Jako Američan dostávám dotazy, jak vidí současného českého prezidenta a zároveň prezidentského kandidáta zahraničí. Moje zkušenosti se zahraničním vnímáním Miloše Zemana jsou hlavně názorem „Západu“. To má svůj význam. To, jak je Zeman vnímán na západě, se váže k západním zájmům. A v tomto ohledu je český prezident definován svou podporou Vladimiru Putinovi a Rusku.
Dichotomie současných voleb je tedy dána bojem Východu proti Západu. Zemanův úspěch by z pohledu Evropy mohl znamenat narušení bezpečnosti nebo demokratických i ekonomických struktur Západu. Abychom byli fér, jde o shodnou kritiku, jaká je vedena vůči Donaldu Trumpovi.
Dlouhodobě kolísavá stabilita střední Evropy a mohutné krize tohoto století v širším smyslu zasáhly formální a tradiční struktury společnosti a zanechaly obrovské množství lidí v dezorientaci a strachu. Veřejnost v důsledku významných změn světového vládnutí, globální ekonomiky, náboženství i společenských norem (mnozí tyto změny považují za krizi) méně důvěřuje tradičním pilířům společnosti stejně jako zavedenému způsobu komunikace ze strany tradiční „elity“.
Průběh druhého kola prezidentských voleb sledujte v online přenosu >>>
Tím se umetá cesta pro populismus. Ten je nesmírně důležitým nástrojem pro stabilitu vládců nedemokratických států. Populistická rétorika nahrazuje demokratický přínos a vytváří se iluze, že reaguje na obavy lidí. Přičemž tyto „obavy“ bývají nastaveny právě populistickým vedením státu záměrně tak, aby sloužily cílům těchto lídrů.
Demokratická Evropa se s několika výjimkami, jako byl Brexit nebo německé volby, populismu úspěšně brání z jednoho prostého důvodu. Demokracie je z povahy věci velmi tvrdá na vládnoucí moc a je obtížné, aby populisté skutečně převzali majoritní podíl na moci. Ale pokud by se tak stalo, ponesou odpovědnost. A pak je dobrá šance, že v příštích volbách nebudou znovu zvoleni.
Ve střední Evropě včetně České republiky je to poněkud komplikovanější, protože politický systém ani politická kultura zde ještě neměly čas se dostatečně stabilizovat. Krize a otřesy doma i v zahraničí, ke kterým dochází zároveň, umožňují vzestup populismu na mocenských pozicích. Na Západě jsou to v současné době v podstatě jen Spojené státy americké, které pustily populisty k moci, a to jen proto, že jejich systém ignoruje lidové hlasování ve prospěch jiné struktury (Electoral College).
Co má vzestup populismu naopak společného ve všech regionech? Smartphony s neustálým přístupem na internet.
Díky sociálním sítím s jejich základními algoritmy se lidé „propojují“ s „přáteli“ a lidmi stejného smýšlení. Najednou se zdá, že internet jim různými způsoby říká, že konkrétní pohled na svět, který je vlastní jim i jejich přátelům, je legitimním, úplným a přesným světonázorem. Do jejich životů to vrací pocit bezpečí a sounáležitosti.
Akorát zde současně máme ještě další skupiny společnosti, které byly informovány o jiném jedinečném a legitimním pohledu jdoucím proti tomu prvnímu. Nyní obě sociální bubliny bojují proti sobě – neschopné reálně diskutovat. Čímž ukazují, že zde existují třídy a trhy, kterých se dá politicky i komerčně využít. Je to zkrátka dokonalá bouře.
Vše o prezidentských volbách >>>
Navzdory názorům některých marketingových expertů si nemyslím, že trend naslouchání populistickým slibům a volení vlivných na vysoké posty je důsledkem lhostejnosti veřejnosti k morálce nebo hodnotám. Myslím, že jde o silnou nechuť ke složitosti a rozlišování.
Technologický pokrok nás zrychluje, což vyžaduje také okamžitost a stravitelnost informací. Jsou podávány v čím dál menších porcích a jednotkách, oproštěny od komplexnosti. Vše má být sděleno během několika sekund tak, aby se dalo kliknout na líbí/nelíbí. Není čas ani prostor pro detaily, nuance, složitost, rozvažování. Tyto atributy se stávají nežádoucími.
Přesně sem spadají také hodnoty a morálka, protože jsou příliš intelektuální nebo uvažují příliš dopředu či příliš v souvislostech. Problémem jednoduchosti však je, že svět a jeho problémy jednoduché nejsou. Dynamika jakékoli skupiny lidí na jakékoli úrovni je složitá a komplexní. Jednoduchá řešení, po kterých všichni toužíme, jsou fantazie.
Česká politika se svým způsobem nachází v opačné pozici, než v jaké byly USA předloni v době prezidentských voleb.
Připomeňte si profily kandidátů: Jiřího Drahoše a Miloše Zemana
Zatímco Donald Trump představoval kandidáta kritického vůči stávajícímu establishmentu, v Česku je antiestablishment díky vítězství Miloše Zemana a Andreje Babiše v předchozích volbách aktuálně u moci.
Záměrně zmiňuji také současného předsedu vlády v demisi, protože jeho postavení je významné. Na rozdíl od USA se totiž český prezident musí o výkonnou moc dělit s vládou a premiérem, což umožňuje různé politické akce a manévry, jimiž svou pozici mohou vzájemně posilovat nebo naopak oslabovat. Na to by se nemělo zapomínat.
Autor je vedoucím Katedry mezinárodních vztahů a diplomacie na Anglo-American University v Praze
