Pavel Toufar: Kosmický výzkum učí člověka předvídat
4
/
14
Přehled fotografií
Zavřít
Americký skafandr EMU (Extravehicular Mobility Unit) pro výstup do volného kosmu EVA (ExtraVehicular Activity). Začal se používat při letech raketoplánů Space Shuttle, v nejnovější verzi ho používají posádky mezinárodní kosmické stanice ISS. Uprostřed je dělený kvůli oblékání samostatné horní a dolní části. Díly končetin a trupu lze upravovat podle tělesných proporcí kosmonauta. Skafandr umožňuje 8,5 hodiny pobytu ve volném kosmu se záložní 30minutovou rezervou. Lze ho využít až pro 25 kosmických pracovních vycházek.
|
Zdroj: Gateway to Space
Základní blok orbitální stanice MIR. K univerzálnímu modulu vlevo se postupně připojily čtyři pracovní moduly o přibližně stejné velikosti, k dalším dvěma spojovacím uzlům v ose se vpředu a vzadu (vlevo a vpravo) připojovaly transportní pilotované lodě Sojuz s posádkami a bezpilotní nákladní lodě Progress.
|
Zdroj: Gateway to Space
Funkční simulátor pilotní kabiny amerického raketoplánu STS
|
Zdroj: Gateway to Space
Pohled do průchozího modulu orbitální stanice umožňuje získat představu, jak se žije a pracuje na oběžné dráze. Vstupy jsou samozřejmě přizpůsobeny pohodlí i pro návštěvníka, který nemá „konfekční“ postavu kosmonauta, protože ve skutečnosti jsou přechodové hermeticky uzavíratelné otvory na obou stranách poměrně úzké.
|
Zdroj: Gateway to Space
Kosmická lod Sojuz (nahoře) se základním ruským blokem Zarja-FGB (vzadu pod Sojuzem), který byl klíčovým pro zahájení výstavby mezinárodní kosmické stanice ISS. Vypuštěn byl 20. listopadu 1998. Má tři spojovací uzly, z nichž dva v ose jsou trvale použity pro připojení dalšího ruského modulu Zvězda a amerického modulu Unity.
|
Zdroj: Gateway to Space
V historii kosmických letů dosud nejsilnější nosná raketa Saturn V, která umožnila USA zajistit přistání člověka na Měsíci a vynesla rozměrnou orbitální stanici Skylab. Byla navržena ve středisku Marshall Space Flight Center americké NASA v Huntswille v Alabamě, kde se dnes nachází i US Space and Rocket Center, a kde vyrobili také tuto maketu. Raketový obr vynášel na oběžnou dráhu kolem Země 118 t (!). Poprvé odstartoval 9. 11. 1967, naposledy 14. 5. 1973.
|
Zdroj: Gateway to Space
Návratová kabina americké kosmické lodi má názorně doložit, že v prvních kosmických lodích neměli vesmírní průkopníci žádné pohodlí a jejich odvážné cesty právem zasluhují obdiv. Prostor a komfort naopak poskytoval raketoplán, který také oproti klasickým kosmickým kabinám výrazně usnadnil dřívější fyzickou náročnost návratu z oběžné dráhy
|
Zdroj: Gateway to Space
První američtí kosmonauti se smíchem a nadsázkou říkali, že do jejich první kosmické kabiny Mercury "je budou muset dostat nazouvákem na boty", jak byly její prostory těsné. Výška kabiny byla 3,51 m, největší průměr 1,89 m a vnitřní objem 1,7 m3. V době od května 1961 do května 1963 se v Mercury postupně vydalo přes práh kosmu šest amerických kosmonautů.
|
Zdroj: Gateway to Space
Jeden a cíl a dvě rozdílné cesty, tak lze nazvat srovnání amerického a ruského raketoplánu. Ruský Buran vynášela mohutná klasická raketa Energija a neměl vlastní motory pro vzlet, americký Space Shuttle/STS měl silné motory pro vzlet a v první fázi ještě pomáhaly boční urychlovací rakety na tuhé pohonné hmoty. Ruský Buran letěl pouze jednou při zkušebním letu bez posádky, americký raketoplán se významně zapsal do historie kosmonautiky. V plném nasazení bylo 5 raketoplánů, které uskutečnily celkem 135 startů k samostatným letům i k ruské orbitální stanici Mir nebo mezinárodní kosmické stanici ISS, přepravily celkem 849 osob a vynesly 66 družic a průzkumných sond.
|
Zdroj: Gateway to Space
Ruský kosmický skafandr Sokol (v současné verzi s označením KV-2) slouží dnešním mezinárodním posádkám kosmických lodí během startu a přistání k ochraně při nečekané dehermetizaci kabiny. Poprvé byl použit v roce 1973. Předtím posádky lodí Sojuzu létaly bez skafandrů pouze v teplákových soupravách, což se v roce 1971 vymstilo – při dehermetizaci kabiny Sojuzu 11 tehdy zahynula trojice sovětských kosmonautů. Každému kosmonautovi se skafandr šije na míru. Ruské zdroje sice jeho cenu neuvádějí, ale použité skafandry se občas objevují na zahraničních aukcích a v přepočtu vyjdou na přibližně 600 000 Kč.
|
Zdroj: Gateway to Space
Jeden z interaktivních exponátů přibližuje pocity kosmonautů při výcviku. Zařízení nazvané Multi-Axis Trainer umožňuje rotaci ve všech osách. Slouží k prověření i zocelení ústrojí rovnováhy, které se v podmínkách kosmického letu v mikrogravitaci potýká s četnými svízelemi. Podobných interaktvních exponátů pocházejících z výcvikových kempů bude na výstavě k vyzkoušení mnoho.
|
Zdroj: Gateway to Space
Letecké pilotní simulátory stíhačky F-15 umožňují vyzkoušet si nejen některé okamžiky samostatného letu ve vojenském proudovém letadle, ale také například letecký souboj s „pilotem“ sousedního simulátoru.
|
Zdroj: Gateway to Space
Free Degrees of Freedom Chair umožňuje napodobit pohyb kosmonauta při práci ve volném kosmickém prostoru. Jednak při přemísťování na krátké vzdálenosti, ale také při jednoduché montáži.
|
Zdroj: Gateway to Space
Americký skafandr EMU (Extravehicular Mobility Unit) pro výstup mimo mezinárodní kosmickou stanici ISS a pro práci ve volném prostoru. V pozadí je na rozměrném panelu představa smělých plánů výprav nových amerických lodí Orion do hlubin naší sluneční soustavy
|
Zdroj: Gateway to Space
Zavřít