Svoboda slova je zaručena ústavou. Stejně tak imunita poslanců. Na projevy poslanců je navíc třeba hledět zvláště shovívavě, protože jejich maximální volnost je zárukou demokratické diskuze nad problémy země. Je nešťastné, že máme v trestním zákoníku trestný čin pomluvy, když podobné věci může řešit civilní řízení. To všechno jsou banální konstatování. Včerejšek však byl pro tyto prosté teze skutečně prubířským kamenem.
Vystoupení poslance KSČM Ondráčka, který se nakonec během svého mandátu vyhne trestnímu stíhání za pomluvu Michala Horáčka, napínalo lásku ke svobodě projevu k prasknutí. Že bývalá komunistická mlátička o Horáčkovi bezostyšně lhala, když jej označila za spolupracovníka StB?
Nevadí. Ondráček se neomylně postavil do role mučedníka. O omluvě za očividnou lež nemohlo být řeči, zato útoků na všechno kolem bylo požehnaně. Nutně pak vyvstává otázka, zda se výsostně demokratické prvky svobody slova a poslanecké imunity mají vztahovat i na zákonodárce, jimž je demokratický režim na obtíž. Odpověď zní ano. Poslanci včera nerozhodli špatně.
