Kromě vysoké kapacity a moderních technologií linka splňuje přísné ekologické, bezpečnostní a legislativní požadavky. „Standardní legislativní povinnost je využití 75 procent průměrné hmotnosti recyklovaného elektrozařízení. Naše linka aktuálně dosahuje využití 95 procent,“ říká Klobučník.
Jihlavská pobočka Enviropolu je přizpůsobená na zpracování drobných domácích spotřebičů, IT, a spotřební elektroniky. Technologie je určená na takzvané „chudé spotřebiče“, tedy spotřebiče s nízkým obsahem drahých kovů. Končí zde veškerý tento odpad nejen z Česka, ale i z okolních států. Pro tuto technologii je totiž Česko malé: Drtič a třídicí linky zvládnou zpracovat zhruba čtyři tuny odpadu za hodinu, což je dáno také velikostí tamního rozmělňovače.
„Chtěli jsme drtit rovnou celé pračky či kopírky bez toho, abychom je předtím nějak museli opracovávat, proto jsme museli celé zařízení takto velikostně nastavit. A s velikostí jde ruku v ruce výkonnost a celková kapacita. Menší to prostě postavit nejde,“ vysvětluje Klobučník a potvrzuje, že tamní zařízení opravdu umí podrtit naprosto celou pračku, i se zátěžovým blokem.
Odpad je nicméně nejprve protřídit, zda se v něm nevyskytují nebezpečné látky. Někteří lidé jsou totiž schopni do kontejneru na elektroodpad hodit třeba i motorovou kosu s částečně naplněnou nádrží benzínu. Vybrány musí být také zářivky a žárovky, LCD či CRT monitory, cartridge a tonery z tiskáren nebo plynové nádrže chladniček. „Je to nutná podmínka. Na obsluhu celého procesu šrotování stačí v zásadě tři zaměstnanci, avšak na začátku celého procesu musí dojít k protřídění.“ O zářivky a monitory se pak stará jiný závod.
Poklad v sarkofágu
Jihlavský drtič není vůbec vidět, jen slyšet. Je totiž „zabalen“ v silné vrstvě betonového krytu. Sarkofág jej jednak nese, jednak zajišťuje pro případ výbuchu při zpracování ochranu zaměstnanců a budovy továrny. Výbuch by mohl nastat díky zvýšené prašnosti prostředí a jiskření, které při rozmělňování spotřebičů vzniká. Celé jádro je také uzavřeno protivýbuchovou klapkou, která veškerou energii výbuchu směřuje nad střechu. Bezpečnost především.
Rozvolněné materiály z drtiče se potom vydávají na okružní cestu po fabrice, kde na své cestě krom pár pracovníků potkávají hlavně různě silné třídicí magnety, optická čidla, přesýpačky a vzduchové trysky. Na konci celého procesu separace jsou pak nejrůznější hromady druhů plastů a kovů, pro které si postupně přijíždějí další zpracovatelé. Nejcennějším výstupem továrny je pak samozřejmě měď.