou loď.

Další země jihovýchodní Asie zbrojí spíše kvůli ochraně svých obchodních zájmů (Singapur kvůli ochraně Malackého průlivu), kvůli sousedským sporům (Kambodža) nebo kvůli vysokému propojení politiky a armády (Thajsko, Filipíny). V případě ozbrojeného konfliktu s Čínou by přesto asijské země musely spoléhat na americkou pomoc, konstatuje časopis Economist. USA si rostoucí moc Číny uvědomují – důkazem je plán prezidenta Obamy přesunout 60 procent amerických námořních sil do Asie.

První Čína, pak Japonsko a Indie

Výdaje na obranu se za posledních deset let v Asii zdvojnásobily na 224 miliard, píše americký thinktank Center for Strategic and International Studies (CSIS). Nejvíce dávají Čína, Japonsko, Indie, Jižní Korea a Tchaj-wan, na něž připadá 87 procent všech výdajů. Čínské údaje mluví o 89,9 miliardy dolarů za rok 2011. Jsou ale vyšší (viz článek), protože k nim nepřispívá pouze rezort obrany. Druhé je Japonsko s 58,2 miliardy a třetí Indie s 37 miliardami dolarů. Výdaje Severní Koreje jsou neznámé. KLDR tvrdí, že v roce 2009 vydala na obranu 570 milionů dolarů, ale podle odhadů USA vydává Pchjongjang asi 8,77 miliardy, což odpovídá třetině HNP.