Počátky dnešního elektromobilu BMW i3 se datují už do roku 1991. Tenhdy si začala německá automobilka pohrávat s představou městského čtyřmístného elektromobilu. Tak se zrodilo BMW M1, které mělo dojezd 200 kilometrů.
BMW to s elektromobily nemyslí vážně jen poslední roky, kdy k městské a moderní i3 brzy připojí také větší i5. Do vývoje elektromobilů se pustili už v sedmdesátých letech. V roce 1972 při příležitosti mnichovské olympiády představili model 1602. Jednalo se spíše o předělané kupé 1600.
Samostatně vyvinutý elektromobil do městské zástavby, kde šetření emisemi a rozměry dává největší smysl, uvedli Bavorští v roce 1991. Jednalo se o koncept E1. Svým zaměřením velmi připomíná právě dnešní i3. Třídveřový minivůz měl čtyři místa uvnitř. Karoserie je složena z hliníku a plastu, namísto dnešního karbonu a pryskyřice je použita konvenční konstrukce samonosné karoserie.
Koncept byl plně pojízdný a na začátek devadesátých let neměl vůbec špatné parametry. Vždyť dojezd mezi nabíječkami činil 200 kilometrů. O moc dále se dnešní malé elektromobily nedostaly. Maximální rychlost byla omezena na 120 kilometrů za hodinu.
"É-jednička" nikdy nebyla navrhnuta se záměrem k sériovému provedení. Ve své době působila jako šílený koncept, který vůbec nezapadal do tehdejší hluboce konzervativní a tradiční modelové řady bavorské automobilky se řadami 3,5 a 7. Právě proto je hezkým příkladem toho, že "nikdy neříkej nikdy...".
