Podobně vysokého funkcionáře soudili v Číně naposledy v roce 1989 po zásahu na náměstí Nebeského klidu a předtím za „kulturní revoluce“ Mao Ce-tunga.
Zmodernizoval zemědělství, přitáhl investory
Čou proslul jako efektivní stranický vůdce provincie Sečuán, kde se mu v devadesátých letech podařilo modernizovat zemědělství a přitáhnout do země řadu investorů (například Intel), zároveň však brutálně potlačoval náboženské skupiny v čele s Fa-lun-kung (na vrub mu lze přičíst dvě stovky umučených přívrženců) a později též protesty mnichů v Tibetu. Na tuto práci si jej najal tehdejší prezident Ťiang Ce-min, za jehož spojence byl Čou považován v neposlední řadě proto, že se oženil s jeho neteří.
„Jsem si vědom toho, jakou škodu jsem straně a lidem způsobil,“ řekl před soudem šedovlasý člen politbyra, jemuž prý bezpečností orgány – kterým ještě předloni na podzim vládl – zabavily vklady a jmění za 15 miliard dolarů. Největší část majetku tvořily investice do čínského ropného průmyslu, který byl zdrojem obživy i pro další rodinné členy.
„Jak je možné, že celá justice byla ještě nedávno v rukou tak zkorumpovaného politika?“ zeptal se před časem sugestivně list New York Times. Narážel přitom na skutečnost, že Čou měl v politbyru na starost Centrální politickou komisi pro právní záležitosti, která koordinuje činnost soudů, prokuratur, ozbrojených jednotek vnitra a tajných služeb.