Nejen ve Spojených státech amerických se nejtalentovanější pracovníci koncentrují ve velkých městech. To vede k prohlubování rozdílů mezi metropolemi a zbytku země. Podle analýzy ekonomů z Princetonské univerzity a Fedu se ale příliš urputný boj s tímto trendem nemusí vyplatit.
Analytici upozorňují, že vysoce kvalifikovaní profesionálové fungují produktivněji, pokud se mohou shlukovat na stejném místě, typicky ve velkém městě. Jsou zkrátka „příliš cenní“ na to, aby dávalo smysl snažit se dosáhnout jejich rovnoměrnějšího rozmístění po celé zemi, plyne ze studie.
Jaké je lepší řešení? Autoři argumentují, že by problém nerovné distribuce znalostí a bohatství řešili propracovanějšími daňovými transfery.
Jejich cílem by bylo lákat relativně méně kvalifikovanou pracovní sílu do menších měst, a zabránit tak jejich vylidňování. V praxi by se tak mohlo jednat i o variantu základního nepodmíněného příjmu. Naopak vysoce vydělávající „městští profesionálové“ by měli počítat s o něco vyšším zdaněním.
„Ta studie představuje myšlenkový experiment o optimálním rozmístění pracovníků. Nedokážu si teď ale představit politické okolnosti, za kterých by byl uskutečnitelný,“ řekl agentuře Bloomberg Will Wilkinson z think-tanku Niskanen Center. Sám Wilkinson se tématem rozdělené společnosti zabývá. Na problém poukázal mimo jiné ve studii, která zmapovala politickou polarizaci v USA.
Podle analýzy vygenerovalo 472 okrsků, ve kterých při posledních prezidentských volbách zvítězila Hillary Clintonová, téměř dvě třetiny amerického HDP. Zbylá třetina připadala na 2584 okrsků, kde uspěl Donald Trump.
Rozevírající se nůžky mezi příjmy obyvatel metropolitních oblastí a menších sídel jsou nicméně patrné již od sedmdesátých let minulého století, připomíná Bloomberg. Rozdíl ovšem nikdy nebyl vyšší než v posledních letech, kdy dosahuje zhruba 14 tisíc dolarů (320 tisíc korun) za rok.
