Desátého června jsme si připomněli Den daňové svobody. Jak je na tom Česko v oblasti daňové zátěže v porovnání s minulými lety, případně s dalšími vyspělými zeměmi?
Výpočet Liberálního institutu založený na porovnání veřejných výdajů státu s hrubým domácím produktem vyprodukovaném v daném roce jako všeobecně zažitý a je sympatický především tím, že nám dává naději, že bod zvratu přichází již v první polovině června. V metodice založené na výpočtu poměru odpovídajícímu podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu je z hlediska data mnohem pesimističtější, neboť se výpočtem dne daňové svobody dostáváme k 27. červnu 2014. Budeme-li se držet dnešního Dne daňové svobody, můžeme říct, že od roku 2010 se postupně snižuje z 18. června až k dnešnímu 10. červnu 2014, což je jistě zajímavé. O den dříve byl den daňové svobody dle této metodiky pouze 9. června. 2012.
Odráží Den daňové svobody reálnou míru daňové zátěže v České republice?
Martin Tuček, KDPV tomto ohledu si myslím, že přesnější je spíše druhý termín, 27. června 2014. Nehledě na přesnou metodu výpočtu je den daňové svobody především každoročním relativně srozumitelným signálem a připomenutím pro nás obyvatele, že existuje systém přerozdělování a že správa věcí veřejných, správa měst a obcí, důchody našich seniorů a silnice, po kterých jezdíme, nejsou rozhodně zadarmo. Obvykle také zhodnotíme, zda se vláda o nás stará dobře a zda jsme to tak skutečně chtěli.
Obdobně Ilustrativní by mohl být také výpočet hodiny v rámci každého pracovního dne, kdy přestáváme produkovat pro stát a začínáme produkovat pro sebe. Obávám se však, že by to bylo příliš depresivní. Den daňové svobody nám přináší jednorázové zděšení, avšak z druhé strany vysílá na počátku léta pozitivní signál, že to máme za sebou a do konce roku si můžeme veškerý svůj produkt spotřebovat (což obvykle zvládneme již v průběhu léta, nejdéle do září).
Daňoví poradci jsou někdy vnímáni jako prostředníci k tomu, jak pokud možno neplatit daně. Jaký máte vztah k placení daní?
Daně asi nikdo neplatí rád, na druhé straně bez nich by bezpochyby stát jako takový nemohl fungovat. V této souvislosti bych však chtěl důrazně odmítnout tezi, že daňoví poradci jsou zde od toho, aby se neplatily daně. Jak jsem již uvedl, daně by se platit měly, ale pouze v té výši, o kterou si stát jednoznačně a nesporně řekne. Snaha platit daň v souladu s platnými právními předpisy v minimální výši není nic nelegálního či nezákonného, jak již také opakovaně konstatoval Nejvyšší správní soud a Ústavní soud ČR. Neboli jinak řečeno, co je císaře by mělo být císařovo, ale ten si o to musí říct jednoznačně a nesporně.
Chystaná novela trestního zákoníku chce ve svém důsledku plošně postihnout všechny ekonomické subjekty, byť jen za dotaz směřovaný na daňového poradce pro daňovou optimalizaci. Premiér Sobotka i ministr Chovanec neustále zmiňují, že trestná by měla být už jen příprava krácení daně. Jaký je k tomu postoj Komory daňových poradců?
Zaznamenáváme snahy vrátit do hry novelu § 240 trestního zákona a rozšířit jej o odst. 4 a 5, který by poskytl úřadům nástroj, jak trestně postihovat daňové subjekty již za přípravu krácení daně. Chtěli bychom však před plošným zavedením takového opatření důrazně varovat. Jako profesní organizace musíme upozornit, že plošné zavedení takového opatření by se mohlo dotknout řady daňových subjektů, pro něž původně toto opatření nebylo navrhováno.
Jak?
V praxi by mohlo docházet k řadě situací, které by mohly přímo či nepřímo poškodit podnikatelské prostředí. Kvůli komplikovanému výkladu daňových zákonů, ale i tohoto opatření, by se podnikatelé mohli bát konzultovat varianty optimalizace svého daňového základu s daňovým poradcem. V krajním případě by mohlo docházet ke zneužívání tohoto zákonného opatření konkurenčními subjekty, zejména prostřednictvím podávání účelových trestních oznámení, ale také by mohlo docházet ke zneužití samotnou daňovou správou. My jako komora vyzýváme, aby v takovém rozsahu o zavedení trestnosti přípravy trestního činu zkrácení daně vůbec nebylo uvažováno.
Jaký postup navrhujete?
Toto opatření je třeba zúžit, například tak, že se bude týkat pouze daňových subjektů v oblasti spotřební daně za přesně vymezených podmínek.
