Turecko poskytuje uprchlíkům „dočasnou ochranu“, která jim umožňuje využívat služby veřejného sektoru. To však s sebou podle Reuters nese prudce se zvyšující náklady v době, kdy růst turecké ekonomiky zůstal za očekáváním (meziročně vzrostla o necelá tři procenta, vláda čekala o pět) a země se potýká s rekordně slabou lirou.
„Turecká reakce na uprchlickou krizi je v porovnání s Evropou mnohem humánnější a více v souladu s hodnotami, které ona sama považuje za univerzální,“ tvrdí Sinan Ulgen, ředitel organizace EDAM.
Mnohé tábory pro běžence jsou podle něj z těch nejlepších, co kdyby byly postaveny, úřady v nich navíc zajišťují lékařskou péči, přístup ke vzdělání a sociálním službám. Dodává ale, že turecká připravenost těmto lidem pomáhat naráží na své meze.
„V Turecku platí zvyk, že pomoc svým sousedům je povinností, byť někdy i nepohodlnou,“ upřesnil Rae McGrath z americké humanitární organizace Mercy Corps. Jen zřízení daných uprchlických táborů vyšlo na 6,5 miliardy dolarů (155,5 miliard korun).
Přečtěte si rozhovor s Ivo T. Budilem:
Turecká vláda přesto podle slov nejmenovaného představitele „zůstává odhodlána pomáhat lidem v nouzi, ať už mezinárodní společenství nad problémem přestane zavírat oči či ne“. Ve skutečnosti se ale migrace pomalu stává citlivým politickým tématem v zemi, kterou čekají v listopadu předčasné parlamentní volby.
Politici se například snaží brát v potaz obavy obyvatel měst v oblasti u hranic se Sýrií, kteří se bojí, že je běženci početně převýší. Z předvolební agendy se proto vytratilo případné rychlejší udělování pracovních povolení imigrantům.
I to je důvod, proč se nakonec může stále více uprchlíků rozhodnout z Turecka odejít do západní Evropy, ač se jim po cestě může dostat drsnějšího zacházení například ze strany maďarské policie. „Nečeká nás zde normální život, chci si najít práci,“ vysvětlil 32 letý Tariq, zatímco se chystal opustit přístavní město Bodrum a vydat se na řecký Kos.
Proč Syřané neprchají do zemí Perského zálivu? Platí tam nepsané restrikce
