Pavel Toufar: Kosmický výzkum učí člověka předvídat

Pavel Toufar

Pavel Toufar Zdroj: Michael Tomes

Americký skafandr EMU (Extravehicular Mobility Unit) pro výstup do volného kosmu EVA (ExtraVehicular Activity). Začal se používat při letech raketoplánů Space Shuttle, v nejnovější verzi ho používají posádky mezinárodní kosmické stanice ISS. Uprostřed je dělený kvůli oblékání samostatné horní a dolní části. Díly končetin a trupu lze upravovat podle tělesných proporcí kosmonauta. Skafandr umožňuje 8,5 hodiny pobytu ve volném kosmu se záložní 30minutovou rezervou. Lze ho využít až pro 25 kosmických pracovních vycházek.
Základní blok orbitální stanice MIR. K univerzálnímu modulu vlevo se postupně připojily čtyři pracovní moduly o přibližně stejné velikosti, k dalším dvěma spojovacím uzlům v ose se vpředu a vzadu (vlevo a vpravo) připojovaly transportní pilotované lodě Sojuz s posádkami a bezpilotní nákladní lodě Progress.
Funkční simulátor pilotní kabiny amerického raketoplánu STS
Pohled do průchozího modulu orbitální stanice umožňuje získat představu, jak se žije a pracuje na oběžné dráze. Vstupy jsou samozřejmě přizpůsobeny pohodlí i pro návštěvníka, který nemá „konfekční“ postavu kosmonauta, protože ve skutečnosti jsou přechodové hermeticky uzavíratelné otvory na obou stranách poměrně úzké.
Kosmická lod Sojuz (nahoře) se základním ruským blokem Zarja-FGB (vzadu pod Sojuzem), který byl klíčovým pro zahájení výstavby mezinárodní kosmické stanice ISS. Vypuštěn byl 20. listopadu 1998. Má tři spojovací uzly, z nichž dva v ose jsou trvale použity pro připojení dalšího ruského modulu Zvězda a amerického modulu Unity.
14
Fotogalerie
Do Česka zavítá unikátní výstava techniky amerických a sovětských letů do vesmíru Gateway to Space, která vznikla ve spolupráci se světovými muzei a kosmickými agenturami. O roli kosmonautiky a pořádání takové výstavy jsme hovořili se spisovatelem, novinářem, analytikem a propagátorem kosmonautiky Pavlem Toufarem a manažerkou celé výstavy Lucií Nouzovou ze společnosti JVS group, která tuto výstavu pořádá.

Kdo stojí za nápadem přivést do Česka zrovna tuto výstavu?

Nouzová: JVS group. Výstavám se věnujeme již dlouhou dobu. Začínali jsme s Human body, pak jsme přivezli Tutanchamona. Říkali jsme si, co by asi tak mohlo návštěvníky ještě zajímat, no a vesmír přeci zajímá všechny, od dětí po dědečky.

Jak dlouho trvá vyjednávání o výstavě tohoto formátu?

Nouzová: V průběhu roku se konají „veletrhy“ nápadů pro pořadatele. Vyjednávání samo o sobě je otázkou zhruba jednoho roku, samotná realizace, tedy stavba kulis a aranžování exponátů, přibližně měsíc. Výstava jako celek přitom do Prahy dorazila v několika kontejnerech z Kodaně už v půlce prosince. Při samotné realizaci nám pak pomohou designéři z Itálie, kteří ve spolupráci s NASA výstavu původně vytvořili.

Co znamená "Být odborným garantem výstavy"?

Toufar: Mým přispěním k tomuto uzavřenému celku exponátů tehdejší americké a sovětské technologie, který má samozřejmě autorskou ochranu, je kontrola českých překladů popisků. Přišel jsem však také s jedním poněkud drzým nápadem vstupu do autorského konceptu, s nímž organizátoři souhlasili. V rámci výstavy totiž jako první na světě smíme dodat celé expozici národní rozměr: Vystaveny budou naše vlastní exponáty vztahující se k pestré československé a české kosmonautické minulosti. Máme se totiž světu čím pochlubit, ale bohužel to ne vždy neumíme.

Čím konkrétně se budeme chlubit?

Toufar: Vím s jistotou, že dojde k vystavení družic Magion a Magion 2. Sám jsem původně ani nedoufal, že bychom zrovna Magion 2 získali, ale samotní tvůrci družic, Jaroslav Vojta a Pavel Tříska, se nabídli, že nám jej zapůjčí. Další exponáty jsou ještě vyjednávány, tak bych to nerad zakřiknul a nebudu je zatím zmiňovat.

Nouzová: Pan Toufar nám velice pomohl otevřít oči o významu Čechů a Čechoslováků pro kosmonautiku. Podařilo se nám spojit se také s odborem kosmických aktivit na ministerstvu dopravy, které nám pomohlo získat kontakty na další odborníky, kteří nám s tímto pomohli. Očekáváme podporu od Vladimíra Remka a Oldřicha Pelčáka, či již zmíněných tvůrců družic, pana Jaroslava Vojty a Pavla Třísky. Podpora bývalého náměstka ministra dopravy Ing. Karla Dobeše a pana Václava Kobery i pro pouhou nadšenost byla též velmi neocenitelnou.

Toufar: Na výstavě budou k nalezení také námi sepsané edukativní panely o astronomii. Kosmonautika je jakýmsi dopravním prostředkem k tomu, co zkoumají astronomové, a tak nám přišlo fér návštěvníkům popsat poznatky astronomie v určitém „pop“ stylu „Víte že…“. Návštěvníkovi by to tím mohlo o něco snáze vstoupit do povědomí, než obvyklé suché texty z výstav.

Jak původní kurátoři expozice reagovali na vaše požadavky? Mohly by se třeba přetavit do jakéhosi oficiálního modus operandi celé výstavy?

Nouzová: Většinou to tak funguje. Tento typ výstav je zpravidla „živý“ a v průběhu let se k němu přidávají nejrůznější zajímavosti, aby přitáhly pozornost publika.

Kolik lidí by si mohlo podle vašich odhadů přijít expozici prohlédnout?

Nouzová: V Udine, kde byla výstava realizována poprvé, šlo spíše o zkušební verzi, vzhledem k tomu, že nejde ani o hlavní město, měla návštěvnost možná třetinovou, než kterou očekáváme v Praze. V Kodani byla zase výstava poměrně krátkodobá, tam spíše zkoušeli, jak moc se celá expozice dá přesouvat mezi jednotlivými areály a zeměmi. Nicméně my doufáme, že v Česku oslovíme minimálně čtvrt milionu návštěvníků.

Americký skafandr EMU (Extravehicular Mobility Unit) pro výstup do volného kosmu EVA (ExtraVehicular Activity). Začal se používat při letech raketoplánů Space Shuttle, v nejnovější verzi ho používají posádky mezinárodní kosmické stanice ISS. Uprostřed je dělený kvůli oblékání samostatné horní a dolní části. Díly končetin a trupu lze upravovat podle tělesných proporcí kosmonauta. Skafandr umožňuje 8,5 hodiny pobytu ve volném kosmu se záložní 30minutovou rezervou. Lze ho využít až pro 25 kosmických pracovních vycházek.Americký skafandr EMU (Extravehicular Mobility Unit) pro výstup do volného kosmu EVA (ExtraVehicular Activity). Začal se používat při letech raketoplánů Space Shuttle, v nejnovější verzi ho používají posádky mezinárodní kosmické stanice ISS. Uprostřed je dělený kvůli oblékání samostatné horní a dolní části. Díly končetin a trupu lze upravovat podle tělesných proporcí kosmonauta. Skafandr umožňuje 8,5 hodiny pobytu ve volném kosmu se záložní 30minutovou rezervou. Lze ho využít až pro 25 kosmických pracovních vycházek.|Gateway to Space

Je tu tolik nadšenců do kosmonautiky?

Toufar: Popravdě nemám představu, kolik je tu fanoušků, ani nevím, kolik lidí si v dnešní době obvykle zajde na výstavu. Co by ale mohlo pro vyšší návštěvnické číslo hovořit je to, že jde o první takovou výstavu v historii na území Česka.

Budou tu věci, které sice lidé mohou vidět ve francouzském či v německém muzeu letectví a kosmonautiky, v tomto případě však za nimi nebudou muset cestovat. Navíc, nebude zde vystavena jen americká technika, ale také sovětská. A to je právě unikátem výstavy – skloubení sovětských i amerických exponátů, odstoupení od jakési „národní hrdosti“, kterou zpravidla jiné podobné výstavy, obzvláště pak ty v USA nebo v Rusku, doslova čiší.

Návštěvníci tak budou moci nahlédnout do základního modulu stanice MIR nebo přímo fyzicky projít vědeckým a pracovním modulem stanice ISS, součástí expozice je také zmenšená zhruba desetimetrová nosná raketa Saturn V či první americká pilotovaná kabina Mercury ve skutečné velikosti. K vidění bude také historická replika první kapalinové rakety na světě od Roberta Goddarda. V březnu 1926 vyletěla zhruba do osmnácti metrů, což byl velký úspěch

Jak je namíchán poměr originál versus kopie? Přeci jen, z vesmíru se nám toho zpravidla málo vrací…

Nouzová: Je to zhruba půl napůl. Ona drtivá většina zařízení, která kdy letěla do kosmu, se nikdy nevrátila na zem. Proto na výstavě budou k vidění i makety. Vždy půjde ale o věrné kopie ve velikosti 1:1 nebo o malé zmenšení. Skutečně jde o něco unikátního, co v České republice ani blízkém okolí nebylo nikdy k vidění. Mnohé exponáty jsou samozřejmě originální.

Budou si návštěvníci moci některé exponáty také vyzkoušet, jako tomu bylo v Udine a Kodani?

Toufar: Ano, lidé mohou zkusit třeba takzvaný Multi-Axis Trainer, který umožňuje rotaci ve všech osách. Ten se využívá pro testy vestibulárního ústrojí kosmonautů. Jiný trenažér napodobuje práci a pohyb v mikrogravitaci. Návštěvník může také usednout do cvičné kabiny raketoplánu a vyzkoušet si přistání jako ve skutečném výcvikovém trenažéru. Zajímavé budou i stylizované simulátory letů se stíhačkou F-18. Komenský by měl radost, bude to škola hrou v praxi. A pro fandy Julese Vernea a fantazie bude přitažlivou maketa dělového náboje, v němž byli členové Gun klubu vystřeleni na Měsíc.

Téma výstavy zahrnuje nejen samotné pronikání člověka do vesmíru, ale také první průkopnické pokroky z dílen pánů Goddarda, Ciolkovského či von Brauna…

Toufar: Ano, a to nejen do vesmíru obecně, ale třeba i na Měsíc a dál do sluneční soustavy. K vidění a dokonce k doteku se návštěvníkům nabídne skutečný unikát - velký měsíční kámen přivezený výpravou Apollo 15. Nechybí například ani replika lunárního vozidla Rover. Zkoumání planet zastupuje sonda Mariner IV, která v červenci 1965 proletěla necelých deset tisíc kilometrů kolem Marsu a vyslala první bližší fotografie jeho povrchu. Tehdy v roce 1965 jsme si všichni mnozí díky například sci-fi Raye Bradburyho představovali, že Mars je všelijak barevná a obývaná planeta, a jaký to byl šok, když Mariner poslal snímky kráterů a pustiny.

prostřednictvím romantického popisu poznání a kosmických letů lze mladé lidi ke studiu přírodních věd motivovat


Bude v rámci výstavy k vidění i něco ze současného dění?

Nouzová: Myslím, že návštěvníky by mohla zaujmout část Čeljabinského meteoritu, který před lety způsobil takový poprask při svém pádu.

Toufar: Právě třeba v případě tohoto meteoritu jsem si dovolil drobné doplnění původního popisu a akcentovat pro drtivou většinu lidí neznámý „český rozměr“ tohoto nálezu: Čeští vědci byli totiž jako jediní na světě schopni propočíst, odkud přesně zmíněný meteorit na Zemi přiletěl, byli první a jediní, kteří spočetli jeho dráhu.

Základní blok orbitální stanice MIR. K univerzálnímu modulu vlevo se postupně připojily čtyři pracovní moduly o přibližně stejné velikosti, k dalším dvěma spojovacím uzlům v ose se vpředu a vzadu (vlevo a vpravo) připojovaly transportní pilotované lodě Sojuz s posádkami a bezpilotní nákladní lodě Progress.Základní blok orbitální stanice MIR. K univerzálnímu modulu vlevo se postupně připojily čtyři pracovní moduly o přibližně stejné velikosti, k dalším dvěma spojovacím uzlům v ose se vpředu a vzadu (vlevo a vpravo) připojovaly transportní pilotované lodě Sojuz s posádkami a bezpilotní nákladní lodě Progress.|Gateway to Space

Zmiňovali jste originál měsíčního kamene a možnost se jej dotknout. Jsme v Česku, nebojíte se, že se jej lidé budou snažit olupovat? Jaká je vlastně jeho hodnota?

Toufar: Těžko říct, jsou věci, které se těžko vyčíslují. Jsou samozřejmě firmy, které se o prodej „originálních“ předmětů snaží, ale jakmile se někdo takový objeví, hned se do jejich vyšetřování pustí tajné služby, protože měsíční kameny přivezené výpravami lodí Apollo jsou de-facto americkým národním majetkem. A s tím se nekšeftuje.

A co prodeje měsíčních kamenů, kterých je plný internet?

Toufar: To jsou části těles pocházejících z Měsíce, které přežily vstup do atmosféry a dopadly na zemský povrch jako meteority, někdo je nalezl a podle složení identifikoval, že z Měsíce opravdu pocházejí. Je zajímavé, že tyto úlomky se nacházejí především v oblastech Afriky, v oblastech kolem Antarktidy se zase nejčastěji nacházejí úlomky pocházející z Marsu. A právě ty se stávají předmětem velkého sběratelského kšeftování.

S čím vším se dá ještě kšeftovat?

Toufar: Opravdu skoro se vším. Dřív například kosmonauti rozdávali podpisy. Když zjistili, že je lidé prodávají, přestali s tím. Například Neil Armstrong to zásadně odmítl, jiní je naopak začali sami prodávat. Na aukcích se prodávají skafandry, části přístrojů, ale také kabiny kosmických lodí. Pak existuje celá řada věci soukromého charakteru, které se rozhodli jejich majitelé-kosmonauti zpeněžit, protože s nimi byly ve vesmíru. Známá je kauza Davida Scotta a jeho posádky mise Apollo 15, kteří ve vesmíru razítkovali pamětní známky ve spolupráci s jistým filatelistickým obchodníkem. Celou akci však neměli schválenou, a tak je to stálo místo v týmu kosmonautů.

Nedávno se objevily informace, že vdova po Neilu Armstrongovi nalezla při likvidaci pozůstalosti takzvané zavazadlo astronauta, kufřík, s nímž Armstrong chodil na výcvik. V něm bylo několik „suvenýrů“, které si on tehdy odvezl z Měsíce, byť je tam měl v modulu Eagle zanechat. Vzhledem k tomu, že kosmonauti po návratu na Zemi neprocházejí celní prohlídkou, tak je bez problémů pronesl a ponechal si je jako památeční předměty. Tyto věci pak paní Armstrongová předala NASA do muzea.

Jak vnímáte v poslední době stále častěji se objevující debaty o množství odpadu na orbitě Země? Krom satelitů jej tvoří také právě stopy lidských cest do vesmíru: poslední stupně nosných raket, různé kryty i drobné části, které byly vyhozeny ze stanice ISS…

Toufar: Kosmickým odpadem se skoro nikdo nezabývá, ale už dnes to je vážný problém, jak ho odstranit, aby neohrožoval další družice či dokonce stanici ISS. Něco shoří, něco málo spadne na zemi, kdy hlavně větší objekty jsou nasměrovány, aby jejich případné zbytky dopadly do neobydlených oblastí, především do oceánů. Aerodynamické síly však někdy zapůsobí nepředvídatelně. Třeba u stanic MIR či Skylab byly zaznamenány trosky, které dopadly do obydlených oblastí, naštěstí bez vážných následků.

Napadlo vás někdy, že se budete podílet na organizaci takovéto výstavy?

Toufar: Často jsem si říkal, že by bylo hezké mít v Česku výstavu o historii i současnosti kosmického výzkumu. Škoda, že tu nikdy nic takového nebylo. Nejlákavější a nejromantičtější jsou samozřejmě pilotované lety, ale bylo to pro mě něco poněkud nepředstavitelného. Máme tu sice různá technická muzea disponující patřičnými modely, ale kromě Remkovy kosmické kabiny žádné exponáty v reálné velikosti, a navíc, jejichž přehlídka by obsáhla celý vývoj v USA i v Rusku, to tu ještě opravdu nebylo. Teď se mi to přání splnilo. Věřím, že návštěvníky to přitáhne. Je potřeba k tomu lidi přitáhnout…

Proč je to podle vás „potřeba“?

Toufar: Uvědomíme-li si nejen český, ale také celosvětový trend odklonu od přírodních věd k humanitním vědám, což společnosti nepřinese nic moc dobrého. Máme všude samé právníky, ekonomy, v poslední době mraky politologů, ale lidí, kteří by usoudili, že poznání v přírodních vědách je zajímavé nejen v oblasti základního, ale také aplikovaného výzkumu a využití, těch je málo. Věci, které nabízí kosmický výzkum k využití v běžném životě, lze přitom uplatnit i v okamžiku, kdy pracuji v „obyčejné“ továrně. Lze využít špičkové technologie, materiály, poznatky, procesy… Domnívám se, že právě prostřednictvím romantického popisu poznání a kosmických letů lze mladé lidi ke studiu přírodních věd motivovat.

Kosmický výzkum má navíc jednu neuvěřitelnou vlastnost – učí člověka předvídat. A nemyslím tím jen takové to běžné „co by se mohlo stát za neštěstí a jak tomu zabránit“, ale předvídat to, jaká bude technika třeba za mnoho let.

Například?

Toufar

Předpokládám, že jste v rámci motivace mladých oslovili také školy…

Toufar: Je to úžasná příležitost pro školy uspořádat výlet, který by mohl žáky nadchnout. A dost možná se při tom potkají s pár lidmi, kteří se těchto projektů přímo zúčastnili, a budou je moci vyslechnout. Zvažovali jsme pořádání jakýchsi kulatých stolů, pořadatelům jsem také slíbil, že v případě zájmu se osobně chopím průvodcovství, aby se žáci dozvěděli ještě něco navíc. A třeba si při tom i sáhli na kus Měsíce.

Nouzová: Snažíme se školy aktivně oslovit a nabídnout jim výhodnější vstupné 190 korun. A pak samozřejmě v případě zájmu účast pana Toufara.

V letáku máte, že výstava končí 28. června. A co v případě vysokého zájmu? Historicky výstavy, o které byl zájem, byly vždy prodlouženy…

Nouzová: Bohužel, 28. červen je opravdu poslední termín. Nemůžeme si dovolit výstavu jakkoliv prodloužit, protože po tomto dni expozice „odjíždí“ na další místo.

Kam?

Nouzová: Hned po Praze bude mít tu čest Brusel.