Výsledky hlasování oznámilo volební centrum umístěné na dublinském hradě. Po vyhlášení výsledků tam jásaly, mávaly duhovými vlajkami, objímaly se a líbaly stovky lidí, kteří ohlášení výsledků sledovali před velkoplošnými obrazovkami na hradním nádvoří a částečné výsledky oslavovali už od dopoledních hodin. Slavilo se také v ulicích irských měst, zejména v centru irské metropole.
Také účast v referendu přitom byla poměrně vysoká, 60,5 procenta. Do země se speciálně kvůli hlasování v referendu vrátilo i velké množství převážně mladých lidí, kteří žijí v zahraničí.
Ačkoli poslední průzkumy těsně před hlasováním ukazovaly mírnou převahu těch, kteří ústavní zrovnoprávnění sňatků gayů a lesbiček podpoří, upozorňovali analytici na to, že v silně katolickém Irsku stále existuje možnost, že nakonec zvítězí zastánci tradiční definice manželství. To se ale nakonec nestalo.
Maják svobody
„Jsme první zemí na světě, která do ústavy vetkne rovnost sňatků a udělá to na základě lidového hlasování. Jsme pro zbytek světa majákem svobody a rovnosti. Můžeme na sebe být jako Irové velmi pyšní,“ řekl ještě před oficiálním oznámením konečných výsledků referenda irský ministr zdravotnictví Leo Varadkar, který na začátku kampaně prosazující homosexuální sňatky veřejně přiznal, že je gay.
Prohrou je výsledek referenda pro katolickou církev. Porážku uznala i katolická organizace Iona Institute, která vedla kampaň proti legalizaci homosexuálních sňatků. Homosexuální sňatky před referendem podpořily všechny hlavní irské politické strany.
Irsko spolu s Maltou a Polskem patří k tradičním katolickým baštám v Evropě, za posledních 20 let ale v uznávání práv homosexuálů udělalo značný pokrok. Velkým přelomem byl rok 1993, kdy země zrušila zákon z 19. století, který zakazoval sexuální styky mezi muži. Od roku 2011 pak mohly osoby stejného pohlaví uzavírat registrovaná partnerství, která v otázce dědictví či daní zaručují právní rovnost s tradičními manželskými svazky.
