První prototyp s interním označení Š 717 T (odvozený od modernizovaného sedanu s přiděleným kódem Š 713, později Š 717 a 718 TS) byl vyroben těsně před koncem roku 1965 a následující kus s lepší výbavou De Luxe v únoru 1966.| Zdroj: autorevue.cz I z těchto údajů je zřejmé, že novinka, u které opět absentovaly prostřední sloupky, na tom nemůže být po konstrukční stránce o moc lépe, když vznikla v době, kdy AZNP ještě ani zdaleka nemělo vyřešené potíže s tuhostí karoserie Škody MBX.| Zdroj: autorevue.cz Obě auta byla poháněná kapalinou chlazeným čtyřválcem s objemem 1107 cm3, vrtáním 72 mm a zdvihem 68 mm. Atmosférický agregát osazený jedním karburátorem byl schopen vyprodukovat maximální výkon 54 koní při 5000 otáčkách za minutu.| Zdroj: autorevue.cz První vůz lakovaný podle dobových záznamů světle zelenou barvou byl určen ke zkouškám životnosti.| Zdroj: autorevue.cz Jeho záď připomínala starší prototypy modernizovaného sedanu, které měly světla i s espézetkou umístěné ve spodní části zadního čela, zatímco odvětrávací mřížka byla nahoře.| Zdroj: autorevue.cz Druhý vůz byste poznali podle sytější zelené a zádi odpovídající pozdějším produkčním automobilům Škoda 100/110.| Zdroj: autorevue.cz Nepatrně zajímavější služební kariéru měl první tudor, u kterého došlo po nájezdu něco přes 50 tisíc km k poškození spodního ramena předního kola, což v AZNP vyřešili montáží zbrusu nové přední nápravy s kotoučovými brzdami.| Zdroj: autorevue.cz Později tohle auto dostalo motor vybavený dvěma karburátory a získalo dokonce nové označení Š 718, jeho pouť nicméně počátkem roku 1967 ukončila dopravní nehoda. Zkoušky tudorů byly ukončeny na podzim roku 1967, přičemž tou dobou už v plném proudu probíhal vývoj nepřímé náhrady pod označením Š 718 K.| Zdroj: autorevue.cz
