V debatách prezidentských finalistů se často probírají témata, která mají s funkcí hlavy státu jen velmi letmou souvislost. Důležitější je, co může prezident skutečně dělat. A také jak se ke svým klíčovým pravomocím dosud choval Miloš Zeman a co si o nich myslí Jiří Drahoš.
Jmenování ústavních soudců
Přátelské vztahy s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, kterého si Miloš Zeman vybral v roce 1998 jako vicepremiéra do své vlády, vzaly během posledních pěti let za své. Naposledy se Rychetský do hlavy státu opřel začátkem měsíce. „Pokud mám z něčeho obavy, tak z kohorty panošů, která funguje na Hradě,“ řekl Českému rozhlasu. Už dříve Zemana kritizoval za příliš kreativní výklady základního zákona. Zeman byl zpočátku za výběr „svých“ ústavních soudců chválen. Jeho předchůdce Václav Klaus na sklonku mandátu kandidáty nenominoval a soud byl paralyzován.
Online přenos z druhého kole prezidentských voleb sledujte zde >>>
Zeman do 15členného pléna dosadil například i Vojtěcha Šimíčka, který v roce 2013 kritizoval jeho prezidentskou kampaň. Na druhé straně narazil v Senátu s návrhy jmenovat Jana Sváčka nebo Jiřího Nykodýma. Rychetský zhruba v polovině Zemanova funkčního období avizoval, že nejpozději na konci roku 2017 odejde. Pak si to však právě kvůli krokům a prohlášením prezidenta rozmyslel. Řekl, že dokončí desetiletý mandát, který mu vyprší až ve volebním roce 2023. Podobně je na tom osm jeho kolegů, zbývajících šest bylo jmenováno v letech 2014 a 2015. Takže příští prezident do složení Ústavního soudu zasáhne jen v případě, že některý ze soudců sám složí funkci.
Možná nejdůležitější pravomoc hlavy státu. Česká národní banka má mimo jiné silný poradní hlas při rozhodování o přijetí nebo nepřijetí společné evropské měny. Výběr členů bankovní rady tedy může rozhodnout i o tom, zda země učiní kroky k přijetí eura. Příští prezident bude na podzim jmenovat dva viceguvernéry. Druhý, tedy poslední mandát končí 30. listopadu viceguvernérům Mojmíru Hamplovi a Vladimíru Tomšíkovi. Noví lidé tak musejí být jmenováni k 1. prosinci. Miloš Zeman ve svém funkčním období jmenoval pět ze sedmi členů bankovní rady, do křesla guvernéra prosadil Jiřího Rusnoka, někdejšího premiéra úřednické vlády. Naposledy se rada centrální banky měnila loni v únoru – Zeman vybral ekonomy Oldřicha Dědka a Marka Moru. Výběr lidí Zeman vždy konzultoval a v podstatě dodržel své prohlášení, že hlavním důvodem pro jmenování členů bankovní rady bude odbornost, která se nemusí vázat na názory prezidenta. Snažil se, aby v radě byli zastoupeni teoretici i praktici. Jiří Drahoš uvedl, že členy rady by vybíral tak, aby její složení bylo vyvážené a s co nejpestřejším zastoupením ekonomických škol a profesí. |
Jmenování profesorů
Podle zákona o vysokých školách jmenuje hlava státu profesorem pro určitý obor toho, kdo byl navržen vědeckou nebo uměleckou radou vysoké školy. Jmenování profesorů se děje zpravidla dvakrát do roka, obvykle na jaře a na podzim. O tom, zda má zákon tuto pravomoc ponechat prezidentu republiky, se vedly dlouhé spory, nakonec v rukou hlavy státu zůstala. Bouřlivé diskuze vyvolalo počínání Miloše Zemana, který dlouho odmítal jmenovat profesorem literárního historika Martina C. Putnu.
Vadilo mu jeho údajně nevhodné chování na veřejnosti. V roce 2015 Zeman nepodepsal jmenovací dekrety jiných tří kandidátů, profesory se nestali Ivan Ošťádal, Jiří Fajt a Jan Eichler. Někteří z dotčených kvůli nejmenování Zemana neúspěšně žalovali, některé žaloby byly staženy. Jiří Drahoš by v prezidentské funkci zcela dal na akademickou obec – ta má podle něj rozhodovat, kdo je titulu profesora hoden.
Amnestie podle článku 63 ústavy vyžaduje kontrasignaci předsedy vlády nebo jím pověřeného člena kabinetu. Možnost udělit amnestii všem anebo jen skupinám odsouzených osob využili Václav Havel v letech 1993 a 1998 a Václav Klaus v lednu 2013. O té doby se dodnes diskutuje, je silně kritizována, protože mimo jiné ukončila vyšetřování řady kauz závažné hospodářské kriminality a korupce. Prezident Zeman před minulou prezidentskou volbou odmítl, že by vyhlásil amnestii, a slovo dodržel. Individuální udělování milosti považují jedni za historický přežitek, jiní za potřebný institut. S jeho užitím by se ovšem mělo šetřit. Zeman, který jako politik udělování milostí kritizoval, jich za dobu svého mandátu udělil osm, většinou z humanitárních důvodů. Výjimkou a kontroverzním krokem bylo loňské omilostnění nájemného vraha Jiřího Kajínka. Jiří Drahoš tvrdí, že by individuální milosti využíval pouze pro velmi výjimečné případy humanitární povahy, jako poslední naději pro těžké případy zdravotní či sociální. Plošnou amnestii by neudělil. |
Právo veta
Jedna z absolutních pravomocí prezidenta. Možnost podle článku 50 ústavy vrátit zákon schválený parlamentem k novému projednání. Poslanecká sněmovna může prezidentské veto přehlasovat nadpoloviční většinou všech poslanců, tedy 101 hlasy. Miloš Zeman v předvolebních rozhovorech uváděl, že by chtěl vetovat zákony co nejméně, především jen legislativní zmetky, a své námitky bude přednostně vznášet při zasedáních vlády a v parlamentu. Během funkčního období vetoval sedm zákonů, uspěl pouze jednou v roce 2013 v případě zákona o odpadech. Jiří Drahoš považuje právo veta za výjimečný nástroj, o jehož užití by uvažoval pouze v případě pevného přesvědčení, že zákon je špatný z podstatných důvodů. Přihlédl by přitom také k postoji obou komor parlamentu.
S vládou pojí prezidenta těsné vztahy, protože hlava státu je podle ústavy součástí moci výkonné, jejímž vrcholným orgánem je právě kabinet. Velká část prezidentských pravomocí vyžaduje kontrasignaci premiéra nebo jiného člena exekutivy. Například i zahraniční cesty mu schvaluje vláda. Pokud to mezi Hradem a Strakovou akademií neklape, může prezident komplikovat vládě život. Naposledy to Miloš Zeman předvedl loni na jaře, kdy odmítal odvolat ministra financí Andreje Babiše. I Václav Havel otálel v roce 2001 se jmenováním Miroslava Grégra vicepremiérem, o deset let později zdržoval Václav Klaus odvolání ministrů Víta Bárty, Josefa Dobeše a Radka Johna. Že jmenování premiéra a ministrů patří k nejvýznamnějším pravomocem hlavy státu, předvedl Zeman po pádu Nečasova kabinetu. Bez dohody se stranami, a tudíž v rozporu s ústavními zvyklostmi jmenoval kabinet v čele s Jiřím Rusnokem. Nechal ho u moci bez důvěry sněmovny téměř půl roku. Podobně porušil Zeman zvyklosti loni na podzim, kdy jmenoval premiérem Andreje Babiše, aniž po něm žádal záruku 101 poslanců. Zeman argumentuje tím, že ústava neříká, dokdy má vyhovět návrhům na jmenování či odvolání ministrů, koho má jmenovat premiérem nebo jak dlouho může být vláda v demisi. Jeho protikandidát Jiří Drahoš řekl, že by trestně stíhaného politika do vlády nedosadil. Rovněž by neakceptoval kabinet s účastí či podporou KSČM. |
Zahraniční politika
Prezident Miloš Zeman začal v posledních týdnech ujišťovat, že vždy vystupoval jako zastánce Evropské unie a po nástupu do funkce nechal na Hradě vyvěsit unijní vlajku. Přesto kritizuje Brusel za byrokratická nařízení včetně uprchlických kvót. Zeman je zastáncem referenda o setrvání v EU. Zdůrazňuje však, že on sám by hlasoval pro současný stav. Pro Zemanova soupeře Jiřího Drahoše je vystoupení z evropského společenství nepředstavitelné. Podle něj bychom vyměnili bezpečí a prosperitu za izolaci. Míní, že Česko by mělo naopak patřit k hlavnímu proudu integrace, aby vlastními návrhy a aktivní kritikou přispělo k odstranění nedostatků EU.
Zeman je kritizován za postoje k Rusku, Číně a migrační krizi. Podle svých odpůrců poškozuje zájmy země ve světě. Zemanovi vytýkají hlavně účast na oslavách Dne vítězství v Moskvě, kde byl jedinou hlavou státu z EU, nebo na přehlídce ke konci druhé světové války v Pekingu. Na obou akcích jednal se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem a zasazoval se za zrušení sankcí vůči Ruské federaci. Expremiér Bohuslav Sobotka a bývalý šéf diplomacie Lubomír Zaorálek (oba ČSSD) nedokázali podle pravicové opozice i některých koaličních politiků Zemana korigovat a zamezit tak dvoukolejnosti české zahraniční politiky. Dlouhodobě jasný postoj zastává Zeman vůči Izraeli. Židovský stát označil za jediný ostrov demokracie na Blízkém východě.
