Navržený italský eurokomisař pro hospodářství Paolo Gentiloni tvrdí, že bude při posuzování veřejných financí Říma nestranný. Chce přehodnotit pakt stability a růstu, který podle něj selhává při snižování dluhové zátěže unijních zemí. Čtvrtek je nejrušnějším dnem slyšení kandidátů na členy Evropské komise. Své plány europoslancům představila například estonská adeptka na řízení energetiky Kadri Simsonová. Večer se čeká prezentace Řeka Margaritise Schinase, jenž má mít mimo jiné na starosti imigraci.
Nominace italského sociálnědemokratického expremiéra vzbudila obavy, zda nebude v hospodářské oblasti příliš prosazovat stanoviska jižních zemí, zejména své vlasti. Tyto státy v minulosti usilovaly o rozvolnění unijních fiskálních pravidel. Řím se nedávno dostal do sporu s Bruselem a hrozilo mu disciplinární řízení kvůli jeho rostoucímu dluhu. „Chci, aby v tomto bylo zcela jasno. Nejsem a nebudu představitelem jedné vlády,“ slíbil Gentiloni.
Kandidát do týmu Ursuly von der Leyenové zároveň zdůraznil, že pokud to jednotlivým zemím rozpočty umožňují, měly by v době hrozby hospodářské stagnace investovat do svého růstu. Vyslovil se také pro revizi paktu stability a růstu, který stanovuje mantinely pro rozpočtové deficity a veřejné dluhy. Není si však jistý tím, k jak hluboké reformě by mělo dojít.
Mezi své priority Gentiloni řadí nástroj, jenž by měl v případě náhlé ekonomické krize pomoci v boji s nezaměstnaností. Zatím však není jasné, zda bude mít podobu půjček či přímé finanční injekce do rozpočtů postižených zemí. „Politicky to nebude snadné,“ připustil Ital.
Vyslovil se i pro zavedení „uhlíkového cla“ na import zboží, které by mělo chránit evropské producenty před konkurencí ekologicky neuvědomělých firem. Návrh patrně přispěje k dalšímu zhoršení obchodních vztahů mezi EU a USA.
Italský adept europoslance přesvědčil, i když reakce na jeho vystoupení byly smíšené. Dočkal se sice potlesku, podle některých názorů ale nezodpověděl uspokojivě na jediný dotaz. Nejasnosti panovaly kolem osudu Simsonové, která chce hledat rovnováhu mezi unijními ekologickými ambicemi, energetickou bezpečnostní a přijatelnými cenami energií. Podle některých europoslanců dostatečně nereflektovala klimatické výzvy.
