Marian Jurečka: Babiš dělá z lidí blbce, zveřejnění závěrů kontrol Agrofertu může snadno zařídit

Marian Jurečka

Marian Jurečka Zdroj: Michael Tomeš E15

Farma Čapí hnízdo
Farma Čapí hnízdo
Farma Čapí hnízdo
Farma Čapí hnízdo
Farma Čapí hnízdo
18
Fotogalerie

Lidovci i hnutí Starostové a nezávislí představili podobu svých samostatných postupů do voleb, jejich koalice je definitivně minulostí. První místopředseda KDU-ČSL a ministr zemědělství Marian Jurečka, který je zároveň šéfem volebního štábu lidovců, tvrdí, že jeho strana jen zatáhla za záchrannou brzdu, jak bylo dohodnuto. „Mrzí mě, že Starostové dali přednost formě před obsahem. Pro mě byl klíčový program,“ říká.

Byl jste jedním z těch, kdo v KDU-ČSL do poslední chvíle stáli za koaliční spoluprací se Starosty. Její rozpad vás, předpokládám, mrzí.

Mrzí mě to hodně, ale pořád to beru tak, že se rozpadla koalice, nikoli spolupráce. Takže věřím tomu, že pro budoucnost a pro další typy voleb je ta spolupráce stále otevřená.

Jaký pocit převládá ve straně? Je to úleva, když padla nutnost překonat desetiprocentní hranici?

Těch pocitů je víc. U někoho může převládat úleva, u někoho zklamání. Musím ale říci, že za sedm let, co jsem ve vedení KDU-ČSL, jsem nezažil takový tlak jako za poslední měsíc a půl – tím myslím zprávy, které jsme dostávali z členské základny i od našich sympatizantů. To rozhodování opravdu nebylo vůbec jednoduché.

Hlavní příčinou tlaku byly výsledky předvolebních průzkumů?

Myslím, že to bylo rozhodující. Já jsem nikdy neříkal, že průzkumům se nedá věřit, ale nepamatuju si za sedm let jediný, který by nás nadhodnotil. Ale na druhé straně se nemůžeme tvářit, že na nás ta zodpovědnost neležela. Pokud by to skutečně nedopadlo, tak bychom stáli a dívali se, co se děje, a neměli bychom jakoukoli možnost s tím něco udělat.

Jakmile stranické orgány hnutí STAN rozhodly, že koalice platí, dokázalo hnutí vystupovat zcela jednotně. Proč se totéž nepovedlo u lidovců?

Ale nám se podařilo sjednotit členskou základnu. Na sjezdu dostal koaliční projekt přes 80 procent, to je velice silný výsledek. Po rozhodnutí sjezdu lidé začali makat, v krajích začaly fungovat volební štáby. Spíše jsme pociťovali, že taková aktivita nebyla na straně Starostů. V některých krajích Starostové nenabídli na společné kandidáty ty nejlepší, kteří třeba uspěli v krajských volbách.

To některým našim lidem vadilo. A když potom přišly červencové průzkumy, tak mnoho lidí mělo oprávněné otázky. Mohu říci, že v březnu jsme na jednání se STAN hovořili o tom, co uděláme, když v červenci budou průzkumy špatné. Tehdy kolegové za STAN řekli, že zatáhneme za záchrannou brzdu. A to jsme my udělali.

Lidé z vedení Starostů ale tvrdí, že to byl z vaší strany překvapivý krok. Ostatně ani na jednom z celostátních sjezdů vašich stran se o záchranných brzdách nemluvilo.

To je snad z taktických důvodů celkem pochopitelné.

To jistě je. Ale ani teď se Starostové k této dohodě moc nehlásí.

V březnu na jednání v paláci Charitas (pražské sídlo KDU-ČSL – pozn. aut.), kde byli Petr Gazdík a Stanislav Polčák, oni sami řekli, že bude možnost zatáhnout za záchrannou brzdu a vést diskuzi o tom, že Starostové půjdou na naše kandidátky. Ano, byla to interní informace a nevím, do jaké míry ji tehdy vyjednávači za STAN předali do své členské základny.

Možná jste se úplně dobře nedomluvili na podobě té záchranné brzdy. Byl přechod Starostů na vaše kandidátky jedinou variantou?

To je logicky jediná možná varianta. Myslím, že to tam tehdy i padlo. Mě mrzí, že Starostové dali přednost formě před obsahem. Pro mě ta forma nebyla klíčová. Pro mě byl klíčový obsah, tedy program, lidé a to, co se bude dít po volbách. Naše nabídka byla velkorysá: nebudeme vůbec nic měnit na parametrech a obsahu spolupráce, jen se pojďme bavit o změně té jedné malé části formy.

Starostům to zjevně jako malá změna nepřipadalo a téměř jednomyslně vaši nabídku odmítli. Překvapilo vás to?

Já jsem se spoustou z nich během června a července mluvil a musím říci, že mi mnoho lidí za Starosty, hlavně z Moravy, říkalo, že by neměli problém jít na naše kandidátky. Myslím, že tím, co jejich rozhodování ve finále opravdu nepomohlo, byly výroky Jiřího Čunka. Pokud mám partnera a vím, že je pro něj něco citlivou otázkou, tak bych se měl vyvarovat toho, abych mu přes média vzkazoval, co má a nemá dělat.

Jak významná vlastně byla role Jiřího Čunka v osudu koalice?

Myslím, že se jeho role přeceňuje. Vždycky rozhodovaly kolektivně desítky lidí, ať na celostátní konferenci, na sjezdu nebo na celostátním výboru. Pokud jde o rozhodování uvnitř KDU-ČSL, tak role Jiřího Čunka není nijak výrazná. Myslím ale, že jeho úloha byla nešťastná kvůli jeho mediálním vyjádřením. A to neplatí jen pro tento případ.

Proč myslíte, že Jiří Čunek během pár týdnů zcela změnil názor na koalici?

Pro mě je to záhada. Pokud se pro něco rozhodnu a přinesu řadu racionálních argumentů, což Jiří Čunek udělal ve prospěch koalice na celostátních konferencích v Brně a v Jihlavě, tak je zvláštní, když dva měsíce nato přijde týž člověk a začne říkat něco úplně jiného, než říkal předtím.

Ale to je spíš otázka na Jiřího Čunka. Nedá se nic dělat, je to rozhodnutí a já ho respektuji. Je to škoda, ale na druhé straně můžeme uspět my i Starostové a v nové sněmovně ukázat, že umíme spolupracovat. Akorát ten bonus z přepočtu hlasů, který bychom získali, kdybychom šli společně a dostali se nad deset procent, tak ten prostě mít nebudeme.

Jste šéfem volebního štábu. Nebojíte se, že Čunkovy výroky mohou lidovce v kampani poškodit? Má cenu s ním o tom hovořit?

Snažili jsme se s ním opakovaně hovořit my i naši předchůdci. Evidentně to k ničemu nevede. Já třeba občas radši počkám, chvilku popřemýšlím, třeba i konzultuji věci s kolegy z předsednictva, než něco řeknu.

Ale bohužel nemyslím, že by se v přístupu Jiřího Čunka v tomto smyslu něco změnilo. Na druhé straně vždycky říkám všem voli- čům, kteří na to téma narazí, že Jiří Čunek není v předsednictvu strany, nekandiduje do sněmovny a neprezentuje oficiální názor KDU-ČSL.

Ještě před rozpadem koalice jste se se Starosty shodli na podpoře Jiřího Drahoše v prezidentské volbě. To platí stále?

Ano.

Nebudete čekat, zda se do boje nepřihlásí někdo další?

Teď už je to velice málo pravděpodobné. Pro mě osobně i pro většinu lidí v KDU-ČSL je Jiří Drahoš člověkem, který by měl vystřídat Miloše Zemana.

Jaké bude hlavní sdělení samostatné sněmovní kandidatury KDU-ČSL?

Chceme v rámci kampaně komunikovat symbiózu dvou věcí. Jednak témat, v nichž máme již tradičně vysokou kompetenci, především v oblasti rodinné a sociální politiky. A k tomu chceme přidat ekonomiku, vědu, výzkum a školství, což jsou věci, které spolu úzce souvisejí a jsou důležité pro budoucnost. Dneska se ve všech pádech skloňuje modernizace země, robotizace, průmysl 4.0. Bude naprosto klíčové pro budoucnost České republiky, aby zvládla ten přechod a abychom z toho nevyšli ekonomicky postiženi.

Takže jako konzervativní strana budete propagovat tradiční rodinné hodnoty, modernizaci a průmysl 4.0?

Když mluvíte s majiteli nebo řediteli velkých firem, první, co řeknou, je, že nemají dost kvalitní pracovní síly. Pak řeknou, že je to do jisté míry problém našeho školství. A pak jdou ještě o úroveň níž a řeknou, že dost často začíná problém v rodinách. V tom, jestli mají rodiče čas na výchovu dětí. Když se dnes bavíme o rodinné politice, není to zdaleka jen otázka dávek či porodného.

Jde o skloubení pracovního a rodinného života. Jako otec pěti dětí myslím vím, o čem mluvím. Rodiče by měli mít čas na výchovu. Když to poskládáte od rodiny až po hospodářský výhled do budoucna, tak se to nejen nevylučuje, ale vzájemně podporuje.

Vám se jako otci pěti dětí daří skloubit pracovní a rodinný život?

Já vždycky říkám, že to je otázka na moji manželku.

Není.

Na rovinu – já jsem z Moravy a jsem v Praze od pondělí od sedmi od rána. Takže dost často jezdím z domova v neděli večer nebo v pondělí brzy ráno. Děti vidím naposledy v neděli večer a pak buď v pátek večer, nebo v sobotu ráno. Musím poctivě říci, že tahle práce a rodina se kloubí velice obtížně. Ale nikdo nemůže očekávat, že ministr bude dělat svou práci na půl plynu. Pro mě je to životní etapa, která se nemusí opakovat, a já v té práci nechávám všechno. Přiznávám – i na úkor rodiny.

Když jsme u té možnosti opakování, jak se stavíte k případné účasti ve vládě vedené Andrejem Babišem?

Pokud Andrej Babiš nedokáže vysvětlit otázku nahrávek, jejich pravosti, pokud nebude uzavřena otázka dluhopisů, tak si nedokážu představit, že bych s takovým člověkem seděl v příští vládě. Tím nevylučuji možnost diskuze s hnutím ANO jako takovým, byť neznám nic z jejich programu, nic nepředstavili. Tuším, o čem Babiš může snít, ale to je tak všechno.

Andrej Babiš ale všechny kauzy, které jste zmiňoval, považuje za vysvětlené, je to pro něj hotová věc.

Pro mě to vůbec není hotová věc. Já budu chtít, aby se k tomu Andrej Babiš postavil čelem. Zatím kličkoval jako malý kluk. Z hlediska dluhopisů může snadno zařídit, aby se zveřejnily závěry finanční kontroly v Agrofertu. Z veřejných zdrojů je evidentní, že argument, že Agrofert ty peníze nutně potřeboval na svoje financování, padá. Stačí se podívat, kdy byly dluhopisy vydány a kdy byly fyzicky uhrazeny. Tam byla dlouhá časová proluka, fyzicky je Babiš platil, až když byl v politice. Racionálně uvažujícímu člověku se jasně ukazuje, že to byla čistá daňová optimalizace, což je ze strany bývalého ministra financí naprosto nepřijatelné.

A stejné je to s rozhovory s panem Přibilem. Vykládat o tom, že byl zneužit, že se jen s někým náhodně potkal? Diář ministra funguje tak, že pokud se s někým potkám třikrát, tak moc dobře vím, že se s ním setkat chci, že to je pro mě důležité. Dělat tady z lidí blbce mi přijde fakt nefér.

Marian Jurečka (36)
 Vystudoval obor rostlinolékařství na Mendelově univerzitě v Brně. Podniká jako soukromý zemědělec na rodinném statku v Rokytnici na Přerovsku. Členem KDU-ČSL je od roku 1999, od prosince 2011 vykonává funkci prvního místopředsedy. V krajských volbách v roce 2012 byl zvolen zastupitelem Olomouckého kraje, o tři roky později mandát kvůli vytížení složil. V roce 2013 byl zvolen do Poslanecké sněmovny a ve vládě Bohuslava Sobotky získal funkci ministra zemědělství. Ve sněmovních volbách povede lidovce v Olomouckém kraji. Je ženatý a má pět synů.