pracovník třídí rozdrcený materiál, odstraňuje veškeré spojené kusy či větší části kovů| Zdroj: Marek Schwarzmann Robert Klobučník (46) - Sedm let vykonával obchodní a manažerské funkce ve společnosti Arcelor Mittal Construction ČR a SR. Od dubna 2012 nastoupil do společnosti Enviropol jako obchodní manažer, poté jako ředitel. Má rád automobily a automobilový sport, lyžování, cestování po Evropě, v mládí byl vášnivý hráč basketbalu. Nyní se s týmem kolegů chce dostat mezi pět nejlepších zpracovatelů elektroodpadu v Evropě z pohledu kvality zpracování| Zdroj: Marek Schwarzmann Cesta, kterou se do závodu dostává každý kus elektroodpadu. Stejnou bránou pak linku opouští již rozšrotované a roztříděné elektrospotřebiče v podobě různých druhů plastů, železa či mědi.| Zdroj: Marek Schwarzmann zde končí protříděný elektroodpad, kde pak už jen čeká na to, než bude naložen na dopravník do drtičky. Celá betonová kóje má objem, který jihlavskému provozu vystačí při dvousměnném provozu na necelé dva dny| Zdroj: Marek Schwarzmann o nakládku se stará bagr| Zdroj: Marek Schwarzmann Nejtěžší je prý od sebe oddělit jednotlivý odpad tak, aby neodpadával při své poslední cestě na dopravník do drtičky| Zdroj: Marek Schwarzmann Počítače, fény, mikrovlnky, mixéry, klávesnice... veškerá jejich užitná cesta končí zde - pak se z nich stanou zase jen materiály| Zdroj: Marek Schwarzmann a teď už jen vzhůru po pásu do drtiče| Zdroj: Marek Schwarzmann Zaměstnanci při takzvaném předtřídění kontrolují, zda v elektroodpadu nejsou nebezpečné látky - vyřazovány jsou LCD a CRT obrazovky, zářivky, tonery. Někteří lidé jsou občas schopni do odpadu hodit třeba i motorovou kosu s částečně naplněnou nádrží benzínu.| Zdroj: Marek Schwarzmann Dopravník do rozmělňovače.| Zdroj: Marek Schwarzmann Vstup do největšího rozmělňovače v Česku. Rotační drtič umí "sežrat" celé kusy spotřebičů až do velikosti pračky. Obestaven je mohutným betonovým sarkofágem - jednak jej celá konstrukce nese, jednak zajišťuje pro případ výbuchu při zpracování ochranu zaměstnanců a budovy továrny. Výbuch by mohl nastat díky zvýšené prašnosti prostředí a jiskření, které při rozmělňování spotřebičů vzniká. Celé jádro je také uzavřeno protivýbuchovou klapkou, která veškerou energii výbuchu směřuje nad střechu. Bezpečnost především.| Zdroj: Marek Schwarzmann Každých pár desítek minut se v továrně uklízí. "Je to průběžná práce, nikdy nemůžeme říct 'Tak a teď tu máme čisto'," vysvětluje Robert Kloboučník s tím, že stačí, jen aby trochu foukl vítr, a může se s úklidem začít nanovo.| Zdroj: Marek Schwarzmann Vytříděné kusy plastů. I ty se prodávají na opětovné zpracování. Příjem z jejich prodeje však tvoří minimální procento z příjmů linky - prim hrají samozřejmě železo a hlavně měď.| Zdroj: Marek Schwarzmann detail plastové drti| Zdroj: Marek Schwarzmann Zásobník na plastovou drť| Zdroj: Marek Schwarzmann Jeden ze třídících úseků. Celý komplex připomíná velmi složitou a "přerostlou" destilační kolonu, z níž na různých částech odpadávají díky různým stupňům magnetického třídění kusy železa, díky optickému třídění kusy plastů a na konci zůstávají drahé kovy - hlavně měď.| Zdroj: Marek Schwarzmann detail třídící linky| Zdroj: Marek Schwarzmann Na tomto stanovišti jsou tříděny a shromažďovány drobné kousky železa| Zdroj: Marek Schwarzmann Sklad protříděných plastů, které si průběžně odváží jejich zpracovatelé| Zdroj: Marek Schwarzmann Elektroodpad a drť z něj absolvuje v průběhu zpracování několik vzestupů a pádů. I gravitace pomáhá v třídění.| Zdroj: Marek Schwarzmann Nejhodnotnější výsledek celého třídění - jemné částečky mědi a barevných kovů připravené k odvozu.| Zdroj: Marek Schwarzmann měděná drť| Zdroj: Marek Schwarzmann Ředitel společnosti Enviropol Robert Kloboučník (vlevo) a hlavní technolog třídícího procesu při kontrole "kvality zrna" mědi| Zdroj: Marek Schwarzmann sběrné místo pro drobnou kovovou drť| Zdroj: Marek Schwarzmann poslední část cesty z třídičky pro menší železné hrudky| Zdroj: Marek Schwarzmann Jedna z jemných třídiček| Zdroj: Marek Schwarzmann Jeden z čisticích strojů jihlavské fabriky. "Tyhle stroje to u nás mají nejtěžší - už jsme jich několik naprosto zlikvidovali, jednoduše nevydržely zátěž. Filtry, motory, vše odešlo. Občas si říkám, že bychom možná mohli fungovat jako testovací středisko pro tyto typy přístrojů, u nás by se s nimi inženýři fakt nadřeli," vysvětluje mi ředitel závodu Robert Kloboučník. Vzápětí však celkem smutně dodává, že by to testování asi stejně nebylo možné, po většinu času je prý v továrně takový frmol, že by se nějaké testovací oddělení asi stejně jen pletlo pod nohy ostatním zaměstnancům.| Zdroj: Marek Schwarzmann nádvoří jihlavského závodu společnosti Enviropol| Zdroj: Marek Schwarzmann nádvoří jihlavského recyklačního závodu společnosti Enviropol| Zdroj: Marek Schwarzmann
