Když ministři financí eurozóny odmítli schválit okamžitou půjčku Řecku ve výši 10,5 miliardy liber, vypadalo to jako dávno potřebné rozhodnutí přitvrdit. Ministři podmínili půjčku tím, že současný řecký kabinet obhájí důvěru a přijme tvrdá úsporná opatření.
Jenže dojem z takového „ultimáta“ kazí fakt, že nikdo nepochybuje o tom, že peníze nakonec do Řecka půjdou, ať se tam bude dít cokoli. A že bude brzy následovat i „plnotučná“ půjčka stovky miliard liber.
Přes všechno třesení rukama v Lucemburku, prostá pravda zní, že eurozóna udrží Řecko nad vodou, protože nemá jinou možnost. Beznadějná ekonomika, v níž je placení daní v podstatě dobrovolnou činností, neměla být v první řadě nikdy přijata do eurozóny. Lze vidět jistou poetickou spravedlnost v tom, že dvě země, které v řeckých dluzích utopí nejvíce peněz, tedy Francie a Německo, jsou tytéž, které ohýbaly pravidla vstupu do euroklubu tak, aby se do nich Atény vešly. Zbylých 16 států eurozóny nyní bude muset nést následky.
