Spojené státy americké, Belgie, Argentina či Německo. Washington, Berlín, Lipsko nebo Budapešť. Pět českých ambasád, ale též velvyslanectví Ruska, Německa či Palestiny. V České republice zná tohoto „dodavatele ambasád“ především movitější soukromá klientela, manažeři a právní kanceláře. Miloš Horák, zakladatel firmy Triant, přitom začínal ještě za komunistického režimu jako restaurátor nábytku v Kutné Hoře. Postupně se svou firmou realizoval zakázky pro více než desítku velvyslanectví.
„Ambasadoři jsou logicky jednou z našich cílových skupin. Právě velvyslanectví přece mají být výstavní skříní svého státu, musejí působit seriózně, ale rozhodně ne zakonzervovaně nebo zapškle. Klasický styl a ušlechtilé dřevěné materiály jsou k takové solidní a zároveň moderní reprezentaci ideálním prostředkem,“ říká Miloš Horák.
Začalo to Budapeští, poslední je zatím Palestina
V roce 1998 získal Triant svou první zakázku pro velvyslanectví – ruskou ambasádu v Budapešti. Dodali pro ni interiér zasedací místnosti, kancelář velvyslance a vybavení některých přilehlých prostor. Klient byl s výsledkem spokojen, a jelikož diplomatický svět představuje bohaté předivo vzájemně propojených vztahů, kontaktů a referencí, získal Triant nejen dobré jméno, ale podařilo se mu spustit i dominový efekt.
„Následovaly zakázky pro česká velvyslanectví, a to i v tak exotických zemích, jakými jsou Argentina či Severní Korea. Ruští ambasadoři nám však také zachovali přízeň a náš nábytek stojí v interiérech jejich velvyslanectví v Lipsku a Berlíně,“ vypočítává Miloš Horák. Zatím posledním odběratelem z řady ambasadorů bylo pražské velvyslanectví Palestiny v roce 2015.
Ambasadoři preferují ořech a třešeň, ale také tajné dveře a trezory
Zakázka pro velvyslanectví se v zásadě neliší od standardního plnění Triantu, ale přesto svá specifika má. Nábytek pro ambasády většinou vychází z některé z pěti kolekcí, které firma vyrábí, design však bývá upraven potřebám a vkusu klienta. „Řešili jsme též individuální požadavky, jako jsou skrytá dvířka na trezor, držáky na vlajky nebo plastiky různých znaků či erbů. Méně obvyklé jsou například tajné zásuvky nebo schránky v některých kusech nábytku, ty obvykle slouží pro ukládání dokumentů, ale také zbraní nebo cenností,“ vysvětluje Miloš Horák.
„Tajné dveře do skrytých místností a nenápadné tlačítko k nim patří též mezi oblíbená zadání ambasád. U jedné ze zakázek byly skryté dveře dokonce součástí velké knihovny a objevily se až po odklopení dílu s knihami, takže pro běžného návštěvníka byly zcela neviditelné,“ dodává.
Velkým tématem je pro Triant také původ materiálů, které pocházejí výhradně z Evropy, čímž se firma odlišuje od levných dovozů z východu. To s sebou nese vyšší výrobní náklady, a tedy i zatížení zákazníkova rozpočtu, avšak Miloš Horák považuje ekologický přístup vykoupený vyšší cenou za svou přednost. A jaké výrobky a materiály patří mezi ambasadory k nejoblíbenějším? Jedná se většinou o klasické dřeviny, jako jsou ořechové nebo třešňové dřevo, z ostatních materiálů pak kvalitní kůže a anglické látky. Mezi kovy vede mosaz a leštěná nerez.
